RAKOVNICKEJ POTOK:

Všem čtenářum přeju půr felicité dvaticícedevět neboli pro štěstí v příštim roce a radostný vánoce aneb od ježíška kvalitní pantofle, fusekle a trencle chlapcum a děučatum voňafky alá dijór a šat noár a brůno banány apod.

No a juž tu máme stopadesátej díl blábolovýho cyklu. Tak sem zvědavej, esli se pochlapíte a pošlete mi ňákou vřelou děkovačku nebo mi pošlete za mý bláboly do Pelhřimova nebo za humna :-)))))

Pro dychtivý čtenářstvo, kerý ještě neví co to je, rozvedu termín open back banjo aneb po našom, ale s emerickou výslovností aupnbaek benžo nebo bendžo, jak libo aneb banjo s votevřenym zadkem neboli nemá to vzádu zadeklovaný rezonátorem neboli deklem, kerej vrací vyluzovanej zvuk přes takovou děrovanou kovovou placatou vobruč s dírkama zpátky dopředu vod hráče směrem k Vám neboli k publiku neboli ke konzumentu bendžové hudby aneb zvuk se nedere do břicha učinkujcího. Z bendža s votevřenym zadkem se zvuk tak trochu dere do břicha promotéra, proto muší bejt hráč vybavenej objemnějšim teřichem, aby se zvuk v břichu znásobil a vyzářil vibraci tónu zpět k velectěnýmu publiku. Óvšem.. to břucho nemůže mít zasejc nějakej vobrovitej vobjem, páč by se na ňom dělaly kroužky vod těla bendža a v případě, že by byly matičky, co držej háčky stahovacího kruhu, kerej šponuje blánu, dost nísko a přečuhovaly přes korpus, tak by se vobtiskávaly do blány, kerá drží střeva a žalůdek nebohého bendžohráče. A navrch.. zvuk absorbovanej do takovýho vobjemnýho baťohu by se nevracel k poslouchajcím, alébrž by se vstřebal do těla hudebníka aneb následkem konzumace přemíry tónů by v čověku vzniklo abdominální napětí se vznikem celýho meteorickýho roje a ten by mušel, chca nechca votevřenym zadkem, ale juž ne bendža, ven. A to je zřetelně na jiný téma neboli zborcený harfy tón aneb takto na začátku banjem vytvořený tón by krom vlastností jako je výška, délka a barva tónu, dostal eště vůni. No a to by bylo, uznejte, v prostředí jeviští a hlediští dost fópá.

Pochopitelně, že je v modálním ladění - tam je cejtit ten švunk vosumnáctýho století

Fiddle tune neboli hesky po našem inštrumentálka Cold Frosty Morning je vzpomínkou na bitvu u Culloden Moor. Ráno 16.4.1746 anglická ármija zmasakrovala skotské vojště a tím ukončila tzv. Jakobitskou rebelii ve Skotsku. Jirka Druhej (toho času král englickej) dal vojvodovi z Kambrlendu pokyny, kerý ze Skotů maj bejt potrestaný za podporu Karla Stuarta – skotského to panovníka.
Hódně těch, kerý měli spojení se Stuartovou armádou bylo popraveno a jejich panství bylo daný k dispozici loajálním zaprodancům krále Jirky Druhýho aneb v dějnách lictva nic neobvyklýho. Vítěstvim Angličanů to ale eště neskončilo. Porád to pokračovalo čistkama na skotskej vysočině. Jak englický vojclové narazili na skocký horaly, tak je pozabíjávali a to bez vohledu na to, esli byli spojení s jakobitskými rebelanty či nikolivěk. Englickejm to bylo šumafuk, tak mordovali ženy i děti. Výsledkem bylo, že vojvoda z Kambrlendu dostal přezdívku Řezník a mnoho Skotů odešlo do egzilu neboli nasměrovali svý kroky do Emeriky. A to špecijelně do voblasti, kerou dnes známe jako Západní Virdžínyje.
Tam vodtud se na začátku zmiňovaná skladba rozšířila po blískym i dalekym vokolí a dodnes se hraje. Toliko vo pozadí zmíněné inštrumentálky. Vzhledem k tomu, že se dostala do okruhu zájmu
RP a hošové si ji párkrát zahráli, tak sem sesmolil nějakej tekst, dyby si k tomu chtěli i zazpívat. Pochopitelně, že slova nekorespondujou s historickym pozadim. Možná, že si ju budu popěvovat enem já, páč nemuší bejt akurátní pro frázování rakovnickejm potočnim pěvcum.
A možná, že zvostane i u mně v instrumentální podobě...když pak čověk pozná historický pozadí a skrejvá se v něm tolik utrpení, tak ho přejdou zpěvy....
Troška tekstu...
Je mrazivé ráno a mrazivý den
mráz maluje ornament do oken
už brzo pro nás však přijde čas
a slunce zahřeje nás
Zatím je však zima a tuhý mráz
slyšet je jen meluzíny hlas
skřehotání vran nad svou obětí
zakleta je zem v bílem obětí

Když Vás něco nadchne nebo načuří, můžete to ztvárnit v sonetu...
V záři lampy půlnoční
mosazné se banjo skví
spočinu zrakem
zálibným dosti
mysl se béře do radosti
hosana, unešen
jsem, to dobře vím
tak počnu hrát naň
v ladění tesklivém
v ladění modálním

Juž to tak vypadá, že nejčko přestanu pidlikat a stanu se vobdivovatelem. Vobdivovatelem svýho banja. Dyš mi Bobeš uďál radost tim, že mi stvořil fajnovej krk s hnědym hmatníkem, začal sem přemejšlet (moje né moc výrazná vlastnosť) vo tom, že k hnědý by se šiklo něco žlutýho. A vono to dopadlo. Na banju se skví mosaznej žlábkovej stahovací kruh, kerej stahujou háčky v patině a to indigovej jaková na starejch rafičkách hodin a ty háčky se regulujou zdobnejma matičkama a to mosaznejma. Žádnej nikl, žádnej chróm, jenom čistá mosaz. No a to je to řácký horalský oupnbekový bendžo. Jenom si tekonc mušim dát pozor na sběrače žlutejch kovů.... No a až bude nějaký to inštrumento s černym hmatníkem ebenovym, tak k tomu se popatří určitě ponechat všecko v bílym kovu. Tak já du zasejc popatřovat užaslym zrakem na to svoje ukrutně krásný banjo... a přeju Vám heskej víkend.

Na ja, sem zvědavej, přijedou k nám hostí. Španělský. Bude sranda, páč já neumim španělsky, voni jo. Dyž budem konverzovat na anglickej platformě, tak to bude já vo koze voni vo voze. Takže nezbejvá nic jinýho, než si prohlížet vobrázky. A aby to bylo stylový, tak vobrázky vo bejčích zápasech v kníšce vod pana Hemingwaye. Já to už tušil před nějakejma deseti, patnácti letama, že to příde a že mušim bejt připravenej. Tak semsi tu knihu pořídil. Je fajn, páč vobrázků je plná. Jenom, aby host po mně nechtěl, abych dělal bejka a von matadóra a nehonili smese kolem stolu. Doufám, že na stole bude kvalitní čerstvá zdravá sladká krmě, třebas buchty a doufám, že mu budou chutnat a že si nebude utírat ústa červenym bryndákem, aby mu nenaskočily ňáký asocijace s muletou. V to doufám.

Zatím nabírám dech a lechce vodchrchlávám. Jo a eště nemám ten patřičnej vobjem dříví na zimu.A dřevo na votop je přednější. A muší to bejt, poněvač peřiny nejni, poněvač pod čim se choulim po nocích, tomu se nedá řikat peřina, tomu se dá řikat hesky po apalačsky kapesníkovej pačvork sešitej do velikosti peřiny... vobjemově je to furt velkej kapesník i dyš to má vevnitř vlnu z nějakýho berana nebo z vovce. Tudlenc sem se byl podívat v dívadle ve fo-a-jé. Bylo to heský do hlubokej noci. Akurát, že sem nepozřel alkoholu, tak mi potem byla pod kapecníkem hrozivá zima. Tak sem vzal banjo a pidlikal a přitom si nohama tájmoval, tak semsi je zahřál. No a jak semi dolní končetiny zahřály, tak sem usnul a ráno se vzbudim a věřte nevěřte, to banjo se mnou ten zbytek noci prospalo a zřejmě mušelo na tom mym ruksaku zručně držet balanc, poněvač ráno leželo pinktlich na místě, kde má za hry spočívat. Akurát sem si celej příští den stěžoval na bolesti na čtyřiadvaceti místech břicha v pravidelnejch vzdálenostech a pinktlichově v kruhu přibližně jedenácti palců. Budu muset ty šroubky na háčcích nějak vobalit. Nějak podobně, jako je má vobalený Honza Bican na banju. Ovšem ten to má proto, aby se mu netrhal při produkcích bóžíhodovej dres. Takže tohlenc jenom na vysvětlenou proč to možná už bude.

Přítelové moji drazí,
uš je to na betón.Aneb jak mezi sebou hrajou mozek s mluvidly kouzelnou hru \"myslím, že je to asi určitě na betón !\".
Tak uš to vopravdu asi na betón je, že je tu jaro v plnym proudu, poněvač počínám blábolit. To jest šedej mozkovej povlak se krapet zaktivizoval, problémem zvostává, že nevim v kerej hemysféře je aktývnější a zeptat se ho sicejc můžu, ale von je takovej vopatrnickej, že než aby na sebe něco prásknul, tak dělá mrtvýho brouka. No a dyš se mu zachce, tak dá povel periféryjím, v tomhlenc případě prstoum a už to jede. A já abych se pak rděl a pýřil jak mladá panna za ty jeho projevy. Takže prosím hned aspoň trojmo vo ženerální pardón za ty jeho ekscesy. Blbý je, že za něj neseme vodpovědnost a tímpádem nám to vobčas přináší muka a utrpení. Eště, že máme sportovní a jiný namáhavý aktiviti a že ho můžeme vobčas vypnout.Jináč by byl náš život jeden velkej zoufalej nesmysl. Tak čauky za hoťku......