Tak přátelé, už je to tady. Vítejte v chlívku. No, ono by si to zasloužilo krapánek jinačí pojmenování, např: department ve významu "referát" nebo "služba", chcete-li. Ovšem na blábolení plně postačí chlíveček. Konec konců je to velmi významné místo, neboť kdo z nás měl tu čest se narodit ve chlévě? Když pominu vědecké sklony všechno důkladně zteoretizovat a posléze dokazovat, tak prvním nám známým chlévním novorozencem byl před 2007 lety Ježíšek. To, že se narodil, se snad nedá zpochybnit, jinak bychom každý rok v prosinci neoslavovali jeho narození. I když to v dnešních dobách spíše nasvědčuje tomu, že si slavíme tak trochu slabého ducha. No a nýčko odejdu od prologu k "chlívečku" a přispěji úvahou deklarovanou v chlívečku -"Pokecáme na Potoce"... a to o nezpochybnitelné funkci interpunkce v psaném slovu. Předpokládejme, že psaní v tzv. nespisovném jazyku je něco, co ozvláštňuje a lehce humorizuje jinak suchopárný text. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně budu užívat zčásti nebo totálně nespisovného jazyka, prosím potencionální čtenáře, aby byli shovívaví ve věci interpunkce v mých občasných blábolech. Pokud byste dostali nutkání zastupovat řádnou interpunkci českého jazyka, dejte, prosím, včas vědět. Poděkování patří Huberovi coby kreativnímu tvůrci stránek a pochopitelně celému kapelnímu kolektivu za mručení, což v jejich případě zní jako souhlas. Případné dotazy a intimní dotazy, pokud mi na ně mozek poskytne informaci, laskavě směřujte na strohý chlíveček "Pokecáme na Potoce". Z pochopitelných důvodů nebudu sdělovat informace, příkladmo o velikosti Bobešových bot. Čtenářům zahrádkářům, potažmo malorolníkům přeji vlhký chladnější květen, bo jak pravil starý lesník vždy koncem dubna: "V Máji nesmí pastýřum voschnout hůl a hajnejm vocas". No vím, že je to trochu vulgárnější, ale co naplat, lidová rčení jsou lidová rčení a vždy v nich najdeme kousek pravdy. Tekonc semse kouk na hodinky na svym obstarožnim písíčku a koukám, že máme eště žďobec času. No vlastně nemáme, bo si mažu koupit ňákou pochoutku s nískym vobsahem nykotýnu. No a dyž bude ňáká vodezva, tak tuna vobčas sdělim ňákej svuj postřeh. Poslednim postřehem,kerej sem včera načerpal, byl takovej, že jinochové z bandu se křenili do foťáku pani reportérky tak, jako by jim chcela tim foťákem každýmu vycucnout duši. No ale možná, že se enom tak culili do sluníčka. A tekonc už mi vopravdu chybí ten nykotyn.

Přátelé bluegrassu jsou potěšeni ( nebo roztrpčeni ?) - rekord v pikování na banjo drží jistý ámerický občan toho jména Todd Taylor - rychlost 210 úderů za minutu. Předpokládejme, že uzance muzikantů je taková, že se údery počítaj ve čtvrtkách, no a esli to koulí v osminách, tak to tak trochu bere dech. Sem z toho krapet znervóznělej.

Včera zvečera sem byl prověřit funkčnost vyhánění kun z baráku. Rádijo funguje, mluvený slovo taky... dávali zrovínka takovej flák vo Antigoně, tak z tohová usuzuju, že to bylo antycký. Bylo to moc pjekný a s kunama smesi lebedili.Povidám jim, to máte děučata do příštích životů, abyste, až se vtělíte do lidskýho těla mněly nějakej počinek a staly se z vás normélní člověci a né krvelačný beštie, kerý dychtěj po slepičim mase.I když to pojednání vo Antigoně taky nejni nic optymystycky povzbuzujícího K nastávajcím opakovanejm svátkum: přes ty já fuguju enem fyzickou pracej, takže se s nejvěčí pravděpodobností tady nedozvíte nic, proto píšu tekonc. Onehdá sem pidlikal na to zbrusu nový nevoježděný bendžo, co mi uďál Bobeš a vy mi to nebudete, přátelé, věřit, ale takovej je stav věcí. To si ňákej rehek nebo-li ptáček spěváček staví hnízdo pod střechou v našom chlívku a snaží se vo to aby mu tam paní rehková snesla potomky. A tak pěje a pěje až z toho vozelenala i ta lípa co mám na dvorku. Enomže: já tak tvrdě pidlikal, že s toho začal bejt nesvůj a počal mně hrubě nadávat a podnikat nálety. Tak sem ho vyskoušel a zapidlikal hluboký déčko a hluboký géčko.Tam sklidnil hormón, no a dyž sem tam zacvrnkal háčko a vysoký déčko s vysokym géčkem, tak se na mně zase počal utrhovat. A tak sem potměšile střídal vejšky s hloubkama. Já byl tak zaujatej, že sem si ani nešim, že kde se vzala, tu se vzala, za zádama poslouchala ta moje partnerka a povidá: že se nestydíš ty uličníku jeden mladej. Jenom si představ, že by si byl závislej na tom jak kdo píská a von by ti pískal samý vysoký a při těch bysis ani nepísk, to by se ti líbilo?! No přirozeně, že byse mi to nelíbilo a tak sem s produkci ukončil a šel sem na kafe a dobrou bezmasovou polívku, poněváč tu sem si poručil, poněváč slepice do vejvaru došly - a vejce taky došly. Mimochodem, tudlevá semse zaposlouchal do zvuků minstrelskýho banja a věřte, nevěřte, byl to velice milej zážitek. To vlastně byl ten prvopočátek banjovejch názvuků. Já bych sem strčil i ňákej vodkaz, ale nevim, eslivá to nejni zapovězený. To víte, někde řeknete, že si chcete přichutit Maggi a vozve se vodněkuď Knórr, že je to nepovolená a
nezasloužená reklama.

Z důvodů ucelenosti blábolů sem zařazuju příspěveček z dob, kdy tydlencty stránky eště blbě fungovaly a byly v přestavbovym režimu a Huber mě za třicet zlatejch přihodil na stránky Hradního hodnělčlenýho dua. Já chcu ty jeden jidáši Hubere aspoň půlku a nesmlouvám!
Takže archiv:
Nedávno sem dal komunykaci s Bobešem (JM) - JM nejni moje uctivý voslovení Bobeše- JEHO MILOST, ale inicijály, to abyste byli ve vobraze, an se nachází v šumavskejch hvozdech, kde dozajista provozuje lyžařsko-turistickej sport. Tak sem se ho poptával eslivá navštívil Třístoličník a eslivá zná tu histórii tej hory. No neznal. Tak sem mu ju vylíčil: Jednou v tej historicke éře se byl turystycky na Šumavě vyžít Yetti (po česku Jetýn), no a jak tak putuje po těch pláních, tak na něj přišla ta jetýnská potřeba. Anžto to je taky tak trochu zvířetem, hledal ten správnej prostór. Von ho našel, a poněváč toho byl plnej ( bo se přesytil klikvou a borůvkama), tak tu nutnost uďál třikrát. No a vod tý doby se to vyvýšený místo zove Třístoličník. V dnesku už můžeme na vršku pozorovat enem skály, bo ty stolice za ten čas tak ňák zpetrifikovaly. Na to přítel Bobeš kontroval, že Třístoličník dobejvat nebude! Tak sem mu navrh\',ať se odebéře na vejlet do Julskejch Alp, bo tam je hora podobná, ana se zove Triglav a na něm už ty třistolice nejsou. Tam ten název vzniknul trochu jináč. Jak tak náš Jetýn konal skrytej zrakum tu nutnosť, tak pani Jetýnová ho usilovně hledala, bo byl čas se vrátit na Himálaj. Vona se rozhlížela na fšecky svěetový strany, no z pohledu Jetýna se vlastně koukala dopředu,doprava a doleva a pan Jetýn si broukal pod strnisko \" Baba jedna Jetýnová - tříhlavá, nenechá mne ani pořádně ......)
Vod tej doby se to tam zove Triglav.

Jednou takle po skoušce tohohle mýho voblíbenýho bandu, kam nepatřim poněváč eště neumim patřičně hrát a tak chodim hlavně pozorně naslouchat, se jinochové bavili vo tom, že maj ty svoje inštrumenty v takovej lásce, že si je béřou s sebou ke sledování sportovních a jinejch, hlavně serijálovejch televizních pořadů. Někdo taky, že si je bere do postele, aby se tomu nástroji nenachladily hlasivky apodobně. Někdo někdy pustí ten svuj nástroj sednout do ušáku, do kerýho by nepustil jináč ani svou věkem prověřenou dlouholetou partnerku. Já to voskoušel a k mejm voblíbenejm serijálovejm postavám sem přizval na pokoukání taky ten inštrument. Přátelé, to sem neměl dělat. Polovička vodkráčela, ješita jedna, a dyž sem za ní houknul, cože bude s tim pivkem a kafíkem a burákama, tak zhola vůbec nic nedonesla.
Tak na to budu mušet jít nějak jinak, asi vod lesa. Asi pro ten vztah eště nejsem zralej.
Jenda, kerej v týhle kapele houslema (pardón FIDLEMA) tvrdí muziku (je to tak - fidle sou nepostradatelný), je eště neskušenej a tim, že se neholí nebo málo, tak ty fidle to škrábe a voni sou z toho nešťastný. Tak mu ti harcovníci vřele doporučili ať se holí každej druhej den a nepoužívá pitralon, ale ňákěj gel, aby se to těm fidlim pozdávalo. Šmytcovi prej postačuje kalafuna (to mi sdělil mezi čtyrma vočima).

Tak semse lehounce zamyslel nad tim, proč že mám ten chlívek namodro. V anglosaskejch zemích, kam takměř nezpochybnitelně patříme, je modrá určena hutně melancholickejm, trudomyslnejm a povšechně smutnejm věcem. Možná, že tydle plky můžou působit čtenářum velmi silnou trudomyslnost. Pravděpodobně bych měl taky tak trošku výhradu k lehce narůžovělýmu vodstínu chlívku, a spíš si myslim, že taková zeleňoučká by slušela chlívku aaaabsolutně nejvíc. A páč tíhnu k lesu a sem pro něj jak stvořenej a navíc ta zeleň šetří naše voči, tak bychse přimlouval za tu zelenou. Dyby jo, dyby volba dopadla pro zelenou, tak valér si taky vyberu sám. S uctivostí vzkazuju houmpejdžátorovi a držím mu palce při výběru té patřičné zelené.

Info pro čtenáře: do konce týdne nebudu k mání a tak bude málo blábolů.

Přátele, ňák na mne pozapoměli s vobědem. A jak tak mám teřich prázdnej, tak to je nevysvětlitelnej jev - mozek začne produkovat takový mírně přitroublý myšlenky a ňák z toho vylejzaj rýmovánky, no a jeden příklad za všechny:
Kdos na dvéře mi klepe,ťuky, ťuky, ťuk,
vstoupil mladý klouček, vida, je to vnuk.
Nebyla to pravda, svatý při mě stůj,
Ve futrech stojí matka má,
Ty se oňho postarej,neb to bratr tvůj.
Někdy je to eště horší, eště že zapomínám sny.

Ze zcela pochopitelnejch důvodů je K.J.Erben v příbězích silnější, v námětu rafinovanější a přirozeně nedostižnej a já sem jeho fanda. A možná, že mě někdy, až mi porádně vyhládne,
napadne taky takový obskurní, zimničně přesný rým. Brrr.

Sem tady, sleduju Vás, ale tekonc mám ňák zaměstnanecky napilno,
takže: dejte mi ňákej čas
blábol bude zas

Vonehdá mi nějakej člobrdík povídá: mládenečku ty seš pěkný numero. Nejsem v cizejch jazycích tak sběhlej, ale myslim si, že to numero značí v latinskym pojetí něco jako číslo.
Já to lehce vodvodil vod ruskýho noměr, páč to je taky číslo a jak my všickni víme, ruština k latině má velice zřetelně blízko. I když ruština je moc živá a latina moc mrtvá, že jo.
Nýčko k tomu číslu: ňák mi to nedalo a mušel sem se v myšlence zavobírat tim, kde se to vzalo. Mám takovej nelibej podivnej pocit, že sme se jako čísla už narodili a že nám pámbu
timhle sděluje, že s číslama sme člověkové a bez nich bysme nebyli. A dyž sem se ho na to voptal, jako že proč, taksem žádnou kloudnou vodpověď nedostal. Možná, že to bude tim, že sem asi takovej vlažnej napůl atejista a snima se třebas nevybavuje. Na každej pád sem se tim problémem a nezvodpovězenou votázkou začal v mysli zabejvat. No dyž to vemu skráceně třebas vod prenatálního stavu - de bysme byli, dybysme si neuměli spočítat, kdy přindeme na svět? Potom, dyž už sme natální, tak se vo nás začne šířit radostná informace, že máme čtyry kila a třicetvosum centimetrů s nataženejma ručičkama. Pak už si každej rok počítáme výročí,
a jak tak čísel na pažbě přibejvá a radostnejch čísel ubejvá, ( v ...nácti na votázku kolikrát, zněla vodpověď – tři až pět čísel během jedný horký zádumčivý noci, to podle nálady a situace, pak už to bylo enem takový holedbnáníse, aby čověk nezvostával pozadu) a pak najednou zistíme, že nám uďáli truhlu, kerá je vo pár čísel věčí a bejvalej čověk v ní kloktá nebo vo pár čísel menčí a je mu v ní děsně vouzko a juž je natěšenej, až vyrazí po vobřadech
k vysněnejm nebeskejm výšinám. No, ale ani tam se těch čísel nezbaví, bo dyž zaťuká na bránu, tak se vozve: „ Momééént, počítám“. Tam Vám totiž ňákej chlapík sčítá ty dobrý a ty ne dost dobrý činy Vašeho žití a dyž se dopočítá, že ste byli dobrý, tak máte leháro, jináč ste v prekérní situaci a mušíte těch nepočítaně kiláků zpátky pod zem. Tak to sou ty čísla z tej lidskej stránky. Pak sou čísla, vo kerejch se učíme a ty sem nikdy moc nepochopil. Pak sou třebas čísla ve finančních voblastech, ty juž sou pro mě trochu pochopitelnější, i dyž ne docela. Příkladmo se pustíme na špacír do voblastí takzv. necivilizovanejch. Tam se vám třebas zalíbí ňáka domorodkyně, vy si ji chcete pronajmout a dotyčnej majitel vám vysolí cenu dvě škeble ( páč to je místní platidlo). Vy mu je vysypete na dlaň a von si pomyslí
„chlap jeden turystyckej, doma se mu válej milijóny doláčů, já po něm chci dvě škeble, páč umim čísla do pěti, moh přitlačit na tři škeble“. A páč ste mu nedali tři škeble, tak máte prdlajs a ještě vás udělaj na mátový vomáčce. To sou mozkočíselný paradoxy, páč vy si myslíte, že umí počítat do pěti, ale vod přírody je stejně vobdařenej myslet v milijónech, enomže na Škeblym vostrově maj tvrdou měnu a tak mu stačí vobchodovat do pěti škeblí.
Pak sou taky čísla třás v muzikanckejch kruzích. Přátelé se na mě budou zlobit, bať, stejně to řeknu! Bez čísel bysi ani nevrzli, třebas taková 440 pro ladění, nebo intervaly nebo jiný číselný hudební pochutiny a praktycky celá voblast hudby by bez čísel byla vřiti. A to sme na bělošskej půdě v celejch a půltónech, jinde eště maj jemnější počítání, třebas ve čtvrtkách a tomu podobně. Enem nevim, jak se s tim vypořádávaj na západ vod lamanče. Eslipak voni to transponujou do čtvrtcoulovejch a jinejch číselnejch vymožeností. Pak třebas řekne ten co pro to má nadání vostatnímu členovi kapely „ Dereku, seš vo pět šestnáctin pod coulem“. Třebas je ten coul géčko. Navopak na druhej straně vod nás to třebas muzikanti počítaj ve verstách nebo pudech nebo v čom. Tam sem si trochu víc jistej, bo to na každej pád maj vod nás. A sou tak solidní, že to maj skoro ve všech slovách. Příkladmo: staročéskyj, žurnalističéskyj, něabchadímočéskyj, krasývočéskyj apodobně.
Vo tom, že sou čísla pro muzikanty potřebný sem se nedávno tomu přesvěčil na kůltůrní akci.
Tam vám furt do mikrofónu vyřvávali „ jedna, dvě nebo dva – jedna, jedna, dva, dva“. Něgdo taky přidal těch čísel povícero, aby byla ňáká bžunda. Pak už enom vodklepal náčelník začátek písničky a zbytek kapely si v různý intenzitě a různejch vokamžicích počítali do dvouch, čtyr nebo do třech, to podlevá toho esli to bylo ve 2/4, 4/4 bo 3/4.
Eště se zmínim vo použití čísel v harmóniji a diharmóniji, páč dyby nebylo disharmónije, tak celounkej svět by ani nevědíl, že ekzistuje. Páč dyby kupříkladu sme měli disharmonickej rozpočet, tak by ani nebylo ekonómů, kerý by se číselně rozhořčovali, páč voni tak trošku potřebujou, aby byl malinko harmonickej, aby tam eště ňáký to číslo mohli vrznout. A takle fungujou čísla ve všom. Tak to bylo takový krátký se filozofický votření vo číslech v našom životě.
Tudlenc sem zabrousil do ňúsletru vo klóhemru. Eslivá budu mít trošku času, tak vám, kerý to zajmá, tohle témátko předestřu. Možná na pokračování a nebude to pinktlich přesně, bo moje znalost englického jezyka je taková, jako znalost rétorománštiny pracovníka Ujgurčana střední nižší třídy. Tak a po tomle krátkym zamyšlení se, si du dát kafe, páč mi ňák vyschlo v hrdýlku.

Milé čtenářky,
Minulý noci téměř vod půlnoci sem se v loži převracel a ráno se vzbudil zmáčenej potem.
Tekonc vim, co bylo příčinou... Po krátký rekapitulaci ( to je blbý slovo) – tudíž, po krátkym zhodnocení mejch dosavadních blábolů sem zistil, že svý bláboly koncipuji (zase blbý slovo) že svý bláboly zpracovávám v duchu mužskýho ducha. Za to se Vám velice zdvořile vomlouvám a pro ilustraci ( vopět ten nehezkej výraz), pro vypodobení Vám předestřu, jak to vlastně funguje na Škeblym vostrově, zmiňovanym v minulym blábolu.
Tam totiž ten domorodec, kerej pronajmovával domorodkyni, na to neměl žádný právo a von jenom tak hloupě laškoval. Asi si myslel, chudák jedna, že je pánem tvorstva. Neni tomu tak.
Na Škeblym vostrově je totiž matrijarchát, páč dyby tam byl patrijarchát, tak to by dopadalo tuze blbě. My zkušený chlopi totiž naprosto přesně víme, že sme sice hlavou, ale dyby nebylo ženckýho prvku – to jest krku, tak bysme si ani neškrtli, páč ta hlava by byla taková nehnutelná a hutně strnulá. Tož, ten domorodnej chlápik, dyž přínde do svej chatrče, tak přesně ví, kde je jeho místo. A tak na vobligántní votázku, cože novýho se přihodílo během slunnýho dne v jeho vokolí, nevodsekne „ Ále nic podstatnýho“ a nekontruje votázkou „Cos mi dneska upekla?“, ale hezky si sedne a popravdě a podrobně vypoví, co se celej den dělo, dyž byl mimo chalupu. K tomu se muší hesky voptymystycky tvářit a neuhejbat vočima, dyž se snaží vynechat ňákou delykátní záležitost, kerá se dotejká jeho denní činnosti. Posléze vyslechne drobný denní problémy naschromážděný jeho partnerkou. Ale né enom tak napůl ucha při pročítání škeblýho bulvárního plátku ŠKEBLBLESK. Hesky naplno s citem a porozumněnim a současnym souhlasnym pokyvovánim hlavoj nebo nesouhlasnym mručenim.
A páč móc dobře ví, poněváč tak byl vychovanej, že ženckej prvek je potřebný pečlivě vyslechnout a nic vokamžitě neřešit, tak neřeší a enom laskavě naslouchá. Páč vona to příroda tak zařídila, že muskej prvek se při problému stáhne do jeskyně a řeší a pak vyleze z jeskyně s řešenim a ženckej prvek sděluje problém v šyršym fóru a vpodstatě si tim utřiďuje, kerak s tim problémem naloží.
Na Škeblym vostrově to taky nefunguje tak, že si domorodec vleze k vobrazovce a netráví večery až do rána sledovánim takovejch primytyvních radovánek jako je hokej, fotbal, formule a tomu podobně. Je to tim, že byl vychovanej podlevá řádnejch matrijarchálních pravidel. Možná eště tak skoukne lukostřelbu, aby se zdokonalil v technyce lovení škeblí, nejlíp tritónek, páč tritónka platí na vostrově za velkej vobnos. Něco jako v našich končinách milijón. Tož, nýčko doufám, že se nebudu ráno probouzet ouplně vyčerpanej tim, že sem neuved na pravou míru stav vjecí, a že sem opomenul sdělit mejm čtenářkám, že na ně myslim kudy chodim.

Tudlenc sme měli k snídani hrachový rohlíky, k vobědu hrachovou polífku, hrachovou kaši s hrachovym kompotem. K večeři hrachovej závin s hrachovym čajem. V noci se přihnala bouře:
Dujou větry dujou a já duju taky,
Snad sem nepřidujou povodňový mraky.
Pozor na ty větry, pozor na ně brachu,
esli je chceš předout, sněz vo kilo víc hrachu.
Už sou tu, a boří stromy, komíny a domy,
lidi kolem spouště rukama jen lomí.
Na můj dům sou ovšem větry krátký,
voddul sem je vod baráku pryč zadními vrátky.
To je krátký zamyšlení vo tom, že sou větry a větry a že někdy nejni hrachu dosti.
Tak trošku vobscénní, ále k žití čověka to patří.

Pro vouldtájmový zapálence, taky pro vouldtájmový začátečníky, špecijálně benžový.
Vejcuc s přibližnym překladem s nejvěčí pravděpodobností napokračování, anžto ty anglický litery se mi míhaj tak rychle před vočima, že sem z nich celej tumpachovej a musim si je vopakovat aspoň pjetkrát.
Tak: Menuje se to „Old Time Clawhammer Banjo Workshop“, takže je zřejmý, že pude vo benžo v starejch časech a včecko to je k mání v dílně, na semináři, na sympoziju, na pracovní schůzce vodborníků – vyberte si, co je vašemu srdéčku nejbliší, páč workshop tohle včeckonc
vobsahuje a znamená. Tak já třebas vybírám třebas ten seminář. Eště ten clawhammer
(zkratka CH), vono to má taky nepočítaně významů a v různejch voblastech zamjeření. Příkladmo, dyž hodíte dijalok s počítačovym fandou, tak ten nebude zhola a absolůtně nic vědít vo způsobu hry na strunej nástroj, anóbrž na vás vychrlí informaci vo tom, že Clawhammer je první 64 bitový desktopový procesor od společnosti AMD, který se prodává pod jménem Athlon 64. Otázka výkonu je zatím ve hvězdách, avšak před časem se uvádělo, že Athlon 64 (Clawhammer) bude o cca 25% výkonnější než Athlon XP na stejné frekvenci. My ale víme, že se nacházíme ve vodách muzikanckejch, tak to pravděpodobně bude vo něčom jinym. Pro milce těch správnejch překladatelskej přesností eště předestírám adekvátní výraz – tesařský kladivo. No a aby to bylo ouplně v hantýrce emerickejch bendžojínů, tak by to moch bejt třebas drápovej nebo pařátovej úder nebo úhoz, jako dyž chcete mamině poplácat po zádech, jako že je nejlepčí.
Tak todlenc sdělil pan Steve Arkin paní nebo slečně? Jody Stecherové, dyž se ho cirka před jednym až dvěma roky ptala, vo co by se chcel se svejma čtenářama podělit. - Jo eště sem zapoměl uvést pana Arkina: narozenej v roce 1944, benžo pomastil v r.1964 s Billem Monroem ve formaci Blue Grass Boy. Pozdějc vo ňom Monroe řekne: “Nejlepčí benžovej doprovod, kerej sem kdy slyšel“. Ponejvíc pidlikal styl alá Bill Keith.
Po vopuštění Blue Grass Bojsů se v muzice několik let neangažoval, nebo-li na to asi nemněl čas. V sedumdesátejch letech hrál s Northern Lights. Tekonc žije v NY a hraje hlavně vouldtájmový fláky. Tak něcová vo tom asiževá bude vědít.
To bylo schrnutí do kratší poznámky vo nadpisu.
A juž se vrhám do sdělování výše zmíněného pána:
Clawhammer styl
Kdo ho slyšel poprvé, může být zvuk CH banja podivný a báječný. Hráči dělají rychlé, úsporné, jemné, nesrozumitelné pohyby rukou a z nástroje vybublávají nejneočekávanější zvuky – současně se schématickou verzí melodie hnací samostatná rytmická stopa. Sledujte dobrého hráče CH a pokud už nemáte ponětí, jak to dělá, nikdy to nevyřešíte.(pokračování příště)

V poslední době se mi roztrhl pytel v nějaký části mozku. Furt se mi derou na jazyk, potažmo do prstů, všelijaké říkánky a rýmovánky. Kdyby Vás to unavovalo nebo pohoršovalo nebo roztrpčovalo, dejte vědět. Ať jsem uveden do reálu. Děkuji převelice.

Mnozí se domnívají, že banjo bylo vždy v old-time muzice ( a není tomu tak) a že banjo bylo vždy hráno v clawhammer stylu. Ve skutečnosti je clawhammer jenom jedna z širokého druhu banjových technik v historii old-time hudby. Také oblíbená byla kombinace techniky tzv.“up-picking( rozeznění struny prstem odspoda)“ a „brushing(brnknutí přes struny prsty)“ později známá jako „basic strum (základní úder)“ Pete Seegera. Dále rozličné dvouprstové techniky ( včetně dvou odlišných, z nichž jedna byla nazývána „ double thumbing (přibližný překlad- dvojí palec)“) a rozmanité druhy tříprstých technik - předchůdců bluegrassové tříprstové techniky p.Earla Scruggse.
Výsledkem je ztotožnění clawhammeru s old-time hudbou. Přihodilo se, že banjový styl je nejčastěji spojován s návratem old-time a je zdaleka nejpoužívanější metodou hraní banja na old-time festivalech, soutěžích a setkáních fiddlerů(houslistů).
Clawhammer ( také znám pod názvy frailing, drop thumb, rapping, knocking, atd.) vzešel z tzv.“stroke stylu,“ pravděpodobně přineseného z Afriky černými otroky, přešel k bělochům
skrze Afroameričany a byl popularizován v minstrelských show před a v Občanské válce.
Clawhammer dominuje dnešní old-time festivalové scéně a měl bych také osvětlit,
že současný nejpoužívanější clawhammerový okruh vznikl ze stylu hraní „ Round Peak“
v oblasti mezi Mount Airy NC ( North Carolina) a Galax VA(Virginia).
Na festivalech, tanečních soutěžích a setkáních v zemi je hrána nejen hudba a píseň této oblasti, ale z jakékoliv jiné Tento seminář je však hlavně zaměřen na okruh, který je znám
v některých kruzích jako „ festivalový styl.“
Někteří lidé jsou znepokojeni tím, že tento jeden regionální styl je tak všestranně oblíben
a skutečností, že mnoho originálních písní zaznamenaných s jinými banjovými styly nebo bez hraní banja vůbec, jsou v současnosti hrány clawhammerovým doprovodem. Pro tuto popularitu je dobrý důvod – je vzrušující to poslouchat, zapáleně to hrát a je to velmi účinný rytmus pro housle. To je to, proč se zaměřuji na tento „Round Peak / festival“ styl. Ačkoliv, jedním z velkého štěstí old-time muziky je nesmírná pestrost stylů a zdrojů.
Přesto přezevšechno kouzlo vábení festivalového stylu, Vám silně doporučuji věnovat se studiu old-time světa v jeho celém rozsahu. Pro přední současné hráče jiných regionálních stylů doporučuji hovořit a poslouchat Mike Seegera, Paula Browna, Toma Saubera a jiné,
kteří jsou mistry v některých jiných old-time stylech ( tyto tři jsem zmínil z důvodu, že mají záznamy nahrávek a Mike Seeger video, demonstrující jiné styly). ( Pokračování příště)

Poklidným, vlahým, vůněmi šeříků obdařeným, večerem za naléhavého svolávání zvonů z věží rakovnických svatostánků ku Klekání, se počali trousiti protagonisté příběhu o souznění svých lepých strunných nástrojů v prubě nových bardských písní na téma červnového jablíčka a dalších poetických veršů zlidovělých v oblastech apalačských hor. Na uvítanou jim rozvážně pokýval hlavou lidskému plemeni nejbližší tvoreček – trpaslík zahradní. Těmi lidmi byl láskyplně polaskán po červené slušivé čepičce, až se trpaslíček celý kompletně zarděl a jeho zrůžovělá tvářička se slastně vystavila posledním paprskům, nad střechami rakovnických chaloupek, zapadajícího slunéčka. Poslední krůpěje vody na pelargóniích hostitele. Přátelé dobré muziky a dobrého moku vyndali své nástroje,ponechali je vytemperovati v příjemně vyhřáté místnůstce a zatímco se nástroje připravovaly na pozdější jemné vyluzování tónů, v pohodlí svých křesílek lidé probrali svá témata drobných příhod ušlého dne. Přátelé, berouc své nástroje, se usnesli, že pro rozehrání se, pohrají rychlejší melodii. Počal jsem pečlivě naslouchati, domnívajíc se, že zazní píseň v duchu starých dobrých časů, kdy na farmách v lůně Apalačských hor dobývali chléb svůj vezdejší lidé pomocí volků. NEBYLO TOMU TAK. Byl to nářez neuhlazeného, rockenrolu, přecházejícího místy takřka do tvrdého rocku. Byl jsem z toho velmi poděšen ( zváště z houslové intepretace přítele Jendy), tak poděšen, že z mého neškoleného hrdla a k mému nesmírnému údivu se řinuly slova korespondující s hranou melódií.
Když si dojím krávy v Riu,
Zahrádku, když dobře zryju,
|: Je mi fááááááááááááájn :|
Večerem pak whisky piju,
Snad se po ní nepobliju,
|: Když ne, bude fááááájn :|
Pomiluju děvče švarné,
Na chleba dám sádlo škvarné,
|: Tělu bude fááááááááájn :|
Poté se interpreti malounko zklidnili. Dali po kafíčku se zákuskem a já si naordinoval jednu cigaretku formy light. Přítel Ládík si též jednu dopřál. To jsme přátelé neměli dělat, neboť jsme byli vykázáni za velmi hlasitého chrchlání a mimicky ztvárněného dramatického chytání se za hrdlo, přítelem Jendou na práh dveří zkušebny. Já jsem se přemístil, ale Ládík ne, neboť on je důležitý v podbarvování hudby hlubokými tóny své basy. A vzhledem k tomu, že tentokrát, zcela vyjímečně, použil pro preludium elektrické basové kytary, a šňůra od aparátu nedosáhla až k prahu, cigaretu musel s nelibostí uhasit. Jak tak roztrpčen maně hnětl struny svého nástroje, tak ze zcela prozaických důvodů, se mu zpoza prstů rodil zvuk zcela poplatný
bluesovému nářku. I já jsem byl z pochopitelných důvodů naladěn silně bluesově a mezi futry, na pomezí příjemné útulné atmosféry zkušebny a po soumraku temného deštivého syrového večera vznikl rým.
Kouřím vo futra vopřenej,
Jsem v tom kouři ztracenej,
Kouřím a nevím jak,
Svět se pro mě hodně smrák.
Kouřím a je ze mne stín,
Nechci už bejt kouřenín,
Skončím taky se svým žitím,
Svět je modrej, tak to cítím.
Šeřík venku krásně voní,
A mě plíce dehet roní,
Pevná smyčka z konopí,
Život ve smrt překlopí.
Bohužel, bluesovou hudbu zde nezreprodukuji, páč ju neznám, ale stála by za to, dyby ji někdo složil.Ale asi ne, páč je to hroznej blábol Takže si užijte při čtení tohohlenc blábolu a někdy NAZDAR!

Mám rád "dědka" Jonese, mám rád " vnoučka" Hubera a dej na tu kytáru jantarový rondele.
Pak to bude eště víc vodsejpat, páč jantarový rondele dělaj fantastyckej zvuk.

Jendo, v Tvé reakci na prožitek dne 11.5.2007 cca v době od 19.00 do 21.00 hod.
Dneska je luxusem takměř všeckno:
luxusní lidi, luxusní lednice, luxusní LCD, luxusní limuzíny, luxusní luminiscence, luxusní loďka, luxusní levá i pravá ruka, luxusní lavice, luxusní Lídl, luxusní luxfery, luxusní loubí, luxusní lančmít, luxusní levoboček, luxusní lepá žena, luxusně levný láptě, luxusní loptičky pro golf, luxusní levicový lídři, luxusní lávky, luxusní lebeda na zahrádce, luxusní levandulová vůně, luxusní lněný semínko, luxusní levej uzenej bok z lachtana, luxusní leporela, luxusní lázně, luxusní lavóry, luxusní Laponky a Liberijčanky, luxusní láska, luxusní levý můstek místová chybějcích zubů, luxusní ložní prádlo, luxusní lůna, luxusní lopaty i s krumpáčama, luxusní laskominky, luxusní linoleum, luxusní lepra, luxusní Labor party, luxusní lysina, luxusní ladičky, luxusní levná pracovní síla, luxusní ledoborec Lenin, luxusní Londýn a Leningrad, luxusní Lenovo IBM, luxusní lepenec, luxusní lilek, luxusní lazury, luxusní lihoviny, luxusní levharti a kožichy z nich, luxusní labradoři a lajky, luxusní lidožrouti, luxusní ledviny, luxusní libový, luxusní letadla, luxusní líbání, luxusní Loreta, luxusní loňské sněhy, luxusní liftbojové, luxusní lesy, luxusní laviny, luxusní lordstva, luxusní lívance, luxusní lacláče, luxusní lidumilové, luxusní Luxor, luxusní léčiva, luxusní letáky, luxusní LG, luxusní letargie a dalších tisíce luxusů , akorát ládio není luxusní, hlavně pro líné luxemburčany.

Čtenáři tohohle chlívku, tímto sem dovršil kupu blábolů zde a tu jen k přečtení a jen vokrajovou poznámečku k tuna umisťovanym znakum, kerý já sem schopnej vyplodit, ale ta počítací mašina je na ně ňáká krátká. Já vim, že přítel houmpejdžátor to vskutku dobře a brzo sešteluje a mašinu pokrotí. Ále i dyby né, mně to vůbec nevadí, páč já mám různý nabodeníčka a jiný nuance rostodivnejch znaků, kerý tydlenc stroje tak trochu nešťastně vovládaj, moc rád. Baže, já je dočista miluju.A tekonc už k tabuli plnej dobrot. Přeji si sobě i Hejkalovi dobrý pochutnání.
Jo a eště klimatycký info - prej sem duje ňáká vrchovatě podrážděná vichřice.

Tim dovršenim sem mněl na mysli vyvrcholení v podobě dvaceti dílů blábolů v chlívku a pokud čtenář dovolí nebo nedovolí, budu pokračovat dál. Chovám naději, že v nestenčený mýře.

Dobré popoledne přátelé,
ukojen vkusně upravenýma kukuřičnýma plackama ála aztéckej stroganof a posilněn pejotlovym džusem s panenckejma olivama, utřev si paže vkusnym ubrouskem, se můžu pustit do převyprávění dalšího dílu povídání pána Arkina.
Eště na vokraj se vrátim k vobědu: jim tydlenc vybraný pochoutky, poněváč mám se svym tělem soucítění a dyby se mně třebas pan dochtor poptal, dyž by sem za nim přišel v bolestech, esli jim dost vlákniny a esli mám vporádku stolycy, tak mu s lechkym srdéčkem sdělim, že se s voběma stolycema, s malou i velkou snášíme celkem dobře a poněváč vim, že co pozru já, pozrou i stolyce, tak bych jim nedával nic nejedlýho. Dyť vony by mi to nevodpustily a byly by smutný a já nemám to srce, dělat jim naschvály.
Tak, to bylo malý vodbočení vod témátku a nyčko se patřej uvozovky, páč začínaj slova p.Arkina. Uvozovka je nazačátku a na konci. Ještě: pokud bych měl jakejsi důležitej komentář mezi uvozovkama, tak bude dycky v tekstu uvedeno, že to sem já ( p.p. – to jest poznámka překladatele). Vono v mym případě vlastně nende vo překladatele, bo jim nejsem, ale na papyrusu se to p.p. vyjmá nonšalantně – teda chtěl sem říct na monitóru. Takže součásti mého Já, puste se do toho!
Přátelé, vono se jim do toho nechce, páč sou všecky přežraný. Voči se klížej, prsty polevujou ve svý bystrosti, mozek je tak trochu vovlivněnej žaludkem, páč dyš nemyslí žaludek, tak mozek taky ne. A žaludek je pravděpodobně vovlivněnej blížící se tlakovou níží. Tak já si skočim vyslupnout krapet kofejnu a až se vrátim, tak už snad budou všecky součástky fungovat....

Eště drobná pozámečka na vokraj. Dyby se někdo ptal, pročževá to dělám - ten překlad vo ouldtájmovym benžu, tak vim, že třebas někdo ten cizej jazyk nevovládá. Já třebas ho vovládám dost špatně a tak si to musim překládat. A taky vim, jak krušný sou začátky s cizim jazykem. Já, například, dyž se dotknu cizího jazyka, tak fturánu dostanu afty. Pak už ne, pak si nějak zvyknu.

Odstavec – tento seminář.
Lépe než učit Vás troše písniček nebo aranží, myslím, že by bylo užitečnější seznámit Vás s náležitostmi, které by měl začínající hráč clawhammeru znát ( jak praví staré rčení: „ dej lidem rybu a nasytíš je tento den, nauč lidi rybařit a oni se na mohou sytit po celý život“).
Mnohé z této informace se bude zdát zřejmě překvapující, ale když se na ni zaměříš, očekávám, že bude odpovězeno mnoho otázek, které přijdou během několika příštích let.
Je mnoho knih, periodik, videozáznamů a seminářů z kterých se můžeš učit., ale pokud budeš spoléhat příliš silně na tomto postupu, budou nakonec tvé schopnosti a repertoár pouze na úrovni tabulatur nebo ochotě jiných lidí ( živě či ze záznamů) učit tě novým písním.
A učení tímto způsobem je přirozeně překážkou, jestliže tvým cílem je být schopen sednout si na „horkej sraz“ a hrát s „drajvem“ a citem zahrát kteroukoliv písničku, kterou se ti fiddler rozhodne „přihodit“. Ty jednoduše z výše uvedeného postupu nebudeš schopen účasti na velkým množství „sešnů“, jestliže budeš omezen písničkami které již znáš a které máš
„zpacované“.
Lépe, měl bys sestavit svůj repertoár posloucháním a hraním s nahrávkami nejlepších muzikantů s různým „ bekgraundem“. Stále platí pravda, že role banjisty na „ džemu“ je být schopen zahrát každou píseň, která je na „džemu“ nahozena, a je pravda, že mnoho písniček, které znáš, je jednodušších než se zdá. Na každé nové písni se učíš technice, prstokladům nebo „lickům“, které ti budou pomáhat hrát celé množství jiných písniček. Bylo by správné řící, že tím, jak tvůj repertoár roste aritmetickou řadou, tak tvá schopnost hrát neznáme písně
- a rychlost s kterou se je učíš – roste řadou geometrickou. (p.p. – to je povzbuzení, aby snad nějakej nadějnej bendžoplejer předčasně nezapškl.) – Příští pokračování bude shrnutím Roundpíckího potažmo festyvalovýho štýlu.

Šmarjápanno, tuž sem se šim, že se něco nehezkýho válí na levý straně Rakovnickýho potoka po tim dubem nebo lípoj, či co to je za velkej strom.Bezdóma to nebude, ten by byl míň vobjemnější.Kopa listí taky ne, páč ještě visí na stromech. Vona tu bude fůra černýho smrdutýho ledku, kerej tam zřejmě vyvezli neznámí páchači ekológickejch nemravností,
asi to přebejvalo při inventůře při delymytaci polí, luk a strání. Tekonc se rozpustí a až to vodteče až do Křivoklátu, tak jim tam naroste, z tej přemíry hnojiva, nádraží a možná eště hrad.
Něco se tim muší udělat, bo poplavou v Rakovničáku znova dynosauří oukleje jako tudlevá před stamilijónama rokůch.
Já bejt čověkem, kerej to na těhle stránkách dává k dobrýmu, tak to vokamžitě, střelhbytě vodvezu do ekologycký čistírny než si toho šimnou jinačí týpkové než su ja.

Zas mi udeřila přes mozek přitroublá rýmovačka v souvislosti s tim ekologickym zištěnim:
Čumněj ňáký drátky
z blízkej ekoskládky
Já se divim,co to je?
Přec tam nejsou z jádra tyče
skládkovaný nastoje ?!
Skládkujem i člověka...,
vodpověď mě vobtéká
Aby vo nich přehled byl,
drátem sem je voznačil.
Vodpověď Vrchního ekoskládkovače na mou votázku.

Milý Jendo, milá Radko,
To voslovení mi evokuje dobu, kdy v Mladém světě,(což mladším ročníkům nic moc neřiká, a nám zralejšim, co už dávno za sebou máme naštudovaný návody „ Dospíváme v muže“ potažmo „ Dospíváme v ženy“,jo - bylo to perijodikum z titulu určený pro mládežníky), na svou dobu moc fajn, tak to voslovení mi evokuje rubričku „ tety Sally“, k níž si chodily pro radu jemněvousový budoucí pánové a jemněaknové slečny, dyž si nevěděly rady s těma svejma těžko zvládatelnejma problémama. To jen tak k úvodnímu voslovení.
Nýčko k samotnej votázečce v chlévečku „ Pokecáme na potoce“. Počásko se jeví skutečně hezké a s nejvěčí pravděpodobností to tak zvostane do první katastrofycký bouřky s kroupovym průvodem. Jenýčku, Tobě to je málo ?!, dyk Ty se chlopče rácháš v Rakovnickym Potoce imrvéré. A řek bych, že fyzycky aj psychycky, to jest obapolně. Ale takový drobnější doporučení Ti přec enom dám. Neskoušej si nikdyvá máchat tělesnou schránu v rostodivnejch zařízeních typu koupaliště s vohřejvanou vodou, lázních typu římskej, a juž vubec abyses eště třebas potápjel. No eslivá máš nutnost prohnat vočička vostrym zánětem spojivek a vystavit mladistvou kůži těžko definovatelnejm ekzémum a tak si přijít k zopár dnum nebo spíš tejdum, měsícum, eventuelně rokum k pracovní neschopnosti, tak to vokus. Ale to bych ti doporučil enem v případě, že bysy byl profesyjonálnim dermatológem na akademyjy pro vejskum vlivu technyckej vody na lidskej vorganyzmus. Já to jako pubescent aplykoval v jedněch nejmenovanejch měsckejch lázních a bylo to zaujmavý poznání. V současnej době neskýtá záruku ani voda přirozeně přírodní, dokonce ani slaná. Vona ani ta nebeská nejni dneska nic moc. Dyž už máš tu potřebu spočinout v živlu, ze kerýho sme prej vzešli, tak si stoupni pod vokap, dyž počne porádně cedit. Ale POZOR! Nelez pod vokap, do kerýho crčí voda ze střech, kde maj starej eternyt. Bo to je samej azbest a to je eště horší než dybyvá sis vyplách voči koupališťovou vodou. Já bych pro tebe mněl super typ na pokoupáníčko v super voděnce, ale to bys mušel bejt buďto lachtanem nebo mrožem nebo polárnim medvědem nebo zdatnym kytofcem. Já bych to prubnul v parnym létě blísko severního nebo jižního pólu, dyž se uloupnou kusy ledofců a pošlou do mořskejch vln svý křišťálový bohactví. Jo a ať sou nablísku eskymové s hřejivejma voblečkama. Anebo si udělej takovou antysaunu – napřed se smoč a pak si stoupni k pořádnej vatře. A dyž to budeš aplykovat vokolo těch pólů, tak se nepouštěj po proudu moc dolu k trasám ledoborců, páč by tě moch strhnout ňákej do hlubin, až se bude neúspěšně vyhejbat velkýmu kusu plovojcího ledofce. Tak to je v kosce moje dobrá rada, kde je nejlepčí trávit léto u vody.

Přátelé, Jenda na to de rafinovaně: dyš uš uš se rozjedu v povidání vo vouldtájmovym bendžu, tak mi nahodí udičku v podobě zdánlivě nevinné votázečky, kde a v jaký vodě se rozkošnicky vyválet. Já se ale nenechám, já vod načnutý práce nevodstoupim. Ale slibuju, že provedu krátký povídání vo fiddlých a jejich ouloze ve staročasový emerycký muzice.

Já pro tu horlivost dělat ňáký psaní, semse šimnul, že blískej čověk, co stváří imidž mimo jiný, taky tohohlec chlejvka, decentně vodstranil tu kupu ledku u potoka. Tady ju, tady ji vodstranil, ále v uvítacim lajautu ta fůra furt přetrvává. A to mi docela pobavilo...

Mláďátka , kmetíci, mužové i ženové
Já Vám mušim něco sdělit. Dyš sem byl mlád, tůze mlád, tak sem rád čet a mněl sem na to čas. Byl sem takovym hodně ranym, hodně malym, hodně čtenářem. Po zabsolvování tý skoro povyný literatůry ( Honzíkova cesta, Ferda brablenec apod.) sem se pustil do vodvázanějšího čtení. Byla to literatůra čtivá dobrodružná, apoň myslim, pro nás chlapíčky růžovolýcí, dnešní hodně ......cátníky a .....sátníky. Já, přátelé měl zálibu v těch žánrech, kde svištělo laso, kolty a kde se u báru podávala laciná visky po barpultu takovym tim ekspres stylem, že kdo zaváhal nepil, a chutnou visku na podlaze voblíznul všema dvaceti, pes. Taky sem pochroup Tarzana, ane jen tak ledajakýho a jen tak ledabyle. Strejček mněl zahrátku a v zahrátce zahrátkovej domeček. A v tom domečku knihovničku a v tej knihovničce toho epesního Tarzana-šest tlustej knich, že sem s nima mněl co dělat, abych je unes. Toho sem, dyš sem chtěl strejdovi pomoct se zahrádkou a nějak se ta pomoc nevyvedla, shltnul mezi tím, dyž na jaře strejc vetknul rejč, aby skypřil a na podzim, dyž tahal červenou řípu. Toho Tarzana překládal asiže ňákej tyrolskej Čech, páč dyš se Tarzan houpal jednou rukou po lijánách a druhou se bouchal do prsou, tak vyřvával na celej prales JÓDLY, JÓDLY , JÁ. Tak to fakt pojal ten translátor. Taky byl asiže krapet kovanej ( myslim strejda ), páč sem si pošmáknul na tom kterak se kalila vocel, kterak se to mnělo s vopravdickym čověkem, jak se to má s tim kapitálem a pár svazečků vybranejch Leninovejch spisů – z těch mi utkvělo, že nemám na kapitalysty jedny prohnilý, pracovat. Někerý postřehy ve mně zanechaly dojem, jinačí ne. Víc asi těch ne, bo sem pak byl takovej nepochopenej a na jinačí světovej názor tak trochu sám. Pochopytelně sem si užil i literatůry románový a takový tý světový. Bohužel sem si z toho vypikoval jen to, na čom si muj mlaďounkej mozeček pochutnával a všecky nebo aspoň věčina těch zásadních sdělení těchhle velikánů mi zůstala dobře utajena. Tekonc, pár dekád do penálu,aspoň doufám, že pár dekád, už nejni takový animó a čas to přečíst znova a tak se poučit.Hrozně rád bych se poučil. Poézie mně voslovila, dyš sem mušel vo maturitě vyseknout ňákou básničku, a to jak v mateřskym jazyku, tak v bratrskym jazyku ( tehdá byl bratrskej hlavně jeden). Maně si vspomínám, že v bratrskym to byl ňákej flák vod Majakovskýho - myslim “V óknach rósta“. Zadeklamovánim předešle uvedenýho nadpisu sem skončil. V českom to bylo vo českejch rybnících, ve stříbře skrytejch, asi. Ty sem zadeklamoval, doufám, celý, bo mi maturitní komise hodně aplaudovala. Asiže byla spitá ( pochopytelně mym zralym přednesem). Jo a do poézie sem byl vtlačenej taky svejma robátkama. Těm sem musel v alternaci , páč sem to sám nestíhal, s mou nejbliší, místová pohádek na dobrou noc, deklamovat z Erbenovy Kytice. A nejvoblíbenější byly verše typu „ DEJ SEM DÍTĚ“ a třebas zas pro změnu konec Vodníka. Dyš sme si mysleli, že už je zralý vodejít k jinejm zálibám, tak se vozvalo, po mlaskavym vyndání dudlyku ( u nás se dlóóóuho dudlykovalo) - !EŠTĚ!!. Dyš to nepomáhalo, nastoupily voblíbený písničky. Na votázečku „ Copa by chtěls broučku za písničku?“ zněla vodpověď „ OŇOU“ ( pozn.překl. –„ Rožnovské hodiny smutně bijů“). Ukolebání všech v cimře, vopravdu všech, došlo třebas až na konci série vosmi výpravných písniček. Kýženej spánek přicházel s konečným rýmem „ Dyš sem já šel tou Putimskou branou“. Tekonc spátky k mýmu jinošskýmu čtenářskýmu vyzrávání. K mejm velice voblíbenejm patřila ta próza jmenovaná „ Povídky z Divokého Západu, Paso por Aqui, Muž se srdcem kovboje atd, atd.. Jásem si na to tudlevá vspomněl , ty kníšky sem hledal, ale vodnes je čas. A pamatuju si, že se mi líbilo povídání vo chlapíkovi, co si vosedlal tornádo, páč to byl takovej neposednej, hodně neposednej krotič koňů. Já sem na ten příběh vymyslel veršovánky, sice trochuževá neučesaný a nevotesaný, ale tak to do mýho mosku vtrysklo.
Menuje se to Épos vo Rozporkovi. Já to nabídl vezdejšim chlapcum z Rakovnickýho Potok bendu, ale vonivá se enem tak uculovali, páč vědíli, že tak dlouhej konzert nemaj, aby to zacvrlikali celý. Tak to dávám sem, třebas by někdo potřeboval naplnit první část konzertu do přestávky přednesem tohodle výtvoru. Mélos byste si mohli učinit sami. Mě by se na to pasoval motif z minstrelský písničky vod Boba Fleschera „ Jim along Josie“. Mimojiný je to muj favorit. No a tady je výplod, enem nevim vohledně programovýho zarovnání, co to uďá se slokama
ROZPORKA JIM
V salúnu byl těžkej splín, chyběl nám Rozporka Džim
U báru sme seděli, do vhísky tupě hleděli
Barman vytáh vobočí, slzu vmáčkl do vočí
Dostal z toho asi křeč, pronesl jen krátkou řeč
Chybí nám ten starej kujón, co nesnášel z krávy bujón,
Von jed jenom čistej džin, náš kamarád starej Džim
R.Pokračujem v hraní dál, aby nám příběh nezvětral...( námět refrajnu)
K báru přised literát, vo Džimovi že chce se psát
Jářku pane vod péra, z toho bude vopéra
Na ranči, co vo tom vim, krotil voře starej Džim
Jak kůň vokem kapku blejsk‘, Rozporka jen lehce vejsk‘
Řek‘ mu milej koníku, nedělej tu rotyku
ty seš pěkně tvrdej skřet, zvalchuju ti trochu hřbet
Takhle to šlo řádku let, Rozporkovi šednul svět.
Pak už ovce rajtoval, taky slepice si bral
Pak si řek život de dál, tornádo si vosedlal
na tornádu letěl vpřed, jako by mu prasknul vřed
Kluci z ranče velký Ý, velmi dobře viděli
jak vosedlal tu vobludu, a tornádu dal vostruhu
Už sou to dva měsíce, co chybí nám Džim v putyce.
Dyž dovyprávěl sem až sem, voko točím za světlem
A z dřeva vod salúnu vratech, v lehce rozedranejch šatech
co bych dělal vokolky, zjevil se duch Rozporky
Mě nemušíte se tu bát, už sem s váma naporád.
Chlopci nejsem žádnej duch, du zaplatit starej dluh
Hubu vod ucha k uchu, přinesl sem trochu vzruchu:
Já rajtoval tu bestii, až tam k Nový Anglii.
No a když jí došel dech, sklouznul sem jí po zádech
Vona mrcha paťatá, roztrhla mi kaťata.
Zpátky vosedlal sem vlak, stihnul sem ho jen tak tak
Abych tady rychle byl, vostře sem ho nauzdil
Teď si dám dobrý pitíčko, pak si koupim šitíčko
Zalátám si trhlej dres, možná zejtra, možná dnes.
Aby holky z ranče velký Ý nedostaly pupínky.
Jo, a k džinu si dám dám fazole, hele! už sou na stole
A to je konec histórky našeho Džima Rozporky
a Kansas Ňús tak jako dycky, vyslechly to autenticky.

Dyš se zabrousnul do svejch intymnich záležitostí v minulym blábolu, tak se vám svěřim, že sem mněl jedno životní vobdobí nutkavou potřebu bičovat. No nemyslim tim, že sem chtěl bejt bičovanej ztepilym vampem v latexu, nebo že bych já někoho nejrači zbičoval, to néé.
Já se zakoukal do honáckejch bičů a bylo mi jedno, esli je to alá technyka emerickej bičařů nebo maďarskejch čikošů. Ty sou tak něco mezivá donskejma kozákama a americkejma kaubojama. To jest nemaj nagajku a voholenou leb s jednim pramenem vlasou a nenosej stetsóny. No a kamarád mi uďál radosť, páč na to umí. A tak mi zasvěťoval a zasvěťoval, a já poslouchal a poslouchal. Von mi to řikal, ať sem vopatrnej, že to bolí, ale teoretycky sem byl zmáknutej hodně a vo svej praksi sem nezapochyboval ni chviličky. Jóóóój, to byla bolesť. Kde se vzala, tu se vzala. Vono to mnělo na konci ňákou cíněnku či co, nebo háček na štiky, či co. Spíš to ale byla ta cíněnka, poněváč vod háku na štiky to tak nebólí.. Neš sem stačil mrštně uhnout, tak ten konec mi skočil záludně zezádu na ucho jak Káča čertoj na bedra. A já byl tak rychlej, že sem si navordinoval tu bolesť několikrát, než mi došlo, že mám bič uložit k zimnímu, letnímu, jarnímu i podzimnímu spánku a vobčas ho skontrolovat esli sebou náhodou necuk a nechce vstávat.Taky sem si řek‘, budeš lasařem – nebudu to tady rači popisovat. Taky se ve mně probudil mušketýr( vlastně všickni čtyry ) a vo tom, jak to dopadlo s mym rádoby históryckym šermovánim, taky nebudu vyprávět, nechtěl bych vás poděsovat.

Než se si šimnul, už sem se přehópnul přes třicátej díl. Ále nejni to důležitý, páč jak poznamenali kdysi, kdesi pan Voskovec s panem Werichem ( moje pozn.: velmi nepřesná citace a vytržená z kontextu ) \" hlavně nejubileovat \". Ale je to pravdivý a ňák se s tim stotožňuju.

Velice naléhavě prosim za vodpuštění. Já přes ty bláboly se furt nemůžu dostat k Mr.Arkinovi, ale juž to bude.. co nevidět...

Večerem sem pojal nutkání dokončit celej zbytek povídání ze semináře pána Arkina. Tož sem po mejch voblíbenejch hrdinech z nekonečnýho serijálu vo dění tu i v cizině a po skouknutí, jak na tom asi budeme s našima tělama ve světle sluneční aktivity a esli přindou kroupy a po
přínosnejch pořadech vo tom, esli bych si nekoupil spoustu věcí za hubičku ( tekonc frčí, že bych se moch namazat takovou vodičkou a sníst malý množství chutnejch tabletek a vypadal bych fturánu jako Marlón Brando zamlada nebo jako modelka Twiggiová, taky zamlada a že budu mít tak pevnej zadeček, že by mohl fungovat jaková kovadlina a že budu mít automobil, za pár stříbrňáků, kerej jezdí), sem použil všeobecně známej křižíkovskoteslovskej vynález a řídil se známym výrokem „ Budiž světlo“. Světlo by bylo, dyby neprdla žárovka, kerá je prej hóóódně úsporná a kerá mi prej vydrží celej život a na kerý prej ušpóruju velkej majlant. Asiže ten elechtrickej voblouk byl umocněnej bleskama nebeskejma, či co. Tak sem nasadil novej kousek a pustil se do toho, s mejma nedostatečnejma znalosťma jezyka, ve kerym se píše jinak, než se mluví a eště k tomu se s nim mluví jináč v Americe. Voni se nemůžou zbavit takovejch podivuhodnejch archajizmů, s kerejma se komunykovalo ve starym Albijónu ve voblasti jižně vod Londýna. Zasejc sou ale lepčí v tom, že přehršel slov drobátko zjednodušili, takže třebas nepíšou colour, ale color nebo theatre zjednodušili na theater a tomu podobně. Nebo používaj ve větě třebas ( ale to je povolený jen černoameričanum) vo hodně víc záporů, než enem jeden ( což mušej ctít běloameričani) Tady je zbytek.....
SHRNUTÍ ROUND PEAK A ‚FESTIVAL‘ STYLU
· Široce odvozeno (p.p.-velkou měrou) z hry stylů Charlie Lowea, Freda Cockerhama,
· Kyle Creeda, Tommy Jarrella a ostatních muzikantů z oblasti Round Peaku.
· Užití – v sestupném pořadí
1) doprovod houslových melodií
2) doprovod vlastních písní a balad
3) jako sólový nástroj
· Festivalový styl obsahuje množství současných variací Round Peak stylu – s některými ispiracemi hráčů z ostatních oblastí ( jako je West Virginia a Kentucky) a některých nových prvků, které mají malou nebo žádnou historickou tradici.
· Zaměření na festivalech je směrováno na repertoár odvozený z tzv.“polních- venkovních“ nahrávek s menším důrazem na komerční nahrávky časné country hudby, která byla významná (markantní) v začátcích oživení zájmu o tuto hudbu. Repertoár sestává hlavně z ohromného množství houslových melodií ( a v méně rozšířené míře i písní), z odlehlých oblastí ( N.Carolina, Kentucky, West Virginia,Tennessee, Virginia,Georgia,Missouri,Illinois,Mississippi,Alabama,Arkansas,Texas atd.) Bez ohledu na originál ( viz státy výše), zůstává „ festivalové“ banjo v první řadě zakotveno v hraní stylem Round Peak.
ZÁKLADNÍ DRUHY 5-STR. BANJA UŽÍVANÉHO V OLD-TIME HUDBĚ
· Round Peak banjo ( bezpražcové nebo pražcované), open-back, ‚plunky‘ (p.p.-těžko přeložit, páč doslovně je to brnkavý a to sou všecky strunný nástroje- asi bublavý) zvuk, „No-knot“ struník, lehký rim(tělo), většinou velikosti průměru 12“ (p.p.- to je ta, věčinou dřevěná vobruč- dvanáctipalcová) s malým nebo žádným ‚toneringem‘ ( p.p. – to je ta vobruč z různejch kovovejch matrošů na kerý leží blána, chce to skouknout ňáký banjo, abystesi uďáli představu, jak vlastně to banjo vypadá :-)))). Hmatník je za 17. pražcem vydlabaný ( p.p.dle dosl.překl.- mejma slovama snížený modernima nástrojama odfrézovánim nebo vodhoblovánim), krátké menzury, obvykle od 25 do 26“ ( p.p.- vo menzůře se můžete dovědít inde- je to zdlouhavej popis technyckýho karakteru, kerej je nutnej, aby to při hraní fungovalo jak by mnělo). Několik nejranějších Round Peak banj vyrobil Kyle Creed, následován Davidem Forbesem, který tento typ dále zdokonaloval. Dnešní stavitelé: Mike Ramsey ( Chanterelle), Kevin Enoch, Will Fielding, Bob Flescher a další ,řekli bychom, malovýrobci nástrojů tohoto typu, mnozí z nich stavějící nástroje na míru.
· Pražcové banjo s dlouhou menzurou (27-28“) vyvinuté během banjového klasického období (cca r.1875-1915), často s ranným typem toneringu (Fairbanks, Stewart, Vega, Bacon, Cole atd.) Tyto byly originálně hrány v „ klasickém“ tříprstovém stylu, často v banjových orchestrech s ostatními typy banj v různých menzurách a velikostech blány (jako je banjeurine, banjocello, picolo banjoapod.) Toto banjo bylo archetypem pro takzvané folkové banjo 60.let, někdy s přidanými třemi pražci dle typu Pete Seegera, pro vícero možností poladění nástroje.Banja tohoto typu mají jasný zvuk a jsou dodnes vyráběna.( Bart Reiter, Deering,Wildwood)
· Banjo s rezonátorem ( Gibson Mastertone atd.) s těžkým toneringem s masivním struníkem, umožňujícím silný přítlak strun, vyvinuté r.1920 (s dlouhou menzurou u 5.str.banja) jako tenorové banjo určené pro hraní v orchestrech. Je udivující, že tento typ banja upřednostňuje mnoho hráčů old-time z Jihu speciálně z oblasti okolo Galax ve Virginii, ale na Severu a mezi mladými Jižany jsou obvykle považovány za příliš „bluegrrasové“.
· Horské ( nebo „ Dixie plechovka“) banja – jedna z forem raného jižanského domácky vyrobeného nástroje. Velmi malá blána (5-7“), žádné napínací háčky, bezpražcové, občas tělo z plechovky, dřevěný rám okolo blány, dřevo zespodu, obě spojená šrouby, které napínají blánu. Famózní vyrábí Frank Profit. Frank Warner – repliky. Banjo je velmi tiché.
· Minstrelské banjo – obvykle bezpražcové, vždy se strunami ze střívek, jednoduché ladicí třecí kolíky, často velkých velikostí těla (12-14“), běžně laděné níže než je standardní ladění – pro hluboký „ultra-plunky“(p.p. – bublavý) minstrelský zvuk.Georg Wuderlichstaví věrné kopie nástrojů éry před Občanskou válkou. Bob Flescher, Mike Ramsey a další stavějí tyto nástroje ve zmodernizovaných verzích.
· Tykvová banja – reprodukce nejranějších osadnických ( p.p. - nebo plantážnických) nástrojů, bublavý a tichý zvuk s malým dozvukem. Vyráběny Petem Rossem, Bobem Thornburgem a dalšími.
· Také existují báječné (nebo děsivé) porůznu domácky „zbastlené“ nástroje, těžko zařaditelné do výše uvedených kategorií.
CLAWHAMMEROVÉ UKAZATELE (p.p.- aneb počesku „ Co je příznačné pro clawhammer“).
CH ( jak ho já doporučuji – to jest. p.Arkin) je obvykle hrán v 2/4 nebo 4/4 taktu. Sestává z:
1) První doba (downbeat)je hrána směrem dolů ( úderem na první strunu (p.p.- myšleno vod podlahy) nehtem prostředníku nebo na druhé, třetí či čtvrté struně nehtem ukazováku.
2) Druhá doba –může být buďto pauza, nebo hra melodické noty na vnitřní struně (2.,3. nebo 4.) palcem, nebo použití melodických ozdob – skluz, příraz, odtrh.
3) Třetí doba ( backbeat) sestává z brush (braše) – současného rozeznění první, druhé nebo třetí struny společně ukazovákem a prostředníkem ( pleskavý zvuk – viz dále ).
4) Čtvrtá doba obvykle obsahuje brnknutí páté krátké struny palcem.
Rytmus produkovaný výše uvedeným způsobem zní jako „bump-a-ditty“ ( nebo, pokud je pauza ve druhé době, jako bump-ditty). (p.p.- tudlenc mušim voponovat, páč u nás, u nás to produkujeme jako „um-ca-rára“ nebo s pauzoj jako „ um-cára“). Když jste mezi frázemi v melodii nebo následuje složitější melodická pasáž, je často lepší střídat mezi ukazovákem (nebo prostředníkem) na první struně( nebo jiné) a palcem na páté ( prostředník/palec/prostředník/palec = „ticka-ticka“).(p.p.- u nás je lepčí si velmi hlasitě vopakovat um-ca-um-ca. Je to daleko přirozenější než ticka-ticka / kam na to voni enom choděj?!/). Slyšel jsem, že je tento způsob nazýván „ Double- timing the 5th string“ (p.p.- asiže dvojpalec na pátý struně – to dyš máte asiže palec rospůlenej ve stylu hadího jazyku nebo co...). Přesný energický, dynamický rytmus je nejdůležitější ingrediencí („ je to rytmus stupidní“ – p.Arkin). Ale melodie (nebo alespoň klíčové části) je také důležitá. Ale stále platí - nikdy neobětuješ rytmus na oltáři melodie. Užívej rozličné rytmické obraty k vytvoření perkusivní ( nárazové) podstaty v tvé hře. Nepokoušej se o vyhrání všech not, které hrají fiddleři – poslouchej základní melodii a její „vybrané charakteristiky“. Nejlepší hráči na banjo nezkoušej hrát všechny tóny v houslovém partu, ale opatrným vybíráním si, které tóny budou hrát, vyvolávají iluzi, že hrají notu po notě. Nezačínej pomalým učením se a „prstokladovou ekvilibristikou“ , s tím, že později ti to přinese rychlost. Je lepší začít hrát jednoduše tak, že můžeš hrát v tom samém tempu jako jiní – , časem se bude stupňovat tvá přesnost a vytříbenost hry. Při hraní si udávej rytmus nohou, pomůže ti zůstat v rytmu. ( p.p. - pokračování příště, bo se mi klížej šeredně voči, páč sem eště nedospalej vod návštěvy Měsckejch divadel prašskejch).

Eště se vrátim k čtenřskýmu povidání vo mně. Já to nedorazil až do konce. Takže v mejch současnejch dnech, dyš sem si řikal, že dyš na čteni románovej literatůry nemám dostatek času, tak se vrhnu na encyklopédyje, poněváč tam nende vo děj, vod kerýho bych se nemoch vodtrhnout. Já holátko, ubožátko, netucha vůbec, ale vůbec, zač je tohová loket, sem se do toho ňák bezhlavě vrch\'.
Vejsledek trystní - voči pálej a eslivá si někdo myslí, že v encyklopédyjích nejsou žádný dramatycký zápletky a bezbřehý děje, tak se hluboce mejlí. Třás taková kronyka lidskej ráce. Tu nežlivá sem proštudoval, tak sem mněl vodřený prsty skorem až na kosť a vod jejich nasliňování mi vyschlo v hrdýlku a aj ty prsty juž nesnesly pohled na sebe samy a začly s toho taky vysychat. Asi v těch ekskrementech je ňáká móc vysušujcí mně zhola neznámá chemycká sloučenina. A vono je k tomu potřebný při tom vobčasnym pročítání si vopatřit eště fůru dalšej literatůry, páč vona nejni zas tak dokonalá, jakbych si ju předsatvoval. No a takový ty tenký určovací atlasy- klíče - to je takyvám dosť nedokončená látka. Poněváč dyš se dozvym, že příkladmo pták lelek kozodojný mluví takovou a takovou řečí \"bnabvabvajkůhučáíú záčý´ý\" a já si ho chcu vyslechnout esli tak vopravdu hovoří, tak mi vokažte, kde tohodlenc lelka najdu! Jediná možnost se mně naskýtá - koupim zase kozu a počkám, až ji přinde podojit. No ale aby vona mněla mlíko, tak vopřed muší mít kozlátko. Při mej smůle kerou naplňuje přísloví \" Čim blbější sedlák,tim věčí brambory\", se vysype těch kozlat aspoň tři. A jak možná víte, nebo nevíte, já sem takovej napolo vegetaryján a já bych s tim mněl problémy, kterak s těma stvořeníčkama naložit. No tekonc mi napadlo řešení. Já bych řek vlkovi a kozlatum nakukal, že von je vopraudu jejich matička. No a voni by votevrely a mně by zvostala ta koza s mlíkem a pak už je jen krůček k tomu, abych si na vlastní ucho vyslechl poudání tohová lelka.

Houstne mně obočí, V oku se zaleskne , Schovat se utíkám,
K blízkému klokočí, Mysl si zatleskne , A další funkci mám.
Váš kustód

Vemu to skrátka. Mám několikavá automobilůch. Maj děcký nemoce a furt je z toho nemůžu dostat.Např.: ráno se chcu s elánem přemisťovat do výrobního procesu. Sednu a už se tá choroba vyjevyla. Nahoře na střeše toho jednoho, mezi krovama, má takovej ten vokení porychtunk, to aby, dyš je hesky, mohlo brát sluneční lázeň i vevnitř. Asiže bylo s těch horkejch dnů moc rozhycovaný a ňák moc povolilo ve švech. Skrátka, po tom nočnim májováku se ty kapky vody prodraly těma rozeschlejma škvýrama do prostoru mezivá střechoj a tapecýrunkem, vytvořily si tam svuj vodní rezervoár a dyš sem cuknul na spátečku vod vrat, tak sem zistil, že sem ani nemušel ráno brát sprchu. Do šichty sem dorazil podruhý vykoupanej. Eštěže ta voda byl měká a že to ani moc nebolelo. Pro kamaráda Jeníka je to další informace, kde se s partnerkou vykoupat, dyš potřebuješ pro to koupání intymní zákoutí. Jendo, pořiď si limuzínu aspoň se dvěma netěsnícíma voknama na střeše a nech ju vykoupat ve sluneční lázni a pak ju nech na pořádnym májovym slejváku. Vonehdá sem taky potřeboval to další. Vodemknu, sednu, startuju, nic.Startuju nic, startuju a zasejc nic. Vono si to vychlemtalo energiji z baterky, i dyš nevim proč, dyš furt nic nedělalo a enom tak postávalo. Tak semse nakrk a poudám tomu nepořádnýmu autu. Zařiď si to jak chceš, ale do konce tejdne si sežeň novou baterku, nebo si ju nech nabít. Blbě po mně šlehlo vokem a něcová si zamumlalo v motorovym prostóru a já mušel jít pro kýbl vody a na ty škvarkovaný bužírky, kerejma sou vobalený ty různý drátky, sem mušel chrstnout ten vobsah kbelíku. Todlenc si Jendo nepořizuj. Tomudlenc by si dával každej tejden enom velkej vobnos, abysi moch kupovat baterky. Jednym z těch automobilouch je motórka, no a ta je tak voprsklá, že si uďála něco s motórem, aby se nemušela hejbat ( asiže jí berou klouby, bo už má taky nalítáno). Vona si to svoje srce dokonce sama vyndala a něgde ho vyšmelila za kus igelitu, tim se přykryla, aby na ní nedošáhly klimatycký změny.Tak to je ve skratce vo nemocech, myslel sem že enem děckejch, ale vono je to i vo nemocech starejch motocyklů.

Milovaní potencijonální čtenářové,
leckomu se možná vyrýsujou na vobličeji ustaraný vrásky, kerak to všecko stíhám.... starat se vo živobytí, starat se vo bendža, starat se vo světový dění, starat se vo bláboly, starat se vo nevim co a eště ze všeho co nejvíc, starat se vo mojí relaksaci. Vono se to semnou má jakoby s panem Hyde-em a dochtorem Jekkyl-em, jeho přisluhovačem,. Všecko chce svůj čas. Něco se dělá v noci, něco se dělá ve dne. A ne dycky se to dělá von-lajn. Dokonce se v poslední době ze mně stává se soumrakem dochtor aj sestřička, to abych moch svou nejblíš zákonitou píchat. Páč se nedostává ni dochtorů, ni sestřiček a bylo jí naordynováno dochtorem s diplómem, že muší pojmout do těla nějakej ten vitamín, nejlíp B12. A ten se píchá. Taksem píchal. No, muším říct, že sem si to kdysi taky aplykoval. Mně to nebolelo. Tekonc mně to bolelo moc. Mou vlastenku ne - aspoň to tvrdila. Vona nejni jenom vlastenka, vona je vlastenka-hrdinka. Zasluhuje muj vobdiv a takyže ho dávam patřičně najevo. Kupuju jí rozličný druhy ovoce a zeleniny. A semtam jí zapreluduju na banjo, ale to enem krátce a potišejc. Ale i tak je to pro ní silnej kultůrní zážitek, bo vod toho zážitku sebou vrtí sem a tam a taky si s toho zřejmně béře i velkej duchovní zážitek, bo má při mý produkci trvale votočený svý krásný voči k nebesum.. A něco si mumlá pod fousy ( obrazně řečeno!) – s nejvěčí pravděpodobností si se mnou spívá, ale jen tak potichounku, páč dyš by spívala nahlas, tak je fturánu vo půltón níž. S denim světlem se zase stávám normélnim pracujcim čověkem. S jinejma aktyvytama se to má nemlich stejně. Někdo je, dyš čte mý bláboly, kladnej a hrdina- třebas jako dochtor Jekkyl, jinej ne, třebas jako ten prohnanej pan Hyde. Tak už to holt v životě na tejhle planetě chodí....

Pane R. L. Stevensone vomlouvám se Vám za použití Vašich hrdinů do svejch blábolů. S úctou L.E.S.N.I.S.T.R.A.S.I.D.L.O. Hejkal

Jásemvá se tudlenc přistih při filozofování vo tom, kde se v nás berou fšecky ty myšlenky a na jakym pricipu to asi funguje. Tak semsi řek, mušíš na to chlapče drahá, mušíš na to vod adama. Taksem votevřel tu KNIHU a hnetkonc na začátku stálo: „Na začátku bylo slovo“. Taksemsi řek, že si asi pámbu pro sebe pod fousy sumýroval, kterak to zavonačí s věcma příštíma. Ale páč sem nechtěl aby v mejch představách byl něco jako Děda Mráz, tak semsi ho přectavil jako že to je taková ta síla, co se fšim hejbe. Z toho mi vyplynulo, že si asi polohlasem sám sobě nic nesděluje. Pak semse šim, že začal tvořit. To znamená, že ho napadla myšlenka a von tu myšlenku začnul zhmotňovat. Ovšemže né bylo fšecko hmotný.
To von to nahodil do tý knihy těm budoucejm čtenářum, páč už vědíl, že na co si nešáhnou, to nebude. Tak von to zavonačil tak, aby to bylo krapet srozumytelný a zároveň tam něco vrznul mezivá řádky pro takový šťouraly jako sem já. Já si třebas myslel, že Adam se svym žebrem Evoj sou lický z masa a kostí. Moje sousedka vod vedle z letiště mi ale taktně naznačila, že nejni enemvá žebro a že je přinejmenčim taky duchouní tvor a že eslivá chcu, takžese vodstěhuje do vobýváku na gauč.. Tak to asi bylo u těch prvních zemckejch vosadníků taky tak. Voni byli ve hmotě, ale zároveňc byli hlavně duchouni. Pak sem si řek, dyš může pámbu mít myčlenku a zrealizuje ju, tak já můžu taky mít myčlenku a taky ju můžu zrealizovat, asiže ne v tak velkej míře, ale můžu. Tak mi napadlo, že si můžu na pole zrealizovat ňákej trachtor podlevá svejch představ. Ani malej, ani velkej, ale tak akurát, abych s nim moh vláčet,vorat, sejt a z lesa přivážet votop, aby mi ( teda nám) bylo v zimě teplo. Vona mi bližní vodrazovala takovym tim „seš zaháčknutej v lesích, prdlajs vo tom máš ponětí, makat to nikdy nebude, máš enem pět ročníků na základce, materyjálu je v republice málo apod.“ Byl sem ale umanutej a takovejm argumentum sem se zašprajcoval. Semsi řikal „ dyby měl náš stvůrce vedle sebe takovýho vodrazovače a nešprajc se, tak tady ta naše matička zem eště nejni“. A tak sem konal (ne potřebu, ale potřebu zhmotnit tu myčlenku). Tak sem vod jara do podzima realizoval. Podařilo se. Fungovalo to a funguje dodneška, jenom to potřebuje jinačí motór, tendle co tam byl, by mě vymet z kapec všeky úspory a eště bych si na pohonej materijál mušel vzít půjčku na vohromnej ourok. Von chlastal tak nepříčetně, že na dva kiláky si schramstnul příděl na celej půlrok, to je, dejme tomu ňákejch patnáct, dvacet litrou devadesátijedna voktanovýho pohonýho materijálu. Plus volej ( adytyvovanej). No zrovínka při tej restauraci toho mýho stvoření, páč já se cejtil jako stvořitel, sem podumal v zamyšlení s mym partnerem v těchhle věcech, s nezbytným cigárem v koutku, vo tom, že sme taky stvořený tak akurát a dyš se chcem dozvědít voněco víc vo nás, tak vo tom mušíme přemejšlet a že se stejně nikdyvá nedovíme víc, než je k životu potřebný, páč dybysme vědíli lautr všecko, tak bysme byli jako pámbu a to von nepotřebuje. Vyjde to ouplně nastejno jako realizace myčlenky stvořit trachtor. Dyby to naše stvoření ( trachtor) vo svym stvořiteli vědílo lautr všecko, tak by bylo stejný jako já, kerej sem ho stvořil a juž by mě nepotřebovalo ke svýmu životu a žilo by si podlevá svejch myšlenek svuj vlastní. Život. A že by to asiže nedopadlo podlevá našeho gusta, vo tom se můžete přesvěčit příkladmo u myslících lidí, kerý sou tak ňák víc vobdařený něčim, co my vostatní nemáme. Namátkou vzpomenu pana Čapka s jeho robotama nebo ve vodlechčenější verzi třebas v Pygmalyjónu. Tak todle byl můj krátkej ekskurz do voblasti zvaný myšlenka. Děkuju za pozornosť věnovanou tomudle blábolu. Podotýkám, že v knize sou věci, na kerý misme přišli vědeckym poznánim až za drahnou dobu, třebas taková skrytá malinká notycka v kníšce vo Jóbovi ( ten to nemněl vůbec lechký), kde dostanete info, že země je zavěšená na ničom. Můžete si hravě vověřit.

Tak semi to podařilo sešmodrchat tak, že to vyšlo ve čtyrycátym dílu akurát na ten traktór, kerýho si hejčkám.

K našomu vytvoření: vono se mu to taky nemušílo podařit, jako se to někdy nepodaří nám. Ale já sem celkem spokojenej ( při představě, že sme mohli dopadnout jako tovar, kerej neprojde výstupní kontrolou.......)

Tak sem tu zas. Dneska bylo vobzášť chutný menu. Polévečka z pivovarskejch kvasnic, nudličky z mořkejch vokurek po malajskym způsobu, přílohu tvořily nočky z bezovejch a bolševníkovejch květů a všecičko se to spláchlo napjeněnym mokem z oměje šalamounku.
No, dostal sem pozvánku na setkání se spolužákama ze základky. Bude prča, bude nostalgyje, bude focení, bude neurastenyje, bude to vychloubání se, bude litování se, bude to drahý, bude to vzpomínání, bude to pokus vyseknout polichocení bejvalejm spolužačkám, bude to vo prostatě a vo tryskáčích ( to dyž vlastníte tryskáč a k tomu máte prostatu a je vám to docela na nic, páč dyž se chcete projet tryskáčem ve věčí letový hladině a neletíte zrovna s Machem nad vosum, tak ta prostata se mnění v utrpení mladýho Wertra), bude to vo červenejch trenýrkách a bílejch tričkách a vo modrejch trenclích dole na gumičky a jarmilách a bílejch tričkách s vkusnym rukávkem, bude to vo skvjele zajištěnejch dětech a vo rozkošňoučkejch vnoučatech, bude to vo úspěchách a životních pádech, bude to vo drbách, bude to pití, jídle dělaný na připálenym tuku a blití, bude to vo tom, že se třebas ani nedostanete ke slovu, bude to vo oušklebcích pikolíků a pikolic, bude to vo vlahé jarní noci, bude to vo vospalosti, i dyž někerý budou vypadat, že jim je ...náct a že to vydržej. Nevydržej, vydržej to ty z nás, kerý se z bárů a pivnic nehnou na krok a vypadaj nejzchátralejc, bude to vo svatbách a pohřbech, bude to vo vydařenejch profesích a krutejch dnů za katrem, bude to vo autech, bude to vo módních výstřelcích a cudně zahalenejch ňadrech spolužaček-dam dekoltem ale ne hlubokym, bude to vo tom kdy jede poslední tramvaj, potažmo autobus a pro nás přespolní to bude vo tom, kde vlastně přespíme a jestli nemáme náhodou ve tři ráno ňákou důležitou neodkladnou schůzku.
A velmi pravděpodobně to nebude vo tom, že bych měl čas si prohlídnout město mýho mládí.
Pro labužníky, kerý bysi snad chtěli sestavit podobný meny uvedený v přemluvě: vynechte hlavně BOLŠEVNÍK a OMĚJ. Já to snesu, páč sem z lesa zvyklej, VY NE . Páč dybyste si dali jenom ten oměj nebo jenom ten bolševník, tak to s váma sekne tak rychle, že byste ani na kus papíru nestačili napsat vodkaz, jakože komu co vodkazujete, až tu nebudete. Páč byste tu nebyli než stačíte napsat „ Vše od.......“ . JEŠTĚ JEDNOU NESBÍRAT, NEOCHUTNÁVAT BOLŠEVNÍKA ANI, A TO ZVLÁŠŤ, OMĚJE ŠALAMOUNKA ( jednoznačně nejjedovatější jed v nám dostupný rostlinný říši).

Eslivá ste udivený, že se tu vod rána nic podstatnýho nesdělilo, máte recht. Někerý vobdobí v mym pracovnim procesu vyžaduje celýho čověka. A pávě tekonc sem celej.

Dostaň ten charakteristický perkusivní ( „chunka chunka“, „click“ nebo „cluck“) zvuk: místo hrábnutím strun na třetí době, brnkni první , někdy je možné druhou strunu prostředníkem a vzápětí ztlum tutéž strunu ukazovákem. Na této technice je nejlepší, že ti umožňuje hrát jasný rytmus, který tak milují fiddleři. Zvuk je ne nepodobný sérii zvuků v hrnci vařící se hrachové polévky od ostrého do bublavého. Ale toto není tím hlavním ukazatelem clawhammerového hraní a může být odmítnut, když se používá trvale. Mimochodem, co o tom vím je, že nejranější záznam užití tohoto způsobu přišel od Clarence Ashleyho, který ho nazval „cluck“. Použil ho v nahrávákách od počátků šedesátých let.( ale ne v roce 1929!) a také ho hlavně používal na první době a ne na třetí. Mnoho hráčů používá ukazovák nebo prostředník pro hraní nepalcových melodických not. Avšak já doporučuji hraní ukazovákem nebo palcem na vnitřních strunách a prostředníkem jen na první struně. Skutečně to pomáhá s přesným frázováním a mnoho špičkových hráčů to dělá včetně Johna Hermanna a Dana Gellerta. Nepoužívej ten samý prst nebo strunu dvakrát v řadě za sebou dokud mezi nimi není alespoň jedna doba. Porušuje a zpomaluje to rytmus. Předností pozice pravé ruky je nad koncem hmatníku ( ačkoliv hráči s dlouhou menzurou u klasického banja obvykle hrají přes blánu).
Zahni palec a polož na pátou strunu kdykoli není aktivní pro rozeznění struny ( když zvedáš ruku pro úder, odtáhni lehce i palec, tím také ulehčíš celé ruce pohyb vzhůru ( p.p.- krkolomnej popis, lehce pochopitelný, když to vidíte). Někteří lide se vyhýbají kontaktu s pátou strunou, ale jiné místo je těžko k nalezení. Klesající palec (Drop-thumb), technika hraní palcem,obvykle na nepřízvučné době, palec hraje melodii nebo synkopovaný „ třesknutí“ – pokud není tato technika precizně zvládnuta, porušuje plynulý rytmus ( mnoho lidí palcem pravidelně střídá pátou a třetí strunu, právě kvůli rytmu. Já to nedoporučuji. „Galax lick“
druh flamencového brnknutí na začátku taktu. Začíná brnknutím prostředníkem a/nebo ukazovákem přes struny a končí brnknutím páté struny palcem( to vše na první době) – zní to jako brrrrnk! Variantou je „slow brush“, kde všemi prsty přejedete struny ( začíná se malíkem a končí palcem). Zní více jako brrrrrrrrrrrrrrrrrnk!!! Skutečně pěknou technikou, která je netradiční , ale kterou hraje Richie Stearns ( Horseflies, Impropabillies, Bubba Georg) a někteří jiní hráči účelně užívají, je brnknutí přes všechny struny nahoru a dolů konečkem ukazováku ( podobné brnkání na uke plstěným trsátkem). Při hraní plného akordu to pomáhá při rytmickém zvedání prstů lehce nad hmatník na konci každého úderu. Tyto zvuky jsou mnohem jednoduší než se tváří. Ani je moc nepoužívám. Jsou fajnový, když je čas od času použijete a potom se radši vrátťe ke clawhammeru. Poslouchej nahrávky současných špičkových fiddlerů ( Bruce Molsky, Rafe Stefanini, Dirk Powell, atd.) a zaznamenáš, že jejich doprovod směřuje ke zvuku „ jednoduchému,strohému,asketickému“( banjo a kytara podobně !!) bez množství nadbytečně hraných not. Toto by mělo být zdůrazněno. Vytváří silnou rytmickou linku a pěknou jednoduchou stavbu, ve které se fiddler může skutečně rozmáchnout bez boje s nadbytečnými notovými ozdobami svých spoluhráčů. Lidé často tiší jejich banja různými způsoby. Vtip spočívá v tom, jak moc je ztišit, jako v tom, jako v čistotě tónu s vyloučením rušivých přeznívajících tónů . Zkus následující ( vyzkoušej různá napětí proti bláně). Vystel utěrkou ( ponožkou?) (p.p.- mě se vosvěčil kulich) prostor mezi štelovací tyčkou a blánou ( tam, kde se krk spojuje s tělem), nebo na to samé místo vlož kus molitanu, nebo proužek plsti na spodek blány ( kde se krk spojuje s tělem), drobný kousek plsti pod pátou strunu buďto u kobylky nebo u ladicího kolíku.
Bob Carlin, Frank Lee a Brad Leftwich mají videosnímky zaměřené na Round Peak clawhammerový styl.
NEHTY – ( může to znít směšně, ale je to přirozeně důležitá součást hry)
Pravá ruka, prostředník: když je nehet příliš dlouhý – tvé hraní bude znít dutě, když příliš krátký, bude hraní téměř neslyšné a nehtové lůžko se začne poškozovat. (p.p.- já to pokrátím, páč je to na román - prostě si vostříhejte včas nechty, aby vám zbylo pinktlich 1/16“ = 1,5875mm nad koncem prstu :))). Věř nebo ne, toto je míra pro nejlepší zvuk. Když jste na festivalech, kde máte hrát hodiny a dny v jednom kuse, nalepte si umělý nehty.
Pravá ruka, ukazovák: chce to mít slušně dlouhý nehet pro čisté zahrání tónu na vnitřních strunách. Falešný nehet je zde plně užitečný a (p.p.- jak s humorem říká p.Arkin) kupujte jej v pořádným obchodě s umělými nehty. Velikost taková, aby nehet přesahoval špičku bříška prstu o 1/3“ = 8,4666667mm ( p.p. – nemuší bejt pintlich), možno o málo více. Upravte dle své potřeby. Nehty levé ruky mějte dostatečně krátké, aby se vám netrhaly o struny ( p.p.-já bych doporučoval pravidelně stříhat, abyste jima nevytrhli hmatník:)))).
(p.p.- tekonc si du vodpočinout, páč se mi po vydatný krmi cpe panděro přes klávesnici, tak až vyhládnu, budu pokračovat).

AKORDY A TECHNIKY LEVÉ RUKY
Někteří hráči Round Peaku ve skutečnosti nepoužívají držení plného akordu a vyhrávají melodii. Já osobně upřednostňuji užití akordů, protože ve většině případů lze tóny melodie lze v akordech nalézt. Chystáš-li se užívat akordů, potřebuješ porozumět, jak a v jakém klíči fungují v souvislosti s ostatními:
Tónika (klíč): D A G C
#4 Akord G D C F
#5 Akord A E D G
#2 Akord E H A D
#7 Akord C G F B
(p.p – snať se to seřadí patřičně)
Jedna škola se drží myšlenky, že mollové akordy nejsou součástí old-time muziky. Nesouhlasím, ale budu připraven čelit tomuto názoru. Ano, akordy skutečně nevstoupily do old-time muziky, to až na přelomu století s kytarami, z důvodu , přinést ve znalost typy akordů užívaných muzikanty v okrajových oblastech, kde byly písně ( nebo jejich verze) originální. Některé techniky levé ruky pro tvoření melodie neobsahují prsty pravé ruky.
Příraz, odtrh, skluz.
Široce uplatňovaný je rytmický obrat – úder na třetí struně ukazovákem, dále odtrh z první struny na druhém poli, potom “braš” a nakonec palec na páté struně. Lze opakovat, když je potřeba vyplnit prázdný čas, nebo kdy můžeš.
Taky dobrá je technika střídavého palce …palec– pátá struna, prostředník-první struna (um-ca, um-ca) a na první struně je melodická linka.
KLÍČE, LADĚNÍ A STRUNY.
Nejvíce oldtájmovek je v jednom ze čtyř klíčů: A,D,G,C ( v Kentucky, North Carolina,Virginia a West Virginia jsou nejpoužívanější A a D. V Ozarks, na hlubokém Jihu a na Středozápadě jsou to G a C ).
Když používáš Round Peak styl banjo s krátkou menzurou do 26”, můžeš vyloučit kapodastr a naladit nástroj rovnou do A a D.
Hlavní ladění:
Otevřené G ( G’DGHD)
Double C (G’CGCD)
Další tři jsou uplatňované na festivalových stylech hraní:
G modal (G’DGCD)
Otevřené D (A’DF#AD) nebo ( F#’DF#AD)
G moll ( G‘DGBD)
Užitečná pomůcka pro přeladění do dalších ladění – kapodastr.
Struny: pro krátké menzury silné struny, pro delší menzury užívej lehčí sadu.
Já užívám sadu 11,26,16,12,11. Vyzkoušej různé variacem, které budou tvé hře nejvíce vyhovovat.
(p.p.- tekon je pasáž vo tom, kerak hrát na jamech, sessionech, festivalech, párty apod. – vynechávam, na to muší přijít každej sám. Jenom se v tom taky zdůrazňuje, že fiddler má pravdu a hlavní slovo za všech vokolností !!!!). / p.p.- poslední pokračování bude stručná chronologie historie banja a z čoho se vlastně ten vouldtájm skládá a několik zdrojů, z kerejch je možno čerpat um./

Uďál sem si radosť a v lechkym mlžnym mikrovoparu mi napdadaly rostodivný rýmovánky.
Poznamenal bych, že text je napsán s vysokou nápaditostí a je určen pro zpěváka, který má slivovicí jazyk už přiměřeně upravený , poněváč kdyby ne, tak si ho na švestkoslapu rozkouše. Je pochopitelné, že slova nekorespondují s autentickým textem, bo tam jde opětovně o ámerickou železniční soupravu. Američtí občané se básním o tekutejch švestkám vyhýbají tím, že chlasčou vhísky.
A protože se jim v tý emeričtině velmi blbě rýmuje vhísky s jinejma výrazama, tak tenhle kousek hrajou víc jako inštumentálku.
U nás, v tom našom českom jazyku je to jiný, my dovedeme zbásnit každej národní druh chlastiva:
„ Tak pilně chlastám whisky,
že mám z jater třísky“
konec rýmovánky
Nebo po jihomoravsku.....
„ V burčáku je síly dost
lemtám ja ho nalačno
no a jen tak pro radost“
další konec
Ještě v jazyce našich pobratimů by to šlo.....
„ Pravú Spišskú milujem, borovičku tu já rád
vydrží mi od Košíc niekal za Poprad“
skoro už bude konec
Ještě nádavkem: dovedem to zbásnit i z jazyka širých ruských stepí......
„ Kólja! Vólga prěd nami
vuódky davaj tri gramy
Váňa, nět tu vuódky gramovej?!
DAVAJ KÓLJA LITROVEJ!!! „
kaněc slóky
Takže nýčko v rýmu moravsko slezsko českém...
Down Yonder (jenom kousek rýmování, aby nevyschlo)
Kdyby v řece tekla pravá slivovice
muži by se nalodili na pramice
a sjížděli by pomalinku švestko-slapy
slivořeka potřebuje švestko-chlapy.
připíjím na lásku
připíjím na zdraví
nepiju potají
ledy se bourají.

Chcel bych v předmluvě k tejhle stóry poznamenat, že sem to poudání uďál hlavně pro muj nejvoblíbenější soubor - Rakovnickej Potok, poněváč ta jejich voudtájmová mjůzik je pro mý ucho balzámem. Voni furt hrajou a na těch setkáních se svejma posluchačama by se určitě chceli podělit vo to, co vlastně ten vouldtájm je. Ale páč maj třás malej časovej prostór pro to sdělení, tak furtevá to ňák vodkládaj. A dyš na konci produkce juž by tohová času bylo přehršel, tak je to juž věčinou skoro ráno a to juž maj jazyky tak ňák z toho přednesu dosť napuchlý a takový dosť zpevněný. Poznamenal bych, že mi to přínde, že je maj skoro dřevjený.I dyš móc dobře vim, že běhemvá produkce móc nepožívaj. A tak s jejich laskavym svolenim sem uďál vejcuc toho podstatnýho a vo tom vouldtájmu vám poreferuju. Pinktlichovytý vodborně vzdělaný člověci v tom stopro najdou trhliny. Mně to alenc nevadí, páč nende ani tak vo to co tu předestřu, de vo to skočit do hromadnejch prostředků nebo soukromejch nebo si porádně namastit šlapadla francovkoj a vyrazit si polechnout. KDE a KDY se dovíte, dyš zvostanete v tom brouzdání těmahlenc stránkama vo trochu dýl a najdete si rubričku KDY a KDE. Pokud se s těmahle slovama přeci enem setkáte, ana sou pronášena z pódyjí nebo při konzumaci vopečenejch buřtů, tak si je vyslechněte, bo vopakování je matka moudrosti a myse chcem určitě stát moudrejma.
Tak a tekonc ten vejcuc:
co to vlasně ten ouldtajm v tom americkym smyslu je : no velmi zjednodušeně, to samý co v každý zemi: je to lidová píseň, nebo zlidovělá nebo moderní, která se v aranžování tváří jako lidová. Prostě pěkná muzika.
Do Ámeriky se lidovky dostaly z britskejch ostrovů s prvními osadníky, velmi často to byly mnoha slokové balady, námořnické popěvky, příběhy naplněné nebo nenaplněné lásky. Taky se tam dostaly z evropskej prostorů kontynentálních.
V prostředí farem byly někdy přetaveny v písně o farmě a jejím provozu a tomu podobně.
Jak přibývalo poctivých farmářů, tak pochopitelně přibývalo takzvaných špaťáků. Jejich osudy byly často vyprávěny v písničkách, podobně jako u nás: namátkou Nikola šuhaj loupežník a Babinskej jako starej lotr mexickej. Nebo takovej ryze pražskej ouldtájm znějící za doprovodu věhlasnejch flašinetů v kramářskejch kupletech.
Zpátky do Ameriky. Pionýři Nové země putovali z východu na západ a na jih. Na sever se nikomu moc nechtělo, byla tam kosa. To až pozdějc se vydávali za teplem zlata. No a jak se tak anglosasští občané prokousávali k ovládnutí celé šírošíré země - k čemuž jim též vydatně pomohla železnice, kterou sobě vystavěli a o které je nespočet písní, ve volných chvílích prokousávání pidlikali na hudební inštrumenty pro potěchu svou nebo okolostojících. Často byli tím prokousáváním se tak unavení, že jenom pidlikali a to hlavně na housličky, tamními pastory nazývanými nástroji ďábla. Takže hlavním nástrojem byly housle neboli fiddle a hráči na ně fidleři. Souběžně s fidlery hráli na housle též salóní hráči. Ti ovšemže nefidlali, bo dělali umění. Jelikož američtí občané bíle barvy pleti na tu přemíru práce nestačili, pozvali si americké občany černé barvy pleti. Ti byli pracovitější a skromnější. Američtí občané rudé barvy pleti nebyli tak spolehlivý, byli poněkuď rozevlátí a upíjeli americkým občanům bíle barvy pleti ohnivou vodu. Do pracovního procesu tedy nebyli přizváni. Američtí občané černé barvy pleti- zkráceně černoši- s sebou ze své původní vlasti přineli nástroj ne nepodobný banju. Pravděpodobně měl dvě, tři, možná čtyři struny. To bílé tváři nestačilo a přidělalo strunu pátou a tak vzniklo banjo, které mám na kolenou. Mnoho písní bylo hráno na tuto dvojici nástrojů - to byl ten základ. Fiddle hrály melodii a banjo doprovod a okovaný boty tvrdily muziku. Pak už to šlo ráz na ráz – basa, kytara, mandolina, dulcimer, autoharfa, lžíce, kosti, pytlíky – všechno se to v kapelách sneslo.
Skok v čase v tý histórii
Ruku v ruce s oldtájmem, tak jak ty starý písničky slejzaj z kopců Apalačskejch hor, kde benžisti hráli na bendža takovýmhle způsobem (Bobeš vám to vokáže), protože prsty měli ztvrdlý a vytvarovaný vod motyk a seker a fiddle drželi fidleři někde pod prsama ( Jenda vám to taky někdy vokáže), vzniká bluegrass s bezvadně fungujícími nástroji a v něm se uplatňující tříprstá technika pana Scruggse a pana Rena (vokázka- dyš byste byli v reále) a s houslema drženýma už tim správnym způsobem pod bradou ( Jenda vokáže). Ke každý bluegrassový skupině patří neodmyslitelně mandolina – tu tady ale nemáme. No a tu hrál pan Monroe, kterej vlastně tenhle druh hudby pojmenoval.
Oldtajm poskočil také geograficky až na jih do Alabamy, Mississippi,Tennessee a takzvané stringbendy, česky kapely bez žesťů, to jest bez trubek, pozounů a podobných inštrumentů hrají pro potěchu svou a svých bližních na sešnech, párty a tomu podobně. Dámy s parazóly si vychutnávají společně s pány v bezvadně padnoucích oblečcích své chutné drinky, kola parníků na staré řece udávají takt a břehy řeky omývá zapadající slunce. Ouldtájm se dostává do gramofónových nahrávek, začíná být ovlivňován hudbou hlubokého jihu a stává se národním bohatstvím Ameriky. Do popředí se dere jazz. Taky hezká muzika. Řekl bych, že povídání o oldtájmu nebylo úplně vyčerpáno a můžeme se k němu, pokud budete chtít, ještě vrátit. Pochopitelně, že kterékoliv moderní hudební žánry jsou vzájemně ovlivněny a prolínají se a svět moderní kántry vyrostl mimo jiné i z ryze staré americké písně.
Uff, uff – bláboly.Ale ukažte mi někoho kdo neblábolí. Tohle aspoň nedopadá tvrdě do živobytí současného moderního člověka.

Já sem pochopitelně krapet vystresovanej, neboli jak řikám já: spitomnělej z podstaty a trvale! Já dočista zapomněl, že vy si to fšecko můžete poslechnout na empítrojkách tu a vezde na těchhle stránkách. Voni se mi ty bláboly někdy vymstí.Tak vzhůru k písňovejm zážitkum.

Se mi zdá, že mám dlouhou pauzu. Jáse ještě krátce mušim podělit. Včera večerom sem si to vychutnal. Byla skouška. A byla z mýho vhledu moc podařená. Asi to bylo fajnovym poudánim mezi hranim. Hodně moc se mi líbil Jenda, dyš držel v hrdle a dlouho komorní \"Á\" pak eště komorní \"S\" a další komorní samohlásky a souhlásky a dyš dal doplacu elegantní starožitný trsátka vod Jolany a Ládík se cajchnul svym kouzelnickym předvídánim, páč vědíl, že Jenda se vytasí s těma trsátkama a vytách s futrálu svoju elechtrycku basu ! JOLANU ! A tak preludovala Jolana se svejma soukmenofcema, jolanovejma trsátkama. Pak se mi moc líbily písničky, vo kerejch sem ani nevěděl, že je chlapci sfoukli během skoušek na krejch sem asi chyběl. A taky se mi líbila kytára chlapce Hubra, akorát že na ňu eště nenamontoval ty překrásný jantarový rondele, pač se vymlouvá, že by na ně mušel vystát dlouhou frontu a dyš to párkrát skusil, že mu zavřeli před nosem. Vo bendžu nebudu řikat nic, páč to nemá smysl tu něco vyprávět, to se muší vidět na vlastní voči. Jo, přeci jen něco řeknu: ve voldtájmu má banjo bublat, tak vono taky bublá! a jak. Přišedší ( to je nádherný slovo) bard vod jinejch hudebních formací, pan Karel vytách několik tuctů foukaček takzvaně harmonikovejch hónerovejch s hořovickym dyzajnem a móc zdatně sekundoval melodyckejma vozdobama. To je tak šecko, co vo tom vim.
Eště na konec: děkuju chapcum, že k mý pyjetní řeči nad vodchodem slepice, zahráli pyjetní píseň k tématu. Ta písnička vo slepici byla tak dojemná, že Huberovi se zaleskla ve voku slza a hlas měl z toho dojetí hodněvá našponovanej. Pak smese chladnou hvězdnatou nocí odebrali do svejch příbytků.

Eště přpodotknu, že uš mám hlad.... velkej..... asi jako vlk.

Mě teď napadla myšlenka. Je hóóódně silná. Jaktak včera vyndával ty trsátka, tak sem si položil votázku, pročže jich má tak hodně a pročže je má vkusně zabalený po čtyrech. Já na to přišel. Jeník vymyslel unykátní světovovou technyku hraní na fidle. Von si totiš doma nacvičuje ( a pak nás tim vomráčí) hru trsátkama na housle. Von si ty čtyry trsátka vzatý z jedný kolekce strčí po jednom mezi každej prst, vodloží nepotřebnej, moc dlouhej smyčec, s kerym skoro pokaždý někomu vydloubne voči, a počne trsat neuvěřitelně rychlejma tahama trsátek v nám eště neznámej grandyjózních aranžých. Levá ruka zvostává v houslový tradyci.
Pak, že ho nevodhalym, cha,cháá.

Že to s váma taky bacilo vo zem, že ju????

Dneska končim, páč mně ňák dloube za vočima a nad krkem. A tosem včera cucal jenom šťávu z (asi) pomerančů.
Přeji všem hezký prosluněný poklidný víkend s čistým vzduchem a čistou hlavou.

Nyní se na krátký čas ( doufám, že krátký ) odmlčím. To víte, starosti.

Tudlen sem šel lesem a padlo na mně bádání. Jak je ten českej jezyk krásně sám do sebe zapletenej a proč je takovej jakej je. Příklad:
Ztepilé kozy skotačily s mladými kozlíky v zimolezovém mlází. V Zimbabwe blízko u Zambezi na podzim měli zisk z pozinkovaných a zirkonových rakví. Jejich ziskuchtivost neznala mezí. Brzy zlidověly i rakve ze zimostrázu. Na konci zimy zisky zimničně zamrzly.
Zinku se nedostávalo a zimostrázů také. Pozitivní pro Zimbwavce bylo, že se kozičkám a kozlíkům urodili mladé kozičky. Tak zintenzivnili chov a vysazovali ve velkém zimolezová mlází.
A teď taky v českém jezyce, ale trošínku jinak:
Ztepylé kozi skotačyli s mladímy kozlíki v zymolezovém mlázý. V Zymbabwe blýzko u Zambezy na podzym měly zysk z pozynkovaních a zyrkonovích rakvý. Jejych zyskuchtyvost neznala mezý. Brzi zlydověli y rakve ze zymostrázu. Na koncy zymi zyski zymnyčně zamrzli.
Zynku se nedostávalo a zymostrázů také. Pozytyvný pro Zymbwavce bilo, že se kozyčkám a kozlýkům urodyli mladé kozyčki. Tak zyntenzyvnyly chov a visazovaly ve velkém zymolezová mlázý.
Na to, žesem šel lesem je to docela slušný vybádání, že ju?

Kozičky se urodily, né urodili. Dyš si najdete eště ňákou silnou hrubku, sem s ní.

Tosemse něco nazíval, abych nazýval slovesa pravými jmény.

Dámy a pánové,
přemejšleli ste někdy vo tom, kam s nim? Těžší votázku nežlivá je tahlenc nerudovská už má enom dánckej králevic. Já vo tom horečnatě přemejšlím, kudyvá chodim. Už drahnou dobu. Furt pro něj nemůžu najít adekvátní místo. V posteli ho mít nemůžu, páč dyš sebou vrtim, tak mi překáží a blbě tlačí do zad, do boku, do hrudního koše. V ložnici pod postelej taky ne, páč tam se co chvíli práší, to bych ho mušel vobalit igelitem a páč juž je vopotřebovanej, tak by na něj ňákýho igelitu byla škoda. Ve vobýváku by nám zacláněl ve výhledu na vobrazofku. Přišpendlit ho na stěnu taky nende, páč je moc vobjemnej a něco váží a mezivá vobrazama by se nevyjímal. Kuchyň nepřipadá vůbec v úvahu. Tam by se motal hospodyňce při vaření, potažmo při vytírání. Koupelna i záchod – malý prostóry. V koupelně bych na ňom mušel ve vaně ležet a na tojletě by mušel bejt nastojato vopřenej za mísoj a eště by se mohl zřítit na splachovátko a porouchat ho, nebo by furtevá splachoval. To nejde. V dětskej cimřičce nepřipadá v úvahu, bo tam se daří kytkám domácím a tak tam sou všecky kytky z baráku nakvartýrovaný. Je to na jih, taksi dovedete přectavit, jak si tam lebeděj. Maštal, stodola, kůlna i garáž sou nacpaný jinejma stejně nepotřebnejma věcma. Na půdě je hodněvá placu, ale tam sou klymatycký stavy tak intenzývní, že by byl zachvilku rozloženej na divnou beztvarou hmotu a juž by se snim nedalo vůbec, ale vůbec manypulovat. Taky mi napadla ta myšlenka, vystrčit ho pjekně z vokna; zamítnuto, tam by budil pohoršení. Do popelnice se nevejde- příííliš velkej a navíc nejni slamněnej. Tak ho budu mušet za nekřesťanský vobolusy vodvízt do ekológickýho sběrnýho dvora, páč juž mám novej heskej k mý postavě padnoucí slamník z ňákejch kosmickejch materyjálů. Myslel semsi, že ušetřim. Neušetřim, páč recyklace starýho vynde takměř jako pořízení novýho.
Tak věřim, že todlenc byl pro vás užitečnej návod jak naložit se starym slamníkem a že vás vod nynějška přestane trápit „kam s nim“.

Někdy v budoucnosti se zaměříme na trudomyslnou votásku tohová králevice, zda bít nebo vod bití upustit. Pro dnešek končim s blabolenim, přeji ničím nerušený zažívání a ať vám kroupy ( esli dneska spadnou) neponičej majetek.

Živly žíznily po žinantním zážitku.Zažily ho.Ožižlaly svými žiletkami záživné žirafí žíly,vypadající jako žížaly, jako by to byly měkké živce. Poté opět živořily vyžilým životem
u žilkovaných ubrusů a živily se žíravinovou žitnou, žinčicou a žindavou evropskou ( což je kytka). Žalostný žirafí život.
V Žihly na židli stvořenej ještě žalostnější výživnej blábol... když mě to nedá....
Žyvli žýznyli po žynantným zážytku.Zažyli ho.Ožyžlali svímy žyletkamy zážyvné žyrafý žýli,vipadajýcý jako žýžali, jako by to bili měkké žyvce. Poté opět žyvořyli vižylím žyvotem
u žylkovaních ubrusů a žyvyli se žýravynovou žytnou, žynčycou a žyndavou evropskou ( což je kitka). Žalostní žyrafý žyvot.
V Žyhli na žydly stvořenej ještě žalostnějšý vížyvnej blábol... kdiž mě to nedá....

Dostal sem se do podporu ležmo za rukama – bez podporu a bez rukou na vytříbenym širokym štokrlátku a nejni to ušák. S vybafšíse mi myčlenkou, že bych moch skusit vyrobit fkusný bendžo jako Bobeš. Jenže Bobeš umí, já défakto ne. A von vám vyrobil takový fajnový dvanácticoulový s heskym zvukem a ještě hesčim sustejnem. Von je k tomu benžu docela stvořenej, páč je to urostlej chlap s takovym vostrym jestřábym pohledem a to dvanácticoulový banjo u něj vypadá, dyš ho drží, jako by mněl standardní jedenácticoulový. A umí na něj hrát. Dost a libozvučně. Já défakto ne. Tak sem si řek, že uvidíme, kdo s koho.
Já se totiž chystám udělat dvaceticoulový. To bude mít sustejn a takovej zvuk, že mi bude stačit se naňho enem kouknout a vono bude samo samotinký vyluzovat tóny. A dyš za nim budu skovanej, tak si potencyjonální posluchači budou v duchu vobdivně řikat, copa se to skrejvá za urostlýho mládence benžistu za tim přenádhernym a přenádherně znějcim bandžem. A bude mít docela krátkou menzuru ( dejme tomu 10 palců), aby mi na něj nezačal mačkat akordy vedle mně stojcí nějakej chtivej trubadúr. A nebudu potřebovat ňáký pofydérní mikrofóny a snímače a zesilovače ani jinačí pódyjový harampádí. Už sem moc natěšenej až se do toho pustim. Jen přemejšlym, kde vezmu dvaceticoulovou trubku. Možná pokrátim z vobou stran ňákej pivovarskej měděnej kotel. Blána bude ze dvouch hovězích.To bude nářez a masáž rejžákem, brrrrrr.

Možná, že to bude bendžorýna. Mušim ale pospíšit, páč Bobeš se chystá uďát taky bendžorýnu. Von vo tom ale možná eště neví.

Pro ty z vás, kdoš nevedí co to je... je to hudební nástroj vpodstatě némlich ten samej jako banjo, akurát drobet jinej. Vo tom někdy příště.

Kucí, že vyste mamkám vymlsali fšecken med a tekonc vám dělaj bříška kotrmelce a je vám ták ňák na blití. Jináč nemám zdání, proč ste se tak dlouho vodmlčeli. Nebo pilně cvičíte na inštrumenty, abyste mi uďáli radosť ňákou novotovou písní, až vás někdy v budoucnu navštívym. Tak cvičte slavíčci, cvičte..........

Bobeša prej naštvalo, a to prej značně tůze,
že mu nejde dohromady banjo-klavír fůze.
Jí Ti hochu poradím, vem z klavíru klapky,
přimontuj je na blánu, dělej na nich ťapky.
Když nepůjde ťapyťap, dělej na ně klap,
dyť si přeci pořádně fundovanej chlap.
Sem skálopevně přesvědčen, že se fůze podaří,
jináč bysme nebyli, ksakru,kristapána, žádní valchaři.

Timhlectim sem si skorem natuty zavřel přístup do chlívku a asi juž žáden další blábol nebude. I dyš si myslim, svoboda slova je podepřená pilířem zákona a že fůze byse zdařit s určitostí mněla.

Nejčko něco vo koroptvích. Tudlevá sem brázdil hájvej z Rakovníka směrem k domovskýmu přístavu a u tej fabriky, kerá chrlí tuny lepku a na těžní věži juž nemá tu vozdobnou pjeticípou hvězdu, sem se potkal s korotvema. Voni sou v mejch vočích ve vobdivu. Nejenže nevzdaly boj s fšema chemykálijema, takže jistojistě maj tvrdou náturu, voni sou eště k tomu véélmi chytrý. Nensou to takový zbrklíci pomatený jaková bažanti, hesky se rozhlídnou, napřed doprava, pak doleva, esli nejede ňákej pošahanej autovodič, kerej by je rád sejmul. Kdyš je všecko olrajt, tak přejdou nebo přeletěj na druhou stranu silnice. Dyš maj mláďátka, tak přecházej. A sou nesmírně srdnatý. Já si na tudlevá vspomněl, dyš sem s mejma psama na ně narazil v takovym nískym jetelišti na pěšince, a ten pán koroptev se nám hesky s vypjatym hrudníčkem postavil a paní koroptvová se svejma koroptčátkama přešla hesky naštorc do dalšího polního voddílu. Pak se pan koroptev sebral a nenuceně se vydal za nima. Připodobnil bych to k situaci, dyš dou ráno lický mláďata do školičky a měsckej strážník s plácačkoj vypne srdnatě hrudíčko a zastaví veškerej provos na komunykaci. Enomže von to má v popisu práce a šoférové se zasejc mušej držet pravidel. Bohužel, někdy na to dosť ( s prominutim-páč věčinou použiju jinej výraz, ale tady to nejde) serou! Takže moje rézymé je, že mám tuze rád korotve a ať je jich čimdál víc.

Eště v souvislosti s korptvejma tvorečkama. Voni vlastně všecka boží hovádka maj, dyby jim do toho homosapijens nevstupoval se svojej arogancí a potřebama, všecičko co ke svýmu živobytí potřebujou. A co je na tom nejpykantnější, že nemušej chodit na šichtu, aby si na to včecko vydělaly a neutratěj ani troník za nic, co by potřebovaly. Bohužel, nám nadělil pámbu chechtáky a rozum, kerýho věčinou užíváme málo hojně a ze fšoho vostatního uš nám nedal skorem nic. No, eště dal rozmnožovací pud. Ten je docela dobrej.

Drazí,
juž ste někdy slyšeli vo čtyřbodovym sadaři-zahrádkáři? Že né. Tak to vám tenhlec termýnus technykus muším vobjasnit.Je to velmi prostinké. Postupuju ve čtyř bodech. Vyberu, nasadim, píchnu, roste. A tak to vopakuju, dokavad nejni celá zahrátka zaplněná semínkem.
Vyberu patřičný semínko
Nasadim semínko na patřičný místo
Píchnu píchacim kolíkem podlevá návodu do rozličnej hloubky
Roste - semínko roste nebo neroste. Dyš neroste, tak ten cyklus, pokud klymatycký a půdní podmínky dovolujou, zvopakuju.Jináč to zvopakovávam každej rok. Dyš roste, je to radosť pohledět a výsledek svej práce vobdivuju.
Tak to je vo čtyřbodovym zahrátkářství v kosce všecko.

Jaro je pro zahrátkářský práce jak stvořený. Tak to nevodkládejte na indy. Škoda promrhanýho času.

Tudlenc sem se v radostnym, klidnym, májovym podvečeru , z nedostatku jinejch důležitejch činností, voplendoval vokolová baráku a sledoval přírodu. Tu sem kouk směrem severozápadnim eslivá nejni vidět v nískym slunci vobrys věže na Klínouci a eslivá na Měděnci nekvetou borůfky.Tu sem kouk na východ eslivá nejni v modřínech ňákej kůrovec, Tu sem kouk na jih eslivá je řeka eště stříbropěnná a esli se eště kouří z komínůch v blískej vesnici. Tu sem kouk na sever eslivá uš mi vobilí patřičně povyrostlo a esli mi eště nikdo neukrad z lesa dřevo na zimu. A jak tak si užívám toho kouzla májovejch podvečerů, tak sem spatřil jak ta příroda tvoří.
Po prknech mýho baráku se směrem vod země batolí ňáký zvíře. Bylo dost placatý, cirka pět cenťáků na dýlku a jeden na šířku. Bylo takový bleďounce nazelenalý, mělo krátký tykadýlka a zastavilo pinktlich deset čísel vod vokapu. Tam vostalo a začaly se dít děje. Během deseti minut plus minus, se placatý tělíčko začlo vodplacaťoťávat a pjekně se kulatilo do válečkový podoby. Křidýlka v barvě tohodlenc chlífku se ze zhruba půlcentimetrový velikosti začly rozpínat do cirka šesticentimetrovej. Tykadýlka taky kvapem narůstaly a jak ty křídla rostly, tak začly mněnit barvu do bleďounce zelený s různobarevnejma motývama na ploše. Pak najednou byly ty křídla hnědý a furt s těma motývama a najednou vám z toho byl takovej heskej ňákej druch lišaje. Asiže ne smrtihlava, páč ta lebka těch smrtihlavouch mu chyběla. A najednou frrrrnk a byl v čudu. Ale užil semsi to jaksepatří. A eště jeden dif. Asiže si pamatujete, jak nám kuny zblajzly slepice. Vy mi to nebudete věřit, ale fčera sem našel jednu tu kunu bez života. Asiže zapracovaly bošský mlýny a použily to co je ve Starym zákoně. Tedy voko za voko, zup za zup, život za život. Podotejkám, že já sem jí život neukrátil a nikdo cizej k nám nevleze, ani známej myslyvec, páč by ho můj Aťka sežral i s vochlupenym hrudim. Taky sem se kochal provokujcíma zajcama, kerý choděj k vratum a tam si hopkaj jak je napadne a čekaj, až se mý hafíci rosparáděj a začnou jim u vrat z druhý strany týct z mordy sliny. Pak, ukojeni tim, jak ty psy rosparádili, si vodhopkaj zasejc za svejma dalšíma radovánkama.
Taky sem se kochal tim, jak mi srnčí kontroluje horní zahrátku, kerou už drahněvá dobu voplocuju, ale eště sem ju nedoplotil.
Teda kochal sem se, neš si začnul drbat paróšky vo černej rybís a tim ho notně poškozoval. Mušel sem ho upozornit, že poničuje můj zahrátkářskej výplod a doporučil mu ať se sofort vzdálí. Von se vzdálil. Voni stejně sou dost vybýravý. Lóni se dycky usalašyla jedna srnčí famýlije pod mejma jabkovejma zákrskama a sem tam se během dne zvedla a šla doplnit zásoby. Vodnesly to jahody. Lupení i červeňoučký plody a taky si pozdějc pochutnávala na různobarevně kvetoucích floksách. To juž má drahá nevydržála a vymetla je svynskym krokem smetákem vod baráku. Pro ty z vás, kerý nevěděj co sou to floksy. Sou to pochopytelně kytky. Já jim vod mala řikám hřbitovní kvítí. Páč u nás na Vysočině to bylo kvítí, kerý se nosilo na hřbitov drahejm zesnulejm, aby si mohli dle libosti zainhalovat z hesky vonících květůch. To bylo věčinou v pozdnějšim létě. Na jaře byl hřbitov vokrášlenej afrikánama. Ty ale moc nevoněly. Ty, sem se dočet, sou vhodný na zahrátku mezivá zeleninu, páč vodpuzujou (prej) rozličnou hmyzí populaci vod tej zeleniny. Já sem jako malej hrozně rát chodil na hřbitov počuchat si těch floksů společně se zesnulejma. A taky sem si řikal, jak to ta příroda zařídila, že je na tejhle zemi takovej velkej počet šutrů a že ty šutry sou pak dobře využitelný pro všecky. Pro ty, kerý zesnuly i kerý eště zesnujou. Teda, pokuď si přáli nebo budou přát ty šutry nad svuj věčnej vodpočinek. Nebo si ten šutr nepřejou a chtěj se třebas jenom rozptýlit. Třebas v březovym remízku nebo v širym voceánu. Ty všickni maj štěstí, že si můžou přát nebo poručit. Hóóóódně jich si to poručit ani přát nemohlo a nebude moct. I takovej je svět lickej. Tak tohlenc byl takovej krátkej ekskurs do přírody.

Jak sem se minule zmínil vo tom dřevu na votop. Dyš se podíváte, jak to dneska přírodě vodsejpá, tak dostanete takovej zvláštní pocit, že dyš to pude takovymhle trapem, tak koncem srpna, možná koncem září, přindou první sněhy s mrazejkama. Já mám taky vypozorovaný, že v blískej vesnici vědi jak bude, páč dyš se z vesnice začne vozejvat cirkulárka dejmetomu v červnu, tak vim, že zimy uhoděj zhruba v lednu. Letos zvoněj cirkulárky imrvére bez přestání už vod prosince loňskýho roku. Z toho si dovoluju vodvodit, že zima přinde brzo, rychle a bez varování. Něgdy mám pocit, že blískovesnickou kratochvílí je tvorba dřeva na votop. A mušim to svoje, kerý mám eště v lese, setsakramencky hlídat, poněváč jak voko vodvrátim, tak je fuč. Asiže bude ta zima taky dlouhá a krutá. Anebo se mejlym a bude včecko jináč. Na to prej stačí enom jedno pacholátko, kerý se menuje El Niňo a můžem tu mít subtropickej ráj to napohled. A vesničanové to maj vopravdu jenom jaková hobby, aby se jim neskrátily žíly.
Vona je z Nás příroda takyvá tak trochu spitomnělá. Ale věřim, že to zvládne ke svýmu vobrazu.

KRÁTKÁ HISTORIE BANJA
1) Africké tykvové nástroje - http://www.myspace.com/akonting speciálně z oblasti Senegambie v Západní Africe. Různé počty strun.
2) Osady – pozdní 18. století ( Tykvové nástroje – „ banjar“, „merryvang“).
3) Minstrelská představení – 1843 ( Dan Emmett, Joel Walker Sweeney a další)
a) Minstrelská řada – sestavající z houslí, banja, kostí a tamburíny
b) Banjo hrané „ Stroke“ stylem – tělo(bubínek) banja větších rozměrů, bezparžcové, tlustý krk, střívkové struny, málo napínacích háčků, často nízko laděné ( famózní stavitelé – Boucher, Ashborn, Teed )
c) Běloši se začerněnou tváří ( New York, Philadelphia atd.) napodobující tradiční černošskou hudbu a tance ( během Občanské války)
d) Později od r.1840 také černoši účinkující v minstrel.představeních ( směřování k hvězdné kariéře pro Bessie Smith, WC Handy, Berta Williamse a další)
4) R.1870 – obrat ke „klasickému“ tříprstovému stylu
5) R.1880 - S.S.Stewart – kampaně za „respektování“ – banjo jako „salónní“ nástroj bílého muže.
6) R.1885 – 1915 – množství výrobců během „Zlatého věku “ banja ( Fairbanks, Cole, Stewart, Washburn, Dobson, Bacon atd.)
7) Přežívání banja na Jihu, hlavně na horách
a) v horách- od „stroke“ stylu k frailingu ( jako dropthumb,clawhammer)
b) dvou a tříprstý styl ( up-picking, double-thumbing) v podhůří
c) Charlie Poole, Snuffy Jenkins a další – raná tříprstá technika
d) Earl Scruggs a bluegrassové banjo – r.1945
e) melodické bluegrassové banjo – r.1960 – (Bill Keith, Bobby Thomson, Bela Fleck atd.)
f) melodický clawhammer – pozdní 60.léta (Ken Perlmann, John Burke, Alan Feldman, raný Bob Carlin, Reed Martin)
g) vývoj dynamicky kompletního rytmického stylu – pozdní 60.léta ( běžný „festival styl“) ( Al Tharpe, Richie Stearns, Stefan Senders, John Herrmann, Gordie Hinners, Mark Olitsky )
OLD-TIME HUDBA
1) Zdroje repertoáru
a) houslový – ( hlavně skotsko-irské a německé originály z appalačské a ozarkské oblasti
b) houslový – z ostatních oblastí, např. Nová Anglie, Francouzská Kanada)
c) písně minstrelských představení
d) tradiční balady
e) ragtime
f) populární hudba koncem 19. a začátkem 20. století
g) blues a gospel
NĚKOLIK KLÍČOVÝCH ZDROJŮ (p.p.- nepřekládám, páč je to srozumitelný)
• Georgia (SkilIet Lickers, Lowe Stokes, Clayton McMichen)
• Kentucky (Fiddlers w.M. Stepp, Luther Strong, Ed Haley, Doc Roberts, John SaIyer, Clyde Davenport, Buddy Thomas) Clawhammer masters include WaIter Williams and Buell Kazee.
• North CaroIina, (Marcus Martin, Wade Ward, Charlie PooIe)
• \'Round Peak area\" (mountainous Virginia! North Carolina border) (DaCosta Woltz\' s Southem Broadcasters, Camp Creek Boys, Tornmy Jarrell, Pilot Mountaineers, Fred Cockerham, Kyle Creed)
• Mississippi (Carter Brothers & Son, Hoyd Ming & His Pep Steppers)
• Ozarks (pope\'s Arkansas Mountaineecs, Dr. Smith\'s Champion Hoss Hair Pullers)
• West Virginia (Edden Hammons, French Carpenter, Melvin Wine, Wilson Douglas)
3) Revival Chronology (very sketchy) a) Society ladies searehing for their\' British roo18-I890s-1910
b) Scholarly folkloris18-20s-present c) Popular front movement (pete Seeger & 5-string banjo)-30\'s & \'408
d) The Weavers-Iate 408-\'60\'s (precursors of the \'60\'s folk revival)
e) Kingston Trio and the mass culture \"folk scare\"- \'58-\'64
I) New Lost City RambJers-1958 onward
g) Alan Jabbour & focus on field recordings, 1968: Hollow Rock, Fuzzy MOuntain String Bands~ Red Clay Ramblers, Highwoods, etc.
h) 2nd generation to contemporary old time revival: Hellbenders, Volo Bogtrot-ters, Double Decker, Lazy Aces, Ry By Night, Big Hoedown, etc.
i) Ithaca sound & \"modem old time\'~ Heartbeats, Horseflies, Chicken Chokers, Plank Road, Red Hots, etc.
j) Here are some of today\' s hot fiddlers (most are multi-instrumentalists): Hrnce Molsky, Dirk Powell, Rafe Stefanini, Dan Gellert, Brad Leftwich, Bruce Greene, Judy Hyman, Jarnes Bryan, lvfike Bryant, Tara Nevins)
k) Some of my favorites among better-known c1awhammer banjo players:
Dirk Powell, Dan Gellert, John Hermann, Richie Stearns, Rose Sinclair, David Winston, Walt Koken, Reed Martin, Bob Carlin, Gordy Hinners.
Some oj my Javarite recordings oj clawhammer: There\'s tons more besides these. Look for them at County and E1derl y, or from Clefr d Bar at festivals.
• Bob Carlin: BANGING & SA WlNG (wl 4 great fiddlers: Brnce Molsky, Judy Hyman, James Bryan, Brad Leftwich)-a masterpiece, but it makes these great tunes sound more like chamber music than danee musie. Rounder 0197
• Mark Simos: RACE THE RlVER JORDAN: Mostly great original tunes from a terrific fiddler, but notable here for Dirk Powelľs perfect banjo accompaniment-he\'s all over these crooked tunes like a duck on a June bug. Some good banjo playing by Molly Tennenbaurn, too. Yodel-Ay-Hee CD 017
• Tommy Jarrell & Fred Cockerham, TOMMY & FRED CD COUY-CD2702 and Tommy Jarrell & Kyle Creed, JUNE APPlE CD HER-CD038. Master fiddler Jarrell tearned up with each of the two greatest Round Peak banjo players.
• Reed Martin: OLD DME BANJO:
More melodie than percussive, but a brilliant player of southem music: private label (call Martin @ 301-229-3482)
• THE IMPROBABILUES: Richie Steams has a perfect touch and timing-
although no old timer ever sounded like lhal Yodel-Ay-Hee CD 024
• The Freighthoppers: WAITING ON THE GRAVY TRMN (fhis album is about as good as the one lhat preceded it (WHERE\'D YOU COME FROM?). Frank Lee plays great rhythm throughout (with some neat tricks) Rounder 04332
• The Heartbeats: UVING BLACK AN
D WHITE: Lots of great tunes (most blazing fast) with Rose Sinclair\'s banjo sounding very much like a coffee percolator (a good thing). Maramac # 9048 (stili available -look for it).
• DIRK POWBLL & JOHN HERRMANN: This early recording shows Herrmann\'s playing at its starkest and most powerful. Yodel-Ay-Hee 003.
• The Red Hots: READY TO ROLL:
Basic, garage-band old time but there\'s much to be leamed from Tom Riccio\'s upthe-neck playing (fretting the 1st & 5th as on page4). FireAntMusicFA CD-l003
• Mike Seeger: SOUTHERN BANJO SOUNDS: Some interesting c1awharnmer, but especially notable for providing examples of virtua1ly every other possible old time banjo style. Smithsonian Folkways40107

Stalo se tudlenc cirka před deseti až patnácti lety a já si na to v souvislosti s tou přírodou vspomněl:
Jednou takhle v podvečer sedím na bříze
Když se mi náhle přihodila vzácná kolize.
Sedím na tom posedu, den se rychle smrák
Najednou mě z dřímoty budí velký pták.
vydržet ten úlek měl jsem důvod pádný
toiž na posedu nebylo opěradlo žádný.
Naprosto pravdivej zážitek čekajcího lovce na kořist.

Tak smesi s přítelom Bobešom uďáli radosť a uďáli smesi soaré. Předpokládam, že se to menuje soaré, dyš je to k večeru, páč vo matiném sme věčinou zapřažený v pracovnim úsilí.Taksmesi si hesky popidlikali na benža, našli sme společnou řeč, že bendža sou výborný nástroje a že dyš je potřeba, tak se s nima daj dělat všeljaký kouzla, aby hrály eště líp neš hrajou. Třebas kytára a vostatní sou na tom hůř. Na něj si třeba nemůžete vymněnit blánu kdy se vám zachce. To my, pokročilí i začínajcí bandžojisti, ju. Nebo třebas struník. Málo kytár vůbec ňákej struník má a má struny věčinou zapnutý v kobylce. Dyš chcou kytáristi třebas vyhandlovat kobylku, tak mušej za handlířem a ten ju vodlepí a pak novou přilepí a chce za tu výmněnu patřičnej vobnos. Ápropos, dyš sem u tej kobyly. Bobeš vymejkřil pjeknou hutnou kobylu z javorovej babyky a ta uďá s inčtrumentem hotový divy. Tekonc juž má to jeho baňo espešijální pódyjovokoncertní zvuk. To prej budou zvučařové jenomvá koulit vočima, de se enem ten nejvíc solidní zvuk béře.
Taky sme dosť dobře konzumovali. My sme si po šťopkách ucucávali kvalytního bylynkovýho čaje ( asi nejlepčí smjes, kerou sem kdy pil). Po tej smjesy prej čověk dovede fturánu stříhat ušimama jako zajček a tak prej líp slyší co hraje. Faktem je, že pozdě večír
sem ty ušy nemoch porádně složit na polštář, páč mě furt tahaly z postele ven. Nebo že by to byl vliv měsíce?

Uš vod jinoškejch let sem mněl potřebu vařit. Uš sem vám poreferoval vo tom, kterak připravit pravou nefalšovanou svíčkovou ke kulinářkýmu a gurmetckýmu zážitku? Ne?
Tak to mušim napravit. Dyš sem byl napomezí chlapckýho vyzrávání, taksem spolu se spoluštudujcíma taky skoro chlapama, pořádal časté výpravy do různejch pohostinckejch baráků, abysme na vlastnim těle poznali, kde vkusně a nejlíp vařej. Hodně sme vochutnávali uleženej vařenej chmel s vařenym vysladěnym žitem. Někde ho mněli uvařený dost dobře, někde hůř. Tam, kde ho mněli uvařený moc dobře, sme se začas vraceli a vopakovali to vracení se eště víckrát. My sme si voblíbyli takovou fajnovou lesní vejvařovnu hotelovýho typu. Timže byla uskována v lesích, nikoho nevoptěžovala svym vařenim překypujcym ruchem. Jedenvá sme byli móc zmáčený tim dobrym vařenym truňkem a napadlo nás, mladé pošetilce, že se podíváme kuchtíkum do pracovního prostóru. Koukli smese, koukli sme, že dělaj něco ze svýčkový ( asi svýčkovou na smetaně s knedlykem) a dyš sme vodcházeli, tak nás, jak sme byli poučený, že všecko patří fšem, napadlo, že si v chladnici vemem taky flák svíčkový. Vod nápadu to bylo děcký pocupitání k realizaci. Taksme realizovali. Kamarát muj kompaněro vyhák svíčkovou z rosporky a háčkem pověsil svíčkovou za klíční kosť a masíčko přehodil přes pravý rameno na záda. Odešli sme a za skonzumovaný dobroty řádně zaplatili.
Cesta k postelym byla vzdálená vod výchozýho bodu zhruba vzdušně měřeno asi tři až čtyry kilometry. Já to bral celkem rovně vzdušnou čárou, vobčas pankejtem,kamarád ne. Von, jak mi sdělil poránu, dyš sme se potkali, chtěl tu svýčkovou připravit řádně před vařenim. Von si myslel, že u těch kuchtíků byla eště krátce a že je málo vyzrálá pro takový fajnšmekry jako sme byli my. Podle tý cesty vod toho pohostinýho baráku, ve směru chůze vpravo je zahrátkářská kolónyje. Každá ta zahrátka je pečlivě voplocená. Von každej ten plot pečlivě přelez, pečlivě tou svíčkovou vo každej plot bacil, to aby byla vláčná, a aby mu nestěžkla, tak ju na druhou stranu toho každýho plotu vodložil ( sebevá taky). Všade v tej voblasti je taková jemňounkatá červenice. Řek mi, že bylo vhodný ji použít, aby z masa vytáhla tu syrovost a aby tak zvláčněla. Pak šel chvilenku lesem, aby se tý svíčkový nestala ňáká úhona, tak ji několikrát vobalil jehličym. A páč se mu zdálo, že de na druhou stranu, než je náš pryvátní přýbytek, tak se rozhod, že využije blískýho přístřešku k přespání, aby snad se nemušel pak vracet tou samou cestou, ale podstatně delčí k mateřskýmu přístavu. Ráno prej zistil, že přístřešek bylo auto značky GAZ. Prej se tam cejtil dost pohodlně, akorát, že prej tam bylo krapet rozlytýho ňákýho pohonýho matryjálu. Von si tu bleděbílou košilu ani moc neumazal, jenom po tem vejletu k příbytku byla taková míň bledá. Dyš semse v hlubokém poporánu probudil, velmi sem byl udivenej ( skorem sem se polekal), kde se u nás na pryvátě sebrala tak vééééélikáncká zakuklená žížala. Fuj, eště tekonc mi běhá mrazivo po plecích. Ale postupně semsi začnul rospomínat, že sme chtěli povařit ňáký fajnový jídýlko, po kerym nám budou žaludečky enemvá vrnět. Dámy i pánové – vrněly si vrněly a mysme si taky blahem vrněli. Jenomže fšecko má svuj konec a někdy dobrej někdy ne. My smese toho dobrýho nedočkali. Ňákej prohnanej anoným na nás poukázal prstem a páč sme nikde juž nesehnali takovej flák svýčkový, taksme ten flák mušíli koupit po malejch flákách v igelytovejch vobalech a v týdlenc podobě vrátit kuchtíkum spátky do lesního pohostinýho zátiší. Pak bylo včecko vpořádku a mysme zasejc mohli vochutnávat rostodivný jídla v tom našem voblýbenym hotýlku. Dokonce, považte, sme mněli dycynky rezervovanej plac a mohli sme vobčas juknout perzonálu v kuchyni přes rameno. Tak todlenc eště nevedlo k podmínečnýmu vyloučení ze studyjí. To byl ouplně jinej příběch a v ouplně jiný dyslokaci. Možná se eště k ňákejm příběhum v budoucnu vrátim. Přitom sem skálopvně přesvječenej, že sem byl do těchhle zážitků s hořkym koncem uvrženej dycky neprávem.
Přeji všem čtenářům ničím nezkažený přepestrý kulinářský zážitek.

Relativně bych mněl dneska pokračovat v mejch relacích. Ale. Dneska sem zase celej čověk určenej pro pracovní proces a tak relace žádná nebude. Tekonc na tom budete relativně dobře, páč nebudete zahlcený žádnejma blábolama. Čestík.

Kdo nevjeří, že je chutnej mok z vyslaďovanýho žita, tak ten ať vochutnává z vyslaďovanýho ječmeňa. K tomu taky může vokusit chutnej mok původem ruského receptu a pochutnat si na 24° z vyslaďovanej pšenice. Já to vokusil, je to moc dobrý, jenom si k tomu mušíte vzít lavór s vodou a velkej ručník, páč je to tuze slatký a voblemtá vám to celej vobličej. Je to voblemcávatější nežlivá kdysi lounckej ležák. Vo tom se řikalo, že kdo ho enem víc vochutnal, tak hučel jak motorák na Louny. Jo a tydlenc vkusný angreštový a rybýzový a malinový a vostružinový a kdouloňový a jabkový a hruškový a borůfkový a vokurkový a pomerančový a celérový a kmínový a další dobře vochucený píva rači moc nepíte, páč byste třebas nemušeli do švestek vydržet.

Vyste si určitě vážně mysleli, že dneska žádnej blábol nebude. Ale von uš dneska ňákej byl. Já sem totiž v podobě takovej na spůsob hlavní protagónystky v tej pohátce páně Wericha. Já sem totiš takovej po ránu učesanej neučesanej, umytej neumytej, voblíklej nevoblíklej, najezenej nenajezenej, uspokojenej neuspokojenej, přichystanej nepřichystanej a další jó a né, a taky sem v pracovnim procesu a nejsem v pracovnim procesu. A tekonc zrovínka v tom procesu sem jaksepatří. Pročež bláboly sou, ale sou ve skrácenejch verzích.

Dyš sme u toho procesu pracovního: mám pod sebou několik pracovnic. Myslim v kanclcimrách vo patro níž. Já si je mušim hejčkat a tak dyš je voslovuju, tak to nejni jenom takový nanicovatý voslovování. A vzhledem k tomu, že se menujou skoro úplně stejně, tak je mušim rozlišovat. Tak je voslovuju, dyš je to určený všem: vy moje carevny nebo císařovny vy moje královny, vy moje poupátka , vy moje berůšky, vy moje lízátečka, vy moje hrdličky,
bytosti moje éterycký apod. Páč sou seštymovaný v ňákej mně nepochopytelnej hijérarchii, tak je mušim voslovovat vod nejvyší do míň vyší třebas: carevno má, královno má, komteso má nebo brouku slatkej, broučku , broučíčku nebo mladá a vyzrálá, mladá a neklidná, mladá a růžovoučká ( to dyš má na sobě růžovej svetřík) a podobně. Dyš mně trošínku nadzvednou tak mušim ubrat: poklade neuvěřitelnej, májovej deštíku, sluníčko zimní. Dyš mně dost nadzvednou: vrstevnice moje, moje svatá prostoto, úřednice moje nepochopená apod. Dyš uš sem eště víc zahlcenej pracovníma emocema tak je voslovim třebas enem stroze: účetní římská jedna, účetní římská dva, účetní římská tři apod. Dyš sem rosčarovanej na nejvyší míru tak je voslovuju jenom „ hele“, ať si to květiny voňavý přeberou, kerou voslovuju.
Mušim říct, že u mně je to daleko jednoduší – ony mi oslovujou familijérně enom „hele“.
Asiževá sem u nich ve velký voblibě a mám jaksepatří velikánckou autorytu. Dyš sou krapátko rozlícený, tak začínaj komunykaci bez voslovení. Já se nezlobim, páč vim, jak to maj povšechně všecko dost složitý. Vono stačí, dyš mušej doma voslovovat svý protějšky, tak načpak vynakládat cit eště do voslovování ňákýho cizího chlapa, že ju.

Tudlenc se mi ptal jeden známej, jakževá se poznaj vlaštovky vod jiřiček. Já mu totiž vokázal, kde si moje vlaštovky stavěj hnízdo.
Vono se má v obecnym povědomí, že vlaštovky si stavěj hnízda jenom v chlívech a podobnejch cimrách. Tak to ne. U mně si stavěj taky venku po střechou a to juž druhym rokem. Voni sou to děťátka těch minulejch a ty rodičové je do chlíva pustit nechtěj. Tak stavěj veňku. Veňku stavění hnízda se má v povědomí u jiřiček. Von nevěřícně koukal a myslel si, jak ho to naučili, že si dělám prču a že sou to jiřičky.Proto ta votáska. No takže se to pozná dosť snadno. Vlašťovičky nemaj na zádíčkách bílej flek, jiřičky jo. Vlašťovky lítaj trošínku jinačim spůsobem, páč maj trošínku jinak vypadajcí křídlo. Vlašťovky maj dlouhý do klínu rozdělenej vocásek. Jiřičky ne. Vlaštovky štěbetaj krapet jináč neš jiřičky. Vlaštovky než se na podzim zhoufují nepotkáte v nápadně velkym houfu. Jiřičky jo. Těmhlec dvěma sou podobný eště rorejsové a břehule. Rorýsové sou vo dost věčí a v hejnu a břehule si stavěj hnízda na zemi.Nejrači do říčního břehu. Asi protová se zovou břehule.
Tak todlenc byl krátkej ekskurz do popisu našich ptáčkůch.

Informace:
Dnes neoslovila mi můza, ba ani silnej nápad.
Snad to spraví silný kafe, nebo pudu chrápat.
Nevlídno a syrovo je venku, to bude asi tím.
Je mi smutno, splínovo, proto ztrácím rým.
Kdyby jsem byl silnej, tak zahýbu s počasím
však sem jenom pára a z chlapa prázdnej stín.
S tím neudělám vůbec nic a lze si jenom přát
Ať slunce svítí a je teplo a to furt a napořád.
To radost by mi činilo a já se moh zas smát
A opět s velkou intenzitou začít blábol psát.
Z mého milovaného deníčku opsáno dne 29.5.07 pro potřeby čtenářů

Moch bych to vyřešit elegantně........ zavřít se do solárka a strávit tam několik dnouch a popít denně přibližně deset káv bez mlíka.
Jenže to bych potom vypadal před sousedama, že semse zrovna vrátil z Bermud a že sem se celej pobyt pohyboval na kávovníkovejch plantážích. A toby asiže neskousli, páč v těchhle končinách platí: kdyš já nemám kozu, tak ať sousedovi chcípne (a budem na tom statystycky stejně) a je těm sousedum úplně šumafuk, že jejich nemoce se daj léčit toliko a pouze kozim mlíkem, kerý bysem jym vod svý kozy vlastnoručně nadojyl a nezjyštně věnoval. Hlavně, že tu kozu nebudu mít.

V nastalém soumraku u vrby spanilé, u vrby jivné
cos okrajem sšeřelým lesa při modré luně se mihne
jen plachým zrakem pohlédnuv do tišin potoka tůní
nasajíc tisíckrát půlnoční omamnou pryskyřic vůni
tiše a bez dechu chytá tak důvěrně známé příběhy lesa
srdce v tom podivně divokém těle jen radostně plesá
ty sladké příběhy noci by dály se dál, třeba víl rusalek tanec
kdyby na mýtině se v ryji nevrtal prstem svým veliký kanec.
Z ryze soukromýho blábolového cyklu ‚hejkal ve svym živlu‘ aneb ‚kanec je dobytek dyš nepoužívá kapesníky a fšecku poéziji pokazí‘.

Tudlenc semse vypravil na cestu do civilyzace. Já se mušim dycky móóóc dlouho přesvěčovat, bych do tej civilizovanej situace vlez. Toš sem rozhejbal svýho vobstarožního automobyla a vydal se za dobrodrušstvym. Vyrazil sem brzičko, aby byl asfalt eště panenckej a nebyl vygumovanej nepříčetnym mnošstvym autokologum. Úderem dejmetomu sedmou raní uš sem se nemoch soustředit na volant, páč to vám byla taková dáfka auťáků jinejch spoluvobčanů, že sem se musel vjenovat enom těm krásnejm vodznakum na těch automiláčcích. A neš semsi třás přeslabykoval nápis na jednom z nich, uš sem se vocitnul na druhej straně komunykace a ve velmi těsný blískosti různejch druhů stromů. Dyš semse začal pohybovat na takzvaný dálnici, tak vám můžu snaprostou jistotou sdělit, že dyš semse za svejch mladejch let přemisťoval na žebřiňáku z vesnice do vesnice, tak to bylo jako dyš se vznášim na vobláčku. Maksimálně to dvakrát drclo, dyšsme přebroďávali potok anebo, dyš jedna kobyla stratila podkovu. To se pak pochopytelně rozkejval a rozkodrcal celej žebřiňák. No a na tej hájvejy to vypadalo, jakodyš ty kobyly stratily včecky podkovy. Skrátim to, páč to nemá žádnej hepyjend. Tedy má.... sem rát, žesemse vrátil živej a zdravej na lesní základnu a žezas slyšim šecky ptáčky v tom lese cvrdlikat. Uvjedomil semsi, že nás je ve státě tuze moc člověků a eště víc automobylů a že bych byl docela rát, dybyse zasejc řídilo enemvá koňcký spřežení. A že je nás tůze, tak to sem vypozoroval, dyš sem párkrát mušel čekat veňku u konečný stanice metrodráhy, tam co sou ty megasuperluksuslaciný vobchoďáky. Tam vám to co chvilku vyvrhne nebo vybleje, chcete-li, země takovej vobrovskej vobnos člověčenctva, že mi až zamrazylo. A dyš sem si uvjedomil, že na druhym konci matičky sou ty samý megasuper.... vobchoďáky a že to tam ta země taky takle co pár minut vybleje, tak mi s toho vyskakujou pupinky. A dyš si přectavim, že byste nás v tomhlenc státě spočítali na prstech jedný ruky a jinde by vám na to nestačilo stomilijónů prstů a že svjet je vobrovitánckej, tak mi vyskakujou vobrovský pupýnky. Ale myslim si, že příroda to umí zařidit aže jednou nám ty cyvylyzační vymoženosti uzme. To budem asi koukat, idyš možná ne. Možná, že to bude tak plýživý, že to anivá nepostřehnem. Asi jako to nepostřehli dynosaurové a jiný saurové. Možná tu jenom vostanou hmyzové a jiný zové.

Nezdá se vám, že su ňák pesymystycky naladěnej? Mně ju. Ále ubespečuju vás, že je to toliko dočasný.Zachvilenku budu zasejc voptymystyckej. Jo a dyš sme u toho smutnějšího. Já si furtevá často řikám: zajeť si chlapče na vejlet rosptýlit chmuru z čela, zajeť si třás prohlídnout starobylej hrad či zámek nebo ňákou jinou pamnětihodnosť\'. Tak vyrazim a kochámse a rozptyluju chmury s čela a najednou to na mně zasejc skočí. To dyš si uvjedomym, že ten skvjelej hrad mněl svou históryji a ta věčinou nebyla tak skvjelá, aspoň co se chutčího obecného lidu dotýká aže je ta historyje věčinou dosť krvelačná a nelidumilná a tak to zasejc přivane chmuru na mý čílko a uš zasejc nemám chuť se jezdit kochat na tydlenc krvavý vyčpěliny. Pozytyvní je na tom asi jen ten stavební um našich předkouch. I dyš zasejc přectava, že bych byl z podhradí a mušel tahat šutry na kopec, abysi něgdo moch lebedit v korunim sále, mi taky nende pod fousy. A ten lebeďoucí třebas v těch vlchkejch zdech dostal podágru a mizernej zápal plic nebo bronchytýdu nebo silný regma nebo šecko naráz. Tak to taky nebylo asiže nic voptymystyckýho. Tekonc se musim na ty voptimistickí vjeci jít dosytosti vyspat.A vám přeju dycky jen ty voptymystycký zítřky.

Přátelé, tudlenc sem přemejšlel čim bysem Vás vobohatil. Juž sem na to přišel. Chybí nám tu tuná soutěžovej koutek. Tak jáhonc sofort připravim, abystesi mohli zasoutěžit. Výherce vode mne vobdrží celistvou informaci vo tom kde, jak a jakou výhru vobdrží.
Soutěživost je přecejc znakem dnešní doby. Tak já sito připravim, aby to nemnělo trhlyny a někdo mi nevosočil, že pravidla sou děravý a lechce porušitelný a žebyvá do toho mohla vlíst ňáká korupce.

Vonehdá sem rekapytuloval. Čím ším sem moch bejt. Z mejch spomínek sem mněl bejt vjehlasnym dochtorem. To mi mohly bejt cirka dva aš tři roky, dyš sem pochytil rozmluvy mej matičky ( zdatné to celoživotní zdravotnice) se svejma sourozencama. Možná že ju, možná semi to uš v těch dvouletech ňák zamlouvalo. Juš sem se viděl tančit na voperačních sálech, juš sem se viděl kerak bádám v zdravotnickej literatůře, juš sem se viděl brousit skalpel. Záhy sem poznal, že ne. že todlenc dělat nebudu, páč sem si vochutnal na vlastní vosobě, jaký sou zdravotníkové necitové. To dyš sem si několikrát roscupoval hlavu, kolena, záda a jinačí části svej schrány a matinka aplykovala lékařskký zákroky na mně. Tu mi pošila bez umrtvení rostrženou hlavu, tu mi aplykovala vodběr krve pro výskum ve voblasti sedymentace ( to dyš sem markýroval nevolnosť spojenou s těškejma příznakama neznámej choroby z důvodu nechuti odebrat se do mateřské, základní, hudební a jinejch škol), tu mi na záda vylyla vobsach třetinkový láhve jódovej tynktury, aby zamezila přístupu ňákejch nebespečnejch baktéryjí, kerý na mně měly spadýno, dyš sem se lechce prošel zádama po šotolině a záda pak eště hóódně dlouho vypadala, že sem byl bičovanej. V tej době sem uš mněl zasebou pár zlomenin. Bez vohledu na rengenový snímky to byly, dle mamá, odborně řečeno, pouhé distorze. Ty zlámaniny byly výsledkem mýho přání stát se zdatnym celoživotněaktyvnim sportofcem. S hokejem sem přestal v době, kdy mý spoluhráčové mi začali vo dvě aš tři hlavy přerůstat ( asiže mněli lepčí vytamínovej přísun) a taky sem si vodnes pár fraktůr, to samý ve fotbale. Ze sportů sem eště chtěl bejt horolezcom. Tam sme s parťákem lezli kde se dalo a hóóódně sme padali. My uš nepoužívali v lezeckej mluvě jinačí slovo než ‚Padáááááááááááám‘. A to sme mněli výborný učitele. Jeden z nich to pozdějc dotách až na Everest. Némlich to samý bylo ski. Lýžoval sem rát a moc a docela mi to votsejpalo a taky s dobrejma kamarádama učitelama. Jenže strach byl věčí neš mý vodhodlání a opět po párůch zlomeninách s to ho zvostalo rekreační lýžování. Volejbal sem zbožňoval a po ňákym blbym bloku sem dopad na čtyry a zvostal tak. Půlrok sem se pořádně nenarovnal. Taky sem miloval koňckej svjet. Toš budu žókejem. Nemoch sem, páč sem byl cvalíkem vod peřinky. Slevil sem na parkůr a pak sem defynytyvně slevil na rekreační výjezdy. Taky se na tom podílel zasejc ten strach. Párkrát sem prubnul military kros a tam se ten strach vokázal velkej.V útlym věku sem se přistich koketovat s myšlenkou, že budu hajnym. Že budu jen tak procházet lesama a mezivá zvěřej a budu mít heskou pušku a bude to prímový a nebudu nic móc dělat a eště za to dostanu pjeknou mzdu. Strejda, protřenej životem, dyš sem mu předestřel čim chci bejt, mi důvěrně sdělil, že sem si vybral blbě, podlevá něj je to jináč neš sem si vybájil a hajnej smrdí prej korunou a nadře se jak mezek. Mněl, to mi vokázala doba, naprostou pravdu. Taky sem pochopytelně chtěl profesyjonálně řídit automobyly, bejt potápječem, kosmonautem, prezidentem a jedno mý velký přání, kerý sem si z pochopytelnejch důvodů mušel vodříct bylo bejt profesyjonálnim žebrákem. Páč v době, kdy sem vo tohle usiloval, byla povinosť licky pracovat, licky žít. Dneska vim, že je to moc těšký zamněstnání a že se žebráci mušej vohánět stejně jako topmanažéři. Čim sem stoprocentně nechtěl bejt je matematyk, potažmo ekonóm. Páč ty mušej furt počítat a to já neumim.
Jenže, jak sem zistil, vosud si se mnou dělá co si umane. A tak sem tim, vot čoho mi strejda zrazoval a navíc eště ekonómem. Slyšel sem, že ekonómové sou dobře zabespečený. Enomže já jak neumim počítat tak zabespečenej nensem. Takže mám lautr nic. Teda mám. Von ten vosud vám taky nadělí něco s čim ste ve svejch kalkulacích nepočítali. Já jak sem byl upnutej na to, abych byl dost movytej a za co nejmíň práce, sem si dlóóóóóuho nešim toho co mi naservíroval bohatou měrou. Mušim zaklepat – sem furt duševně(ha) i tělesně zdravej, sem furt vobklopenej přírodoj ( tam vokoukáte do života spoustu potřebnejch vjecí), mám dobře uvaříno na co jen pomyslim ( vod určitý životní etapy zistíte, že láska vopravdu prochází žaludkem) a sem tomu všemu rát. Takže musim říct: vosude seš ke mně docela schovívavej, určitě schovívavjejší neš k dalšim stamilijónum člověkůch na tejdle zemi.
Jo a zapomněl sem. Chtělsem bejt profesyjonálnim kynológem. I tim sem chvilku byl.

Máme tu devadesátej díl. To nám to ňák uprašuje. V souvislosti s minulym pokračovánim musim vzpomenout na tatínka.
Dneska se narodil. Ale juš tu nejni, abych mu poblahopřál. Juš si užívá nebeskejch radovánek.
Tatínek byl celej život horníkem. Ale vim, že chtěl bejt ouplně nečim jinym. A sem rát, že mi vychoval, jak mi vychoval.

Kalným ránem prodírám se z borovice mlázím
Zvesela si sekérečkou v pravé ruce házím
pojednou si sekérečka v nebi ostří zpevnila
jak tak padá zpátky k zemi, v hlavu se mi zaryla
Sekérečko věkovitá, sekérečko má,
cos to svému majiteli, cos to zrobila.
není přec tak stár, aby musel mřít,
nemělas mu do hlavičky svoje ostří tít.
Však vybaven jsa obvazem na tvé nálady
neskončí ten veršů příběh jak jiné balady.
Vkusně jsem si hlavu svou fáčem omotal
ústa vodou z mechu krev rudou vykloktal
První pomoc záchranná není nablízku,
zjistil jsem a musel se opřít o břízku
Však čiperného junáka jsem v sobě objevil
zavolal jsem druhou pomoc rovnou na mobil
tak ocit jsem se v kruzích čistě sterilních
vůkol stolu operačního slyšet jasný smích
Ta sekérečka nevzala jenom z těla půdu
uřízla si takéž kousek z mého údu.
Jak znaven a opřen jsa byl jsem o břízku,
nevšim jsem si, že provedla ještě obřízku.
Od té doby podobnost obou hlavic mých
je stejná jako hochů hlavy skinhedských.
Z toho pramení důležitá ponaučení: do lesa s sebou vždy noste obvazový balíček, sekyry nechť mají zakryto ostří, pokud možno buďte na signálu, volejte 155 a sekyrou ani jiným nástrojem určeným k práci v lese nepohazujte. Je vhodné s sebou míti též čistou vodu a svačinu, kdyby se záchranka někde zdržela, abyste nesešli z tohoto světa hladem.
Pro motorové pily existuje nespočet pravidel zacházení s nimi. Oděv nechť vám nikde neplandá. V případě potřeby lze drobné tržné ranky sešít mravenčími kusadly, pokud je rána větší použijte kusadla z brouků střevlíků a roháčů. V případě nevolnosti si aplikujte k postiženému místu injekci z vos, včel a v případě silné nevolnosti lze vyjímečně použít zmijích zubů. Desinfikovat lze práškem z přesliček či plavuní. Kostival se nepatří na otevřené rány. Možností, kterak se vyhojiti v lese je bezpočet a nemá smysl jich zde vyjmenovávat. Čtěte patřičnou literaturu a vzdělávejte se. Pokud budete dodržovat rady zde popsané, tak jistojistě nedojdete úhony jako kolega od lesa, jehož příběh jsem zveršoval na začátku tohoto blábolu.

V souvislosti s uplynulym příběhem mohu zcela bespochyby přesvěčit pochybovače, kerýsi budou myslet, že příběch je vo mně autentyckej. Ne. Vopravdu semi to nestalo.I dyš na hlavě mám jizvu jako prase. Ale ta nejni vod sekérečky a je to dočista jinej příběch. Ta jizva na mý lepce je skoro bych řek, taková jakoby jizva cti. A příběch sám je takovej docela smutnej, tak ho sem tahat nebudu.

Já mam taky zasebou pracovní ouraz. Ten ale byl spůsobenej né sekérečkoj, ale motorovoj piloj, kerá mi přefikla nárt. A bleskurychle. A bezbolestně. Teda v tom vokamžiku. Pak uš to bylo jiný kafe. A vy mi to nebudete vjeřit, vy budete spíš řikat, že sem sedmilhář, ale tak to vopravdicky bylo. Vod bolestí mi pomohly cigára. Ofšem ne lecjaký, ale ( pamnětníci budou vědít) jedinečný značky Marica s filtrom. Na svou dobu byly pokrokový, teda pokuť mi pamněť neklame. Vonivá totiš mněly bílej filtr.Ty nebudily ve špitále takovej rozruch, páč vypadaly v tom bílym jako perzonál. Na motorovej lesní vercajk si dávejte vobzvlášť pozor. Von je dosť nevypočytatelnej.

Vo mlhu vopřenej, cigáro v koutku
cítim jak dotknu se u cesty proutku
prouteček kouzelnej byl by tu k mání
poslouží mi, prej, skoro až do skonání
ptá se mě záhy, přání ty máš?
jistě, chci vědět kdo v týhle zemi
staví teď na guláš!
Von mi to vyjevil a tak sem zistil, že na guláše různýho druhu v týhlenc době staví 67,32% občanů našej republiky. Taky sem zistil, že von by mněl bejt guláš potstatnej u maďarskejch sousedních spoluvopčanů. Ale nejni tomu tak. Tam guláš vypadá jaková taková blbě udělaná česká gulášová polífka, s hodněj vody a guláš v naší podobě anivá porádně neznaj a takhová aniže nekonzumujou. Voni sou prej vysazený na těstovyny.Prej hodně. Řikám prej, páč to nepotvrdily rojtrové ani ze síenen.

Eště se letmo dotknu krátkýho příběhu z tohová špitálu. Pár jinochů v různě pokročilym vjeku se dostalo na děcký voddělení, poněvač na pánckym bylo narváno k prastknutí. A na děckym sme s pochopytelnejch důvodů nepožívali slastí cigárovýho dýma. Tak sme se přemisťovali aspoň do koupelny, kerá byla pro celej štok. To byla taková strohá cimra s výhledem do vnitřního parčíku toho hospitálu. Tam se chodili koupat ti co vodcházeli k voperačnim zákrokum a kerý pak stejně byli vomytý vod hlavy k patě ňákou chyrurgyckosálovou desymfekcí.Asi se přettim blbě vomyli. Asiže nemněli mejdlo s jelenem, kerý dycky bylo na mastnotu prevít ( Eslipak ho eště dělaj?). No a v tý strohý koupelnový cimře vo cirka rozměrech na dýlku: dýlka vany plus to co zabírala vodovodní batérije a na šířku: šířka vany plus metr na podlaze plus šířka dřevěný lavice; ta činila přibližně ať nežeru, čtyrycet čísel. A do tejhle cimry sme dycky položili naštorc naše berdle, jednim koncem na vanu druhym na lavici a mněli sme to, pokuť se někdo neposadil vobráceně, jak divadelní nebo kinový hlediště. Ani nevym, kolik se nás tam vešlo, páč v tý době sem byl furt jak v mlhách a ani svoje bedle sem nemněl, dycky sem seděl na cizejch. Já mněl vozejkový přibližovadlo a tosevá do koupelny vešlo enem dyš tam bylo s jednim čověkem samo. A tak sme seděli, čoudili, koukali doblba a užívali si to. Vokno bylo votevřený dokořán. Stejně to bylo k ničemu platný, páč jednou sme čoudili tak usilovně, že to zdálky prej vypadalo, že jeden špitální trakt hoří. Takový dejmy prej s toho vokna šly. Já si myslim, že spíš ňákej nováček mezivá náma místo aby udusil vajgla vycvrnknutim z vokna, uš chtěl bejt v tý době ekológycky hodnotnej. a tak místo z vokna, cvrnknul vajgla do plýho votpatkovýho koše v tej koupelně. Pak moc drsnej pán prymář uďál čistku na pokojích v našich stolkách, všecky zásoby včetně sirek zrekvýroval, byl hodně krutej, a tak sme byli kázeňcky vykázaný na špitální dvorek. Voberlený to mněly lechký, já si to vychutnal po schodách na tom svym fůryku. Voni asiže v tom špitále mněli vejtach, ale já byl asiže z tej epizódy tak duševně zdecimovanej, že sem to rači bral po schodách. Asiže sme byli zblblý šickni, páč nahoru mi kamarádi kuřácký vodnesli a pak vytáhli i vozejk. Jenomvá se dneska divim, že do těch schodouch dyš mě táhli, nepotřebovali ty bedle. Jináč to bylo suprové, bo stravu sme dostávali děckou a převlíkali nás dosť často jako ty robata. To dycky přišla lepá sestřička, taková popelka a princezna se zlatoj hvězdoj na čele vjednom, uďála na nás prstíkem ty,ty,ty, že tyses zasejc pokakal a donesla starý, ale čistý PYJAMA. Pak sme jí přemluvili, aby nám dycky na dobrou noc přečtla ňákou pohátku. Tak nám načechrala polštářky a peřinky a přečtla pohátku.

NE

STÍHÁM

Sou uš tak vobtěškaný, že eslivá mi nepomůžou se sběrem špačci, tak to asiže do švectek nestihnu vočesat. Pozdravuju \'Zdar\' všem, co sou vo víkend zapojený do pracovního ruchu. Soucejtim s váma a se seboj takyže.

Rostodivný sou střípky z vosudů lickejch. Stačí enem naslouchat a dovíte se neuvěřitelný příběhy. Jakonc třebas tenle. Bylo, nebylo, za devatero horama, za několika nížinama, parta mladejch dřevorupcůch se voctla u našich tehdá eště móóc blískejch německejch pobratimů, abyže tam konala rozličný práce v německejch bratrskejch lesích. Práce to byly chutný, páč se vodehrávaly na hrázi baltckýho móře, kde se zdravej slanej vzdoušek dostával v hektolitrách do dmoucích hrudníčků a silnejch žalutků mladejch pracovitejch vobčánků-dřevorupců. Pracovní postupy byly takový. Německý profesijonálně zdatný pracujcí nakácej ňáký bukový stromy, kerý svejma trachtorama a koňama přitáhnou na patřičnej plac. Tam uš se netrpjelivý český mláďátka vrhnou na přitáhnutý stromy, kerý zbavěj kůry, pilama rozřežou na metrový kusy a srovnaj do patřičnejch útvarů, jak si to vobjednal německej menedžment. Tady se vyjevyl rospor mezivá přáním a skutečností. Tradyce dycky poukazovala na to, jak sou německý pracovníci zdatný pracovníci. Takový, že prej furt rádi a hodně pracujou a že sou pečlivý. No nebyla to aš taková prauda. Něcová vo tom napoví snímek pracovní doby a snímek pracovních voperací. Tož, šichta začla ráno ( jaková vobvykle) úderem sedmý. Úderem jedenáctý se vodněkuď vynořil náklaďák s těma německejma pracujcíma. Voni, dyš přijuchali, zistili, že nemaj eště připravený inčtrumenty a tak začlo velký broušení a vostření.
Úderem půldvanáctý jim vyhládlo a tak začli vopejkat slaninu, vodněkaď vytáhli zelí a počli konzumovat svačinu. Pro český mládence to nebylo zas aš tak špatný, páč nemněli do čoho dloubnout a taky se mohli řádně dospat po minulednovym soaré v hospodě „ U Vyplutej Ponorky“. To soaré sestávalo hlavněvá z pití lahodnýho piva se sladkym malinovym syrupem z hořčicovejch skleniček a z konzumace mořskejch plodů a pozdějc k ránu taky tak trošku z kolektyvního hodně duhovýho blinkání z křídovejch útesů dolu do Baltu. Takže mořský plody absolvovaly takovej malej koloběch. Někdo mněl malej dávicí reflex a pak se do duhova zbarvily pazourkový šutry na břehu. Spátky k pracovnim povinostem. Po absolvování špeku a zelí dostaly sváču taky koňové. Pak přišla cirka vo půl druhý nařadu práce. Bylo pokáceno a přitaženo několik buků. To se vopakovalo do cirka půl třetí hodiny vodpolední. Pak přijuchal zasejc náklaďák a německý bratry vodves. Koňfýrové řekli, že koňové musej bejt včas doma v maštali k večeři a taky se svejma spřeženíma vodcupitali. Česští, konečně trochu vodpočinutý chlapci se vrhli do díla. No vrhli. Vono to vrhání se mnělo svoje úskalí.
Von ten buk byl silnej a musel se před vodloupnutím ročtvrtit. Na to se používaj klíny a takový špecijální těšký dřevorubecký sekery, trošku podobný kovářskejm palicim na dlouhej násadě a s vostřim na jednom konci. Ne každej mladík byl ouplně vodpočinutej a ne každej mněl silnou muskulatůru. Takže po rozmáchnutí se se věčinou voctl konec tej vóbrsekery za zádama pracujcího a vodstředivou silou vypad pracujcímu z rukou. Po krátkym zvorijentování se mozku tento doporučil svýmu nositeli, aby se vodložil k vodpočinku k tej vóbrsekyře.Vodložil se. Ten kdo roštípaný polena rovnal do takzvanejch německoměrnejch féstmetrů (srovnaný metrový polena čnějcí do vejšky cirka puldruhýho metru) se taky docela nadřel, páč kdo nerovnal vodkorněnej buk, neví vo čom to je. To hodíte dost těškym bukovym vodkorněnym polenem do tej skládačky a vono vám je tak kluský, že na druhý straně se elegantně snese k zemi. Tak dete zezadu, znovu hodíte s menčí silou, aby vám to zasejc nesjelo z hromady. Stejněvá to sjede. Vono si to poleno totiš s váma dělá co chce. Dyš to ten pracujcí absolvuje s tim polenem párkrát, přejde ho chuť na rovnání polen a de si vodpočinout vedle pracujcího, kerej vodpočívá u sekery. A tak se ty pracovní voperace pověčinou familijérně nazývaly „ du si vodpočinout“. Ale páč našinci byli placený vod toho co udělaj a né vod toho kolik hodin strávěj v lese, tak si chtěli vydělat a tak tvrdá mněna na oučtech přibejvala. Vonivá dychtili po těch markách tak usilovně, že německejm pracujcim z práce ukrádali. To třebas sebrali pily, koně , trachtory a uďáli si ty pracovní voperace sami. Německý pracovníci si pak hodněvá stěžovali u vrchnosti. Bylo jim to ale málo platný, páč vrchnost potřebovala produkt a bylo jí celkem jedno, kdo ten produkt vyrobí. No, párkrát si chlapci vyslechli, že jednou příde den... . Nakonec den přišel. S vejplatou narvanou v kapcách si po třítejdení lopotě chlapci užívali radostí v blískejch balckomořskejch lázních. Kupodivu místnim kráskám nevadilo, že hošové voněj lesem a rybama a doutníkama, páč jenom mírně vomytý a náklaďákem určenym pro svoz ryb z nedalekýho fiškombinátu byli dovážený za kultůrou do přilehlejch městysů. K tomu jim německej řidič a závozník vydatně pokuřovali havana. Po prohýřenej mzdě a pobytu strávenym ve zdravym prostředí se jinoši vraceli mezinárodnim rychlíkem spátky do země šumnějcích borů. Do příběhu vo cestě spátky, vylíčenym jednim z těch jinochů se pustim conevidět. A jeden postřech těch chlapců: Zistili sme, že v pracovitosti, preciznosti a zápalu pro vjec sme byli srovnatelný s našima bratrama.

Přátelé, vy mi to nebudete věřit, ale jak sem si popřál, že eslivá mi se sbjerem nepomůžou špačci, tak do švestek nesklidim,tak tosemi splnilo. Sklidim levou zadní, páč špačků přilítává asiže vodhadem takovejch sto a sklízej ty třešňový plody včetně nezralejch. A je jim šumafů, že na ně vjednom kuse mávám a řvu. Enom z toho maj prču. A já nebudu mít co dát do kompotůch. Ale řek sem si vo to a v nebesíčku to zařídili. A tak si dycky rozvažte jaký přání máte neš ho defynytyvně pustíte na špacír v hyperprostoru.

Hele, neš sem se nadál, uš je po stym blábolu. Hejkale, kroť tu svou nevomalenou fantazyji, nebo přes ní dostaneš!

Špágrové vodlítli, třešňovka nebude, břichabol taky ne. Chovám naději, že to vzali na jihovýchod a juš se nevrátěj. Asiže tekonc sbíraj sílu na plenění vinohradů. Dokončil sem vkusnou přestavbu kanclovýho prostoru a du se podívat jak to vypadalo, dyš chlapci vopouštěli šiky seveřanů a šiky jižanů v tej neúprosnej válce vobčanů. Juš sem to viděl, ale nesoustředil semse na ty pány muzikanty s fidlema a banjem. Tekonc se soustředim. Horkejm letnim dnum na konci jara přeju zdar,zdar,zdar, akorát je prosim, ať nedopustí, aby mi vyschla studna. To by bylo velmi ošemetný. Zejtra asi hodim kosu do traviny. Myslim vopravdu na senoseč ané na to,že by mi bylo šoufl. Banjo docela ladí tak ho v noci rozeznim s cikádama. Esi ste si nevšimli, tak včera poletovaly světlušky alias svatojánský broučci. Těbůch. Jak řikám v srpnu se připravte na sněhový metelice. Možná.

Dobré ránko přátelé, velice, převelice se vomlouvám všem zdatnejm nedočkavejm čtenářum za to že nejsou nové bláboly. Je to tim, že mi zdatně a zatim trvale pronásledujou pracovní povinnosti. Takže neš abych blábolil polovičatě, to rači zatim blábolit nebudu.
Eště jednou prosim zdvořile za pardónování a jakmile to pude, hnetkonc něco naservíruju.
Přeji krásné dny s vopalovacíma grémama a jogurtama na eventuální spáleniny. A takyže koupání ve vodách bez vošklivejch sinic.
A kupte si šnorchl s brejlema, bo pod vodou je překrásnej svět. Teda, dyš tam nejsou vypouštěný splašky.

Enem kratičkou poznámečku: Mějte se šickni fajn na prázdninách, dávejte pozor vokolo sebe a pod chodidla ať nepřišlápnete ňákou zmiji, bo by jí byla škoda, nekrmte děti hambáčema, rači je vemte do lesa na maliny a borůfky.Ty vobrovský borůfky kerý rostou na keřích cirka metrových nejsou ofšem borůfky ale ňákej atropa belladona alias rulík zlomocnej. Tak děckám nevykládejte, že sou to kanadcký velikáncký borůfky.NEJSOU!!! A latincky je to vo vočích krásnej paní. Voni to v minulejch vobdobích dámy zlechka konzumovaly, aby se líbily těm pánum, páč to dokonale rozšíří voční panenky, takže anivá modrovokejm dámám nebyla vidět ta modrá. Halt móda je móda. Vy to určitě neskoušejte. Za vás uš to vědecky vyskoušeli hajný. Těm se ofšem rozšiřovaly panenky asiže na toiletě. Dybyste si eventuálně na tu zmiju deklarovanou na začátku šlápli a vona vás kousla, tak ji prosim neusmrcujte a pro všecky případy do sebe vlejte hodně černýho echtovního kafe a volejte vo pomoc. Vono vám to ale stejně bude nic moc platný, páč sérum nejni. Jedině, žebyste skákli ke mně. Já ho mám drobet v lednici. A nemrouskejte se s liškama, věčinou maj prašivinu, vobčas i vzteklinu. A ve vodě bacha na sinice. Ty sou prevýtní.To si rači zajeďte koupnout k Chomutovu na Kamencový jezero,tam by bejt nemněly. No a moře: tam si dejte majzla na vratný proudy ať vás to nevodnese moc daleko. Vratný proudy sou zrádný, a nešahejte holou rukou na medůzy. Zvlášť, dyš začnou vzteky fijalovět.To se pak neznaj. Žrolokouch se nebojte, podle rady pana Steva Lichtága jim můžete klepnout trochu víc do čenichu a voni vodplujou.Nebo si do plavek vemte kus krvavýho hovězího. Dyš připlujou, tak ho z plavek vyndejte a rychlym kraulem se vzdalte. Kdo se bude cachtat v Amazonce nebo třebas v Orinoku, zvýšenou pozornost věnujte piraňám a hladovejm anakondám. Těch piraněj je najednou tolik, že,( i kdyš to taky funguje) byste jim do čumáčku nestačili tou pěstí dávat. A ve vodě nejni vidět, kde má anakonda hlavičku akde vocásek. Nepijte drinky vo samotě ale v kolektivu, pak se daj spívat veselý písničky mnohohlasně a hesky to zní. Eslipak si Huber na prázdniny vyhotovil uš ty jantarový rondele?
A dejte pozor na děcka. I dyš sou lidi jako druh uvedený v encyklopédyjích jako živorodý, děti sou jak z divokejch vajec. Mno... voni vlastně sou, že jo. Páč z línejch bejt nemůžou. Tak já si tekonc du vyšoupnout pod lípu proutěný sofa, vemu benžo a budu vo prázdniny pidlikat. Snať s toho ta lípa nepustí listy.

Přátelé, přeji Vám dobrého dne v polouvici prázdninovejch dýchánek. Mnějte eště strpení. Po druhej polovici prázdnin se pomaličku začnu dostávat do informačního varu a mohl by ze mně vypadnout i ňákej inovatyvní blábol. Na banjo v tej přehršli dovolenkovejch radovánek sem si ani nevzdech. Za prvý- sem si užíval těch radovánek, za druhý sem přibíjel hřebík papírák takzvanym kalačem: pro nezasvěcený- to je tak desetikilová hutná sekera, a von se mi smek na prst a tak byl problém udržet jakejkolif akord, ke kerýmu je potřebnej ukazovák. Na druhou stranu to má i pozityvní dopad (asi jaková akupunktůrní jehlice), páč mně přestal bólet palec na pravej noze. Asiže se ten palec vodpočinul, dyš se ta ukrutánská bolesť soustředila na ukazovák levej ruky. Voni si to ty tělesný součásti asiže ňákejma cestama sdělej ( nejspíš merydyjánovejma). Jo eště k těm akordum: jak mi yntymně sdělil Bobeš - profesyjonálové na akordy dlabou a prej mám používat prostředník a tim smejčit po hmatníku v ryze melodyckej lince. Anebo se vyprdnót na levou ruku ouplně a cvičit pravou ruku v rytmu. Já to voskoušel, ále připadlo mi to takový ňák dost fádní furt jen hrát um ca rá ra nebo ve tříčtvrťáku um ca ca. Navíc buduju zcela novej přibližovací prostředek a tak mám pravačku dosť zmoženou, takže je schopná mi podržet večer kafe, bych se moch napít a pak uš chce jít spát. Z tohová vyplývá, že se toho hraní ála Scruggs asiže nikdy nedočkám. Možná v penzi, pokud se dožiju a nebudu mít pocuchaný karpální tunýlky. Voni ty karpální tunýlky jsou celkem vzato dost protivný, dyš nefungujou tak jak maj. Jináč mi eště Bobeš řek, že byse ke mně hodila spíš bandžorýna. Tak možná, že my ňákou postaví ( ovšem, dyš ho taky nebudou zlobit karpální tunýlky a bude mít vhodnej materyjál na stavbu). No ale voni to nemušej bejt enem karpální tunýlky, vono do nás může udeřit ve voblasti tělesnýho zdraví cokoliv. A dyš ne do tělesnýho, tak do duševního určitě. Sem se všim, dyš tak vobracim stránky svýho mozku k historiji, že naši dědové a votcové, dyš vodcházeli na vodpočinek, tak byli duševně dost vyrovnaný a takový jakoby zmoudřelejší. Tak tohlenc se nás asiže tejkat nebude. Páč, dyš budu mluvit za sebe, se cejtim s přybývajcim věkem spíš spitomnělejší. Možná, že za to může přebujelá informovanost z celej planety a nejistota, esli se nám podaří důchodová reforma. Páč esli ne, tak budu bez penze a to mi na duševnu zcela jistě nepřidá. A japak mě budou potomci hodnotit co se moudra týče, dyš vode mně budou slyšet jenom přisprostlá slova na adresu našich vůdců? A ani mě neuviděj na lavici před barákem točit palcema a neuslyšej moudře mlčet, páč budu hákovat v pracovnim procesu, aš mi budou padat spodky jégrovky. Jak to vidim bude hůř a voptymyzmus nejni docela namístě. Takže po prázdninách naschle.

Tak nám ustalo prázdninový rejdění a šmejdění, vobecenstvo - čtenářstvo těchle stránek zasedlo pohodlně ke svejm dispejoum a já se takříkajc podělim vo zážitek. Onehdá sem se plavil na vlajkový lodi typovýho voznačení Vydra v majetku pána Bobeše a začlo to asi takhlenc: v pátečnim vodpoledni mezi 15.30 až 15.45 hodin SEČ-vopsaný z lodního deníku- sme zapíchli pádla do zrádných vod řeky zovoucí se Berounka. Vona ta řeka má názvů povícero, ale pod timhle je všem srozumitelný, vo jakej tok se jedná. Voda byla čirá, teplá, my umíme plavat a tak sme se nebáli potencijonálního se vykoupání a dyby na to přišlo, tak sme byli připravený udělat i několik eskymákůch. Von solidně provedenej eskymák je důležitá věc a dyš se povede na votevřený kéně je z toho dvoj a vícenásobná radost. Na realizaci shora uvedenýho vobratu sme byli dva, a tak by ta radost byla čtyř a vícenásobná a celkem voprávněná, bo na kajaku je to manévr docela běžnej, na kéně uš tak běžnej nejni. Nevim jak Bobeš, ale já to mněl nacvičený. Celou noc předtim sem to nacvičoval na loži. Malej zádrhel to mnělo, páč mám bytelnou postel s velkejma čelama a tak mi ty čela trošínku při vobratu drhly vo parkety. Vzhledem k tomu, že sem se včas přivázal k madraci, sem nevypad. Takže za celkem nevhodnýho kokrhání kohoutů v Liblíně na Kobylce sme se pustili do závodu s časem, bo sme si stanovili, že ve 20.00 hod SEČ mušíme bejt vyloděný na Zvíkovci u mostu. Zanedlouho sme zlevoboku pocítili tlak vody ze Střely, kerá sebou nesla notnou dávku zemědělcema pracně vobdělaný půdy a vod tý doby uš sme pluly v zemědělský vokrověhnědý vodě. Proč voni to porádně nezatravněj a furt na ty pole cpou kukuřici- to jaktěživo nepochopim. Taklenc maj pak v Hamburku problémy s českejma zemědělcama a nám to vodnáší krásnej kus rodný hroudy do cizejch končin. Kukuřice je přecenc dobrá na americko mexickej pláních a né na březích Střely, že ju. No pluli sme vostošest, abysme to stihli. Děvčata z mostu na nás se jen smávala a šátečkama mávala. Jenom pod Krašovskym hradem sme drobátko přibrzdili, bo plavec samotář po našom pravoboku se nám drobátko přimotával do plavební dráhy. Za jeho fópá se nám vomluvil a vodvděčil se nabídkou abysme se krapet posilnili z jeho zásob, páč za sebou táhl dobře vypadajcí a dobře vychlazenou láhev C.coly. My sme nabídku přijali a bylo to lahodný. Enem místo koly ve flašce plaval samej rum. Tak nám ten rum, co tekonc už plaval v našejch útrobách, posilnil bicepsy aj tricepsy a my se hladce přemístili k jezu u vodníka. Tam sme dali svačinku, páč nám po tom rumíku ňák vyhládlo. Čas byl dobrej a nálada taky. Toho pískovcovýho vodníčka mi bylo tak trošku líto, že je furt nasuchu. Pak sem zjistil, že si vody taky užije, bo při menčích povodních mu voda volízne aspoň botky. Pak sem se juknul do míst, kde má elegantní šáteček a tam se skvěl mosaznej čudlík, kam vyšla voda při povodních v roce 2002. Tak to si asiže užil. Ještě že mu zbyla hlava nad vodou a neuplaval mu klobouček. Jez sme chtěli překonat, ale páč sme měli napilno, tak sme ho přebředli vokolo po souši. Vono bylo dost vody, ale na koruně málo, asi tak cenťák a my sme byly tákňák po tý svačince hmotnější a jak každej fyzikář ví, tak za určitejch vokolností Archimedovy zákony přestávaj platit. Touhlenc vokolností bylo cirka 350 kilo netto a centimetr H2O na koruně jezu brutto. V tomhlenc případě byl výtlak naprosto vobrovskej. A další vokolností bylo, že nemáme čas zdržovat se ňákym sušenim svršků. Možnáže bylo těch kil eště víc, páč sme eště ani nemněli čas vypustit – jak vodborně řikaj lodníci – balast. Vokolní příroda byla náramná, provoz na řece minimální a tak sme se shodli, že nám je dobře a že vodní víly nymfy sou nám nakloněný. Překonali sme několik jezouch a peřejí a s vodřenejma ušima a zadkama sme dorazili na Zvíkovec. Tam uš nás netrpělivě vočekávali kamarádi s kytarama a banjem a nažhavenejma hlasívkama a nažhavenejma prstama a ňákejma mě zhola neznámejma napěněnejma tekutinama s neurčenejma vobsahama vitamínouch. Eště sme minuli zvikovskej hromovládnej jez a juž sme vytahovali kanohéhu na pravej břeh po zvíkovskym mostem. Nemilé bylo chování jednoho vodáčka, kerej si zabukoval břeh pro sebe. Prej to tak nějak rezervuje pro někoho. Po nezbytném výběru, kam se složíme v přicházejcí noci, sme zasedli k vydatné krmi a pití a přátelé vybalili nástroje a bylo to móóóc fajn. Zvuky kytár, banja, harmonyk a kultyvovaný hlasový projev přátel zněl hluboko do tiché vlahé teplé noci, občas proloženy nekultyvovanými pazvuky ostatních vosadníků. Vyprávěly se neuvěřitelné historky a příběhy, oči vlhly při poslechu Mirkova příběhu o zasněném kovboju a očích krásné zrádné Margot a bluesové a swingové tóny foukaček přítele Karla hladily po duši. S prominutim, kurva já skoro brečim. V noci přátelé opustili kemp a z pochopitelných důvodů s sebou vzali i Bobešovo banjo. Páč mít ho naloděný, tak sme vo dalších cirka 50 kilo netto těžší. A to uš bysme přetáhli povolenou tonáž a mušeli bysme si udělat lodní zkoušky na remorkéry nebo jinačí říčněoceánský parolodě.
Poznámka na vokraj: slivovice vypita nebyla, páč Karel nemá žlučník. Na něco je to dobrý, páč se nenasírá dyš tu píšu vo jeho intymních částech. Vona byla stejně moc teplá a tim pádem nedobrá. My se odebrali na lože. Nad ránem sem dostal pocit, že ležim ve vodě. Vod ní sme byli vzdálení neuvěřitelných dvacet metrů, ale moh přijít příliv a tim pádem by se mohlo stát, že bych se v tý vodě voctnul. Nebylo tomu tak. Já mněl enem spacák vyloženej ňákym kajčím peřim či co a páč sem eště mněl na sobě termojégrprádélko a nepromokavou pelerínu či co a eště sem byl přikrytej navrch celtou na čtyrykrát přeloženou a pod sebou teplou karymatyho podložku tak z toho bylo tělo tak spitomnělý, že se začlo samo vod sebe vodpařovat a tim pádem sem byl ve vodě.
Ráno vyšlo podlevá našich představ, nikde ni mráčku, Stará řeka se na nás culila a páč uš sme nikam nepospíchali a byli sme pány svýho času, tak sme zvolňoučka vnořili pádla do vln a ubírali se za dalšim dobrodružstvim.Cestou sme míjeli rybáře jak telegrafní sloupy, tu nám nad hlavama pokroužily volavky, tu zakrkali krkavci, tu ukázali svou krásu ledňáčci, tu ukázaly své potomky labutě, tu bylo hejnko březňaček dřímajících na kameni, tu zahlaholili svý Ahóój vodáci, tu sme zlehka posvačili na břehu v trávě, tu smese posilnili točenou ledovou malinovkou u Rozvědčíka a tu sme najednou byli u cíle naší cesty. Tož sem vřele poděkoval svému zadákovi, že mně svezl dobře a bez koupelí až sem. Eště chci podotknout, že na divoký vodě sem nováčkem a timto prosim kamaráda Bobeše, aby mi vodpustil fšecky vodácký prohřešky. Na závěr musim konstatovat, že řeka vopravdu čaruje, páč vim, že rybky plavou a kozičky se pasou na zelenym. Ale tadyvá sem vlastnovočně viděl, že rybky lítaj a kozičky plujou- dvakrát nám připluly v ústrety a dokonce, i dyš sem nemněl brejle, sem viděl, jak na nás šibalsky mrkaj, tak byly blízko. Epilogem je vypití si dobrýho kafíčka v hospodě U jazzu. Přátelé, vydejte se na řeku a to nejlíp s náma, páč s náma uvidíte vopravdu řeku čarovat. Ouplně na konec musim říct, že sme sebou vezli černý pasažéry, sice né celou cestu, ale kouštíček určitě. A je to tim čarovánim, páč kde by se vzali na Berounce vlčata.

Prosimvás, vodpusťte mi ten českojazyčnej hrubej nedostatek. Jelikož sem už na hony vzdálenej škamnám sloužícim k výuce českýho jezyka, tak vopravuju předešlej příspěvek na: kdepak by se na Berounce VZALA vlčata. Protože jak sem se dovědíl, vlče je rodu středního jako káče nebo ptáče nebo stavení nebo město nebo co. A aby se to rýmovalo na káče nebo ptáče, tak zjišťuju, že nade mnou mý srdce usedavě pláče. Ježiš, to sou vám ale bláboly. Jen tak bokem: v minulej dílech sem prognózoval sněhový metelice v srpnu, bohužel sem měl špatnej vodhad, přišly v první zářijový dekádě. Dybyvá sem mněl v sobě něco božskýho, tak ten vodhad by byl na stopro. Nedá se nic dělat nejsem božskej. I dyž mi doma řikaj ty svatoušku a neviňátko jedno. To ale asiže bude vo něčom jinčim. Faktem je, že dyš si umeju pořádně ruce solvínou, a se zálibou si je prohlížim, tak vobčas na ně dopadne ten vodlesk svatozáře nad mou lbí. Jináč se těšim na dnešní večer, Rakovnickej potok a jeho kamarádi zahudou u Jezzu a to bude masáž rejžákem až zas uslyšim ty hezky znějcí vokály.

Přátelé, dyby se Vám snať doma válely nepotřebný šroubky, šrouby, matičky, matice bo jinej spojovací materijál, sem snima. Já už narval do novýho přibližovacího prostředku takovýho železa, že sem z materyjálůch tohodlenc typu naprosto vyčerpanej. Matkama a matičkama myslim skutečný nefalšovaný železný spojovací materyjál a ne Vaše, životní smlouvou jištěný, partnerky. Ty bych nepoptával, z tohová sem už vyrost.

Včera pršelo jen se lilo a mne se chtělo se jen tak povalovat u masmédia s chutnym kafíčkem. A co semse nedovědíl. My, přátelé, máme nedostatek mamografů. Pro nezasvěcený: to sou takový superhodně pikslový foťáky na dámská ňadérka a fungujou po celej republice, asi tak ňák jako ty rychlofoťáky na lepčích nádražích na fotky našich vobličejůch do vobčanky a na pas. Vono těch mamografů je dost a dost, ale páč pojišťováci našeho zdraví prej udělali takovou akci podobnou těm superhypermarketovejm, kde sou najednou vobrovitánský slevy. Tak tadlenc akce měla za cíl vyfotit fšecka prsata našich spoluobčanek asiže naráz, takže timpádem je těch foťáků zatraceně málo. Ale co mi eště víc schází, je informace vo tom, kdypak dojde na nás. Páč dyž egzistujou mamografy, proč by nemněly egzistovat tatografy. Takovej tatograf by mněl fšecky funkce těch mamografů, enem by místo prsu fotil prostatu. Všimněte si ten základ je vpodstatě stejnej p-r-s: p-r-s akurát u nás je to eště o-t-a-t-a, neboli v přemyčkách enom mně známejch jde o to, že mama prosí tatu a páč von nejni tim tatografem zkontrolovanej, tak von neví, že dyž mama nalíhá, tak že to je nanic a i když si myslí, že by moch bejt panic, nic z tohová nebude, páč ho trápí prostata. Enom, dyž mama hóóódně dlouho prosí tatu, tak se tata vybodne na prostatu, vymaní se ze stáří hranic a je z něj svěží mladej panic.A páč mu ten elán zasevá tak kór moc dlouho nevdrží, tak si veme drobný a de do hospody. A dyž už tak sedí na svym fleku s kamarádama štamgastama, tak za chvilenku dojdou na přetřes, jak by taky ne, intýmní histórky jeho života. Na chvilku zapomene, že už je prostě prostatyckej a vzpomene si ve chvíli, kdy ty dvě vypitý pivka ze sebe dostáva drahnou dobu, třebas půlhodinku. Ale má to zasejc svoje kouzlo, páč si při tom přebrouká aspoň dvě lidový písničky. Takže shrnu: chtělo by to daleko víc tatografů, aby sme byli ve vobraze a mohli sme začít včas léčit jednoduše léčitelný choroby středního věku. Dyby se Vám zdál tenhlec příspěveček moc pikantní, tak to nedávejte číst dětem.I když v dnešní době, kdy se řiká, že informace jsou zdrojem blahobytu pro toho kdo se k nim včas dostane, byste svejm písklatum ten blahobyt upírat neměli. Tak zasejc někdy příště.

Tak tudlevá sem potřeboval naplnit mobil minutama a tak dyž sem byl u pumpy ( no vidíte, tady už začíná drobný nedorozumnění, bo už mám doma zavedenej domácí rozvod vody - neboli vodovod), tedy abych natankoval potřebnej počet pohonnýho matrijálu, tak dyž došlo na placení, tak povidám tý starší slečně vobsluhovatelce, že potřebuju nabít. Vona se vám na mně tak divně koukla, zmáčkla čudlik, přišel chlápik vo třiapůl hlavy věčí než já a povidá: chceš do dršky zprava nebo zleva. Já vám koukal jak bacil do lékárny a povidám, že potřebuji naplnit kredit do mobila, tedyvá nabít. Všem se nám ulevilo. Slečna mi řekla, že si myslela, že si vo ní myslim, že je ňáká dominantní žena vampovýho charaktéru a že sem ji chtěl požádat, aby mi napráskala bičem, že dyž sem řek, že potřebuju nabít, tak že sem asi ňákej s drobnou úchylkou a že vona je dost počestná žena středního věka a má šťastný manželství. Chlapík zasejc zalez do svý komůrky a byl rád, že mi nemusí dávat přes dršťku, páč by to třebas ani nezvlád, páč já sem byl proti němu sice menčí, ale takovej róbustnější a nemuselo by to pro něj třebas dobře a hladce dopadnout. Z toho všeho vyplývá, že dyž s někym komunykujete, tak volte správná a vhodná slova a vyhnete se třebas nevoli ze strany druhýho komunykátora.

Nějak mi nejni do řeči, tim spíš do zpěvu a tim pádem uš vubec ne do psaní. Nějak se na mně valej takový rány vosudu, něco v tom smyslu jaková na starej Egypt žáby, kobylky a eště další rány. Trošičku sem pochopil, že nejsem synem tohodlenc systému věcí, jak by řekla jedna moudrá a tuze poučná kniha a tak se smiřuju s tim, že taklenc to pude až k truhle. Ovšem tim Vás nepobízim k tomu, abyste mi ňák projevovali účast. Prostě je to součást žití. Třebas bude líp ( následuje lechkej úšklebek) - mušel sem popsat, páč nemám inštalovanej kamerovej systém. A stejně by to bylo nanicovatý, páč byste to stejně neviděli vonlajn. Možná se ještě dočkáte nějakejch blábolovejch zvrhlostí zpozavá mejch přemýšlivejch prstouch. Zatím se loučím.

Tudlenc sem zistil, že zapomínám. A to natvrdo. Tahlenc vlastnost je ale docela gumová, páč nezapomínám na dobu svýho mládí a co je eště zaujímavjejší, začínám si spomínat na život v prenatálnim vobdobí. Ve svym prenatálnim. Taky sem tudle zapomněl, kam vode mně vodešly klíče. Je zajmavý, že si pinktlich pamatuju,kolik jich bylo a jakýho druhu, ale proč se vode mně vzdálily, to sem si ňák nemoch spočítat. Asiže mněly dost mýho ukrutnýho zacházení. Eště, že sem tolerantní vosobou a řek sem si, že maj taky právo si uďát ňákej vandr. Po třech tejdnech sem je začal voplakávat, ale někde vzadu v hlavě sem mněl takovej slabounkej pocit, že se vrátěj.Dyš maj ty nožičky. Přátelé, vony se vrátily a to fšecky a to včetně autovýho čipa, kerej je skutečně nepostradatelnej, páč máme takový ty auta, kerý dyš neuviděj po nastartování čipa, tak sou velice nakrklý a vjednoum kuse zběsile pískaj. Uš sem si tudlenc řek, že si koupim pořádný štípačky a ty dráty, kerý umožňujou těm vozidlum pískat, tak ty že vodstřihnu. Štípačky sem koupil. Pochopitelně sem zapomněl na co je chcu použít a tak furt přemítám na co mi v baráku, kerýmu žádný dráty nikde nečouhaj, na co mi sou. Tudlenc sme příkladmo s Bobešem preludovali takový hezký český národně lidový písničky. Bylo to moc heský a dyš sem se vrátil do příbytku v hlubokejch milovanejch lesích a můj životní protějšek se mi zeptal, cože sme to konkrétně preludovali, já zapomněl. A tak sem zkusmo začal vzpomínat: že by Do lesíčka na čekanou? Ten chlumeckej zámek? Byla noc krásná májová? Na Pankráci na malym vršíčku? Uš se ten Tálinckej rybník nahání? a další... a další. Dokonce sem si spomněl na Jednu bílou vorchidej. Protějšek pozved vobočí a začal se řehce. Poté sem vyfasoval takový ty pilule, něco jako „chondro“ na klouby, ale bylo to na hlavu. Za tři dny sem si vzpoměl. Byla to chodská lidovka a byla vo tom jak tam děučátka pásla líčátka na volajakym potoku. Vono to zapomínání má z mýho hlediska i jedno silný pozitývum. To dyš vyfasuju lístek s vypsanejma věcma co jako mám koupit a k tomu třebas takovejch dejme tomu tisíc korun českejch a na lístku je napsáno jedno máslo a jeden chleba a já třebas zapomenu kolik to stálo a třebas mi ten zbytek drobnejch zvostane na jinej nákup. Můj nákup.
Nevim čim to je, ale čim dál tim víc z mně neznámejch důvodů se mi do hlavy vnucujou myšlenky na Jana Palacha. A čim dál tim víc se v myšlenkách zavobírám tim, pročže sou lidi takový jaký sou a pročže se dneska dějou věci nad kerejma zvostává rozum stát. Natož ňákej cit. Přátelé, my ZAPOMÍNÁME. Zapomínáme tak usilovně, páč nám ty sněhobílí lidi ( jak sem si je pojmenoval) nějak nezapadaj do úsilí chtít víc a eště víc se zahmotňovat. Pokud možno co nejvíc. Je zajmavý, že dyš nám někdo naservíruje téma vo lickejch vobludách, je to pro nás interesantní a dyš nám někdo naservíruje téma vo lidech sněhobílejch, tak se vošíváme a nevíme co s myslí a nevíme kam s vočima. Je to převelice smutný. Je faktem, že je lický zapomínat, jináč bysme zmagořili, ale měli bysme zapomínat vkusně. Jako např. já.
Takže přátelé zapomínejme, zapomínejme, ale ne na lidi a události, kteří a které nám pomáhají neztrácet lidskej cit. Howgh (to jest v angloindijánskym žárgónu – skončil sem).

Tudlevá sme se jeli kouknout do Mlejna. Do Mlejna v našej stověžatej matičce. Vona to uš snať ani neni matička, vona je to spíš, bych řek, taková věčně těhotná vodulá matróna, kerá si libuje v třpytivejch cetkách. To je samá žárovečka sem a žárovečka tam, že čověk ani porádně nevidí,přes ty cingrlátka, kam jede. My sme se do tohová Mlejna e taky hned napoprvý netrefili.Eště, že zvostala ta matička věžatá.Ve Mlejně sme se usadili na Starou almaru a kochali se. Bylo tam docela přecpáno a bylo to heský. Obecně sme ale nabyli přesvěčení, že Potok hraje líp. Pak sme se eště na zpáteční cestě pokochali nepřetržitym provozem perzonálu v nerudnej Rudnej. Byl to hesky ztrávenej večír.
P.S. Ty preclíky byly tuze dobrý a tuze slaný. A vod tanečků mi zalejhá v uchách eště tedkonc.

Eště krátkej úvod do dne... obecně je málo informací, takže dneska je dvacátýho vosmýho listopádu roku dvatisíce sedum, je pinktlich šest hodin jedenačtyrycet minut a svátek slaví René.A veňku je kosa. Neš sem dopsal a vyřídil profesní záležitosti, uš je vo dvě minuty víc.Přeju Vám přátelé heský den

V restauračnim zařízení bezděkovskýho penzijónu bylo fčera zvečéra fakticky a řek bych i falicky pěkně narváno. To proto, že tam bylo procentycky víc mušskejch elementálů nežlivá ženckejch. A bylo to asiže taky proto, protoževá v jednom koutě běžel na televiznim kanálu hockey a v druhym koutě běžela rozkošatělá skouška ould tájm bandu Rakovnickýho Potoka. A tak tam bylo víc mušskejch. U báru sedivší mušský chvilenku hltali dramatyckou zápletku před svatyní soupeře a chvilenku hltali písně bandu.
Mě se večír dosť zamlouval, páč byl takovej docela hesky uvolněnej. Nad hlavama nám vkusně exhibovala barevná hudba vkusně zavěšená na malinkym vánočním smrčku, limonády a různědruhový čaje nám svlažovaly hrdýlka, vobčas se na stolku mihlo pívo a bylinej likér.Nejzajmavější poznatek sem učinil po velmi heský písničce vo starý slepici. To poznání mi docela vomráčilo, páč zatímco na fšecky vostatní písničky byl ze strany ženckýho vosazení neutuchajcí aplaus, tak po týdlenc, nevim proč, aplaudoval enom mušskej rod. Přitom je ta písnička tekstově nezávadná a stopro by vobstála i před všema skalníma féminikomisema. To sem si jistej. Přitom tam nebyly enem postarší dámy, ale aj žencká robátka (skoro). Maličký problémy se vyjevily u fidlera Jendy, páč mu struny furt táhly víc do béček, páč byly fungl nový. Ale páč je přítel Jenda skušenej fidler, tak si s tim bravurně poradil a dycky je vytáh do těch patřičnejch výšek. Já to vim, páč sem mu neustále kontroloval prsty a skušeně radil: nehraj tam to stákáto, nehraj tam to pičikáto, hraj to legáto a vibráto a nehraj to pyjanisýmo, dej tomu prostór a hraj to fortysýmo. Von ani muk a dyš sem nedával pozor tak se mi šmytcem snažil propíchnout bubínek v pravym uchu. Ale jenžto sem vybavenej silnym instinktem, tak sem včas uhnul. Po několika mejch marnejch intervencí vohledně toho jak se zlepšit ve vibrátu sem to vzal do vopačnýho gardu a po levici sedícího basovýho mága sem začnul školit ve hře na basu clawhammerovym stylem. Laďa se enem uculoval a zřejmně si myslel, že je to ňáká švanda. Ale to nejni. Já ho to naučim a pak bude jednoznačně nejprvnější basák na světě, kerej to válí na basu clawhammerem. Já mu dám, že to nepude. Dyk von zvostává enem u těch fádních slapůch. Všickni přeci víme, že slapy sou vhodný hlavně pro to, aby se sjížděly na pořádnejch pramicích. Taky smese šickni schodli na tom, že bendža sou ekscelentní nástroje, hlavně proto, protože maj krásný ponyklovaný kování a tak se jim z estetyckýho hlediska nedá nic vytknout. Narozdíl vod kytár, kerý vobsahujou jenom samý dřevo a semtam se jim v paprscích zapadajcího slunce třpytne mechanyka. Nebyla řeč vo elektryckejch, páč ty povětčinou vypadaj tuze bakelytově. A housle sou sice náramně heský, ale kovama se blejsknout nemohou. Na konec bych poznamenal, že sem si dneska ráno na toaletách připadal jak ruskej samovar. Fčera sem totiž neplánovaně pozřel nekolik hrnků čaje a eště k tomu zelenýho s ňákym peprmintem či co. Taky to pak na těch toaletách vonělo jak něgde na peprmintovej plantáži. A teďkon se du nakrmit svačinou, poněváč ( a to sem netušil, že to má takový účinky) mi po těch čajích ňák vyhládlo.

Přátelé, uďál sem ukrutáncký fó pá, bo sem pana Jodyho zařadil mezivá dámy. Nejni tomu tak a já se mu zhluboka a s potěšením vomlouvám. Von vám to je starej bendžínovej harcovník. A mušim pravit, že na vině je ta engliština, bo dyby řádně využívala koncovek v ženckejch přímeních, nemoch semse seknout. Taklenc semse seknul. Takže, přátelé, dyš budete psát v englickom jezyce, používejte,prosím, zhusta v ženckejch přímeních koncovky -ová, ať sem ve vobraze. Děkec, děkec, děkec, tekonc promptně vodcházim udělat do lenošky heskej českej kekec. To byl ale blábol... nebolivá kec!

A co je na tom nejpikantnější: že samotní vrajtři uš ani nepoužívaj před jménama zkratek Mr., Ms., ani Mss. Taková nedomyšlenosť!

S nejvěčí pravděpodobností každej v duchu tajně sní vo bílejch vánocích a vo tom, kerak vymámit co nejvíc dárkůch.
A že jich asiže bude móc. Dyš lechce zauvažuju, že to budou dárky v první řadě vod ježíška, pak si dáme nášup vod svatýho klauze a eventuální třetí přídavek by moch bejt vod děédušky maróze pod jólku, tak to nemá chybu. Na druhou stranu sem lechce skeptyckej.
Páč jéžišek má v současnej době perutě a tak mi těma perutěma nad barákem enem lechce zamává a mírně se mu vod chápavýho úsměvu zavlní knír. Santa nám k novýmu roku přihodí s úsměvem vod ucha k uchu nějakou tu daň z přidaný hodnoty a platby za všecko možný plus jako dárek ňákej radárek a děd maróz bude asiže kontrovat taky ňákym uznalym dárkem - že by ňákou raketkou
k pořádnýmu vohňostroji? Takže sem trošku skeptyckej. Ale uš se těšim, aš si s chlapcama vod Potoka zapěju štěpánckou koledu.
Doufám, že to bude tekonc někdy vokolo těchto dnůch. Páč spívat ju v červenci u vody při sklenici piva a vody mi přinde krapet neakurátní. Nakonec Vám všem stálym i nestálym čtenářum těchhle blábolů posílám vánoční zdravici a vynčuju Vám tuze štěstí v novym roce.
Buďte střídmí v jídle,sexu i pití
ať vás nebolí žlučník a hlava
a nepíchaj kosti v krku a řiti

Všem, kdož dnes zavítají do mé blábolové sekce, přeji nechť Vám to v novém roce v pohodě odsejpá a všechna předsevzetí nechť jsou naplněna. A buďte střídmí v požívání, abyste si na Nový rok vzpoměli, co jste si vlastně nadělili za závazky. A nekrmte se zkaženejma humrovejma a lososovejma pomazánkama. Stejně je to jenom navoněnej škrob s různejma E přísadama. A pokud nepijete punč a grog celej rok, tak to tekonc taky nepřežeňte, páč z humrovej pomazánky a horkýho punče budete mít v bříšku jenom nepovedenej bramborovej salát se spoustou mrkve a tabletky na zažívání je potřeba šetřit na další roky, páč budou určitě drahý a těžko dostupný. Vzpomeňte si při tom na toho velkýho psa, co pejskovi a kočičce sežral jejich výtvor. To byl taky takovej nenasyta a japak dopad.

Tak jak se vznášim v tom éroplánu nad těma jižníma a středníma Českama, tak pozoruju z toho nebe, že smese my Čechové pustili s vervou do budování bazénů, bazénků, nádrží a jinejch vodních děl. Je to pro mě tak silnej vizuální zážitek, že přestávám pozorovat hlavní cíl mýho poletování, to jest, kerak sme na tom se zdravotnim stavem našich lesůch. Přátelé, až budete mít chvilku, tak se z ňákýho letiska vzneste a zkontrolujte to po mě. Na zemi je to samej modrej flek, hlavně v těch óbr chatovejch aglomeracích vokolová Prahy a v těch suprčtvrtích s novejma domkama vokolo tý Prahy je to samý. Až zasejc poletí do kosmu nějakej našinec, tak se mu připomeňte a dejte mu za úkol,ať poreferuje co viděl v Česku, dejme tomu z ňákejch pěti až dvaceti kilometrůch. Pokuť bude dobrá viditelnost a v raketoplánu nebo družici nebudou mít zamlžený vokýnka, tak vám promptně sdělí, že tam co je Česko, tam že se vlastně rozlejvá blankytně modrej sladkovodní voceán. Ale že to uvidí... troufám si tvrdit, že uvidí prdlajs, páč přírodní zákony fungujou ( zatim). A von uvidí prdlajs z toho důvodu, že vodpar bude tak silnej, že nad Českem uvidí akorát neproniknutelnou mlhu.
Takže nebude to vlastně prdlajs, ale pořádnej mlhovej vopar. Akurát nemůžu potvrdit bazénky vokolo prašskýho letiště, páč tam vocať se furt vozývalo něco jako \"přibližujete se k...vopustťe prostor.... zmněňte kurs...koukněte se nad sebe a vedle sebe, esli vokolo vás neletěj naše silnější vzdušný síly...\" a tomu podobně. Takže mý čtenářstvo pochopí, že nejni něco vpořádku, dyš se to tu hemží samejma soukromejma koupališťama a chudčí soused si pak nemůže zalejt anivá tu mrkev, aby mněl co dát svejm dětem.
Vodou laskavě šetřete, páč aš nebude, tak budem koukat jak tydýti.

Dyš semse zmiňoval v minulym blábolu vo tej nadměrnej spotřebě vody, tak si vám dovedu představit, že aš přendeme na jinej, neboli slovama latiníka, alternatývní pohon našich miláčků-auťáčků, a to vodíkovej pohon, tak nám bude ta voda setsakra chybět. Někdo namítne: a co voceány.Já řikám - moc slaný. Avtomobýly na sůl jezdit nebudou a technológije na vodslaňování móc drahý.A vzhledem k tomu, že nemáme žádný přímořský kolonie, takbysme stejně platili nehorázný chechtáky za vodslaněnou vodu.
Možná, že bude fšecko jinak a český výskumníci vymyslej ouplně, ale ouplně jinej alternatývní pohon.Třeba na blbosť. V tomto případě bysme mohli jásat, neb v Česku by to byl pohonnej materyjál takřka zadarmo a ani bysmese nemušeli účastnit kola štěstěny Bédy Trávníčka vod mauntfýldů. Takže to jenom tak navokraj k vodě.

Onehdá sme vyrazili do Slanýho na přátelák s blůgrásovejma kapelama. Při cestě z Rakovníka tam do slanejch končin jemně mrholilo a tak nálada v auťáku byla taková, že kdybysme mněli prostor, tak se každej pohodlně rozvalí ve svym ušáku a za stálýho ucucávání kvalitní skotský nebo kvalitního portskýho by dával k dobrýmu historky ze života.Takhlenc sme, stěsnaný v malym prostoru Bobešova auta, jenom stručně v přátelskym duchu poplkali vo muzice, históryji, sportu a ženckejch. Na Střelnici sme vystoupili a kupodivu sme nebyli ani moc pomuchlaný. Hoši se s nástrojama vodebrali do zákulisí si je připravit. Pak si každej poručil buďto alko nebo nealko. Já příkladmo sem konzumoval enem nealko, ale v tak nestřídmym množství, že klozet by nestačil anivá dvěma pořádnejm hejnum koroptví.Mezitim intenzivně nazvučoval domácí Minaret. Nazvučoval echtovně a dlouho. Pak vodehrál svuj díl.
Bylo to heský, ale páč já uš sem trošku starší mládenec, tak na můj vkus to bylo docela hlučný. Pak se na jevišti počal nazvučovat Rakovnickej potok. Nazvučoval potmě, aby ho záře z lustrů nerozptylovala. Bobeš si zapomněl v kapce svůj talisman - zelenou čepici vzor baseball USA a taky si zapoměl pitíčko, aby mu na pódyju nevyschlo. Na to, že je tak mladej, je ňák zapomnětlivej. Pak chlapci hráli a bylo to heský a dávali přídavky a vobecenctvo tleskalo ostopéro. To ouldtájmový banjo je vskutku pohlazení po hlavě. Blůgrásový je taky hecký, ale pro mně uš moc nabuzený. A páč maj blůgrásisti eště mandolýny, tak je to docela vostrej nářez.
Pak nastoupila grupa VHS Rebel - tež blůgrásová a navrch kladencká a bylo to heský a byl to takyvá nářez. A taky smesi poplkali s kamarádem Karlem. A aby se nám líp plkalo, tak Karel vobjednal voříšky a páč aby to bylo stylový, páč sme byli ve Slanym, tak voříšky byly slaný. Ani mi po nich nebylo blbě, coš mi vobčas bejvá. Hoši dyš spívaj spolem, tak maj docela heský vokály. Zvukař je však trošku přebudil a tak se mi zdálo, že s nima vobčas zpívá paní Heidi J. Celkově to na mně zanechalo příznivej dojem.
Sál byl plnej posluchačů, ale nechtěli tančit, coš je škoda. Snať příště. Prostředí bylo heské. A za ubrečeného nočního počasí smese odebrali zpět do svejch pelíšků.

Přátelé,
nežli počnul Bůh tvořit, tak byl takovej vosamocenej a bylo mu tůze smutno. Von vlastně byl v singularitě a páč nic jinýho nebylo, tak von sám byl singulární. A jak tak v tom prostoru, kerej žádnym prostorem vlastně nebyl, chodil sem a tam, a vlastně ani nechodil, páč nebylo po čem, tak ho napadlo, že udělá minimálně duálno, to jest, že stvoří pro začátek aspoň prostor a čas. A jaksi na to tak pomyslel, juž to bylo. A do toho začal tvořit vostatní náležitosti, aby se v tom časoprostoru taky něco hejbalo a mohlo si ten prostor a čas náležitě vychutnat a von si moh vychutnat zasejc to hemžení, páč tekon už nebyl tak vosamocenej. No a dyš mu bylo nejhůř, tak se upnul na čověka, kerýho spíchnul z prachu a pak z toho prachu uzmul žebro a byli ti čověkové hnedlenc dva. No a bylo veselo. Nebo taky smutno, jakse to veme. A proč vo tom vlastně mluvim...
Jávám, přátelé, v tom svym chlívci sem taky tak trochu vopuštěnej a smutnej a ač nejsem bohem ani nežiju v singularitě, tak mi schází taková ta lická hřejivá vodezva na ty moje bláboly. Tak bych navrhoval přítelovi administrátorovy, esli by nezvážil okolnosť, že by ten chlívek moch bejt takzvaně interaktyvní, tojest, žeby to bylo něco jaková fórum na souhlasný nebo nesouhlasný polemiky s mejma blábolama. Pak byse ušetřilo místo pro krátký vzkazy.
A mělo by se s tim začnout co možná nejdřív, páč zachvilenku na to nebude čas. Páč si myslim, že uš je pánbu tak přesycenej těma hejblatama v duálnim prostředí, že conevidět to zasejc všecko smrskne do sebe.
Jináč je mi dneska ňák blbě, asi nískej tlak či co, tak si du dát silný moka.

Ouřednická skoro rýmovačka
Ve stěně čtvercová díra
Díra je samé sklo
Civím a nevím proč
Se mi po vzduchu zastesklo
Otevru sklo a pro sebe dím
Už je tu jaro už kvete jilm
Poránu, ještě než přijde den
Ptačím zpěvem jsem omámen
Nasáknu do sebe
Vůni jarního deště
Co bude dál?
Zavírám okno
Jsem opět od pěti do tří
Papírů král!

Úvodem dávám na vědomí, že sem to nevymyslel, to značí, že pouze reprodukuju.
Je to velmi emotývní a mušim říct, že je to hodně přefabulovaný a dotyčnej by měl přehodnotit svůj svéráznej postoj mezivá pohlavýma.
Jak to doopravdy bylo - muži a ženy

Muž objevil ZBRANĚ a vynalezl LOV.
Žena objevila LOV a vynalezla KOŽICHY.

Muž objevil BARVY a vynalezl MALOVÁNÍ.
Žena objevila MALOVÁNÍ a vynalezla MAKE-UP.

Muž objevil SLOVO a vynalezl KONVERZACI.
Žena objevila KONVERZACI a vynalezla DRBY.

Muž objevil HRY a vynalezl KARTY.
Žena objevila KARTY a vynalezla ČARODĚJNICTVÍ.

Muž objevil ZEMĚDĚLSTVÍ a vynalezl JÍDLO.
Žena objevila JÍDLO a vynalezla DIETU.

Muž objevil PŘÁTELSTVÍ a vynalezl LÁSKU.
Žena objevila LÁSKU a vynalezla MANŽELSTVÍ.
Muž objevil ŽENU a vynalezl SEX.
Žena objevila SEX a vynalezla MIGRÉNU.

Muž objevil OBCHODOVÁNÍ a vynalezl PENÍZE.
Žena objevila PENÍZE

A TEHDY SE TO VŠECHNO POSRALO!!!!

Jakpak se tu tak probírám nástěnkou, tak zjišťuju, že chlapci sou ňák zdevastovaný. Já se ani nedivim, páč místo aby přenechali jarní práce na zahrádce svejm zahradnim trpaslíkum nebo svejm partnerkám, tak vobrejvaj půdu pro řekvičky a jinou zeleninovou směs.
To pak dojdou snadno k úhoně na hracích vorgánech. I dyš... dyby si vzali příklad třebas z Džimiho Hendriksůch, kerej hrál zázračně třebas zubama, tak by to mohli takyže prubnout. Vůbec bych se nedivil, dyby třebas s takovym přístupem se stali králi na poli ouldtájmu nejenom v českoaslovanskojazyčnejch zemích. Takže, hoši, neupejpejte se a děte do toho, bo lid si to žádá. A Jenda by se neměl moc angažovat na technyckym sněhu, páč ten je docela tvrdej a po pádech způsobuje šeredný popáleniny.

Přesto, že vlastním hromadu velice báječných pomůcek, kerak se státi skvělým banjovým nedostižným virtuózem a stát se tak eště za svýho života legendou a silnym vzorem, je mi to fcelku takzvaně k prdu,
bo toholenc daru, bejt jedničkou v oboru, se čověku dostává jakbych tak řek juž v prenatálnim stavu.
Těch příkladů je mnoho a namátkou cituju třebas Lenina, Stálina na druhý straně barikády třebas Churchilla a za jednoho z žádný strany barikády třebas Ježíše, Buddhu a taky Ghándího. Z uměleckýho světa třebas Dostojevského, Puškina, Rachmaninova, z druhý strany barikády třebas Showa, Hemingwaye, Mahlera, Rembrandta atomupod. Takže takhlenc semse asiže nenarodil. Ale mám píli a stou by se taky dalo něco udělat. Ale ta je mi taky na prd, bo aš by sem byl navrcholu tej píle, tak uš budu buďto v senijórskym zařízení nebo pár stop pod zemí nebo nebudu vůbec, páč to uš budu v tak vysokym stupni stařeckýho rozkladu, že pokuť ňákej mladej vědeckej virtuóz do tý doby nevymyslí eliksír mládí, tak uš si na banjo ani nepomyslim, natoš abych si na něj eště vrznul. Možná, že za to moje upozadění v krocích za legendou může ( dej jí pánbůch lechký spočinutí) moje učitelka klavíru. To se má třebas tak, že mi povídá: hochu, při hře na klavíru je třeba mít vyklenuté ruce a dyš sem je patřičně vyklenul a prsty uš stály skoro kolmo ke klávesám, tak pro to aby to bylo k upamatování jsem vzápětí přes ty ruce obdržel ránu pravítkem naplocho. Je pochopitelný, že sem přestal v ten moment klenout a přesto, že mi bylo mezi cirka třema a čtyrmy léty, tak sem v duchu klel jako pozdějc moje spolužačka na základní škole Rů.Rů., kerá permanentně propadala, takže v šestý třídě jí mohlo bejt tak nějak před vosumnáctym věkem. Uměla heský sprostý slova a tvořila z nich heský věty a ty pak skládala do heských sprostých souvětí. A protože
byla dospělejší, tak byla taky vo dvě aš tři hlavy vyšší a timpádem musela sedět v poslední brázdě. Timpádem docházelo k tomu, že my mušský sme byli skoro permanentně votočený místo k tabuli k její postavě. Asi jí to dost znervózňovalo, páč vo velký přestávce dostával ten, kerej nejvíc čuměl, nejvíc přes dršku. No bylo to lepčí dostat přes dršku vod lepý spolužačky než prkenym pravítkem přes vyklenuté ruce vod ambycyjózní učitelky klavíru. Takže tam někde se zrodil odpor k tomu bejt virtuózní a stát se za svej život legendou., i kdyš to u mně určitě někde doutnalo. Faktem zvostává, že to má taky svoje klady. Páč takhlenc si užívám svýho pohodlí domova a preluduju si co mně napadne a preluduju si co chci. Mimochodem, ta úporná snaha mně něco na klavíru naučit se vodrazila v tom, že dyš sem po pěti letech vobdržel jinou učitelku v jinym zařízení, tak mi bylo sděleno, ať skusim pro změnu něco jinčího, páč za těch pět let sem umněl překrásně přehrávat stupnice a taky sem doved přehrát něco málo etůd, ale mý vrstevníci uš měli zmáknutýho něco vod Chopina, potažmo vod Strausse, potažmo uš se vyžívali v symfonickejch námětech. No a já uš sem umněl vobstojně šlukovat, chodit za děvčatama a sportovat a nebo se jen tak poflakovat. A v těch létech sem byl hrdej na to, že nejsem žádnym přitroublym muzikantem. Jak uš to tak bejvá, čověk se v životě dost často šeredně mejlí a hodně blbě nazírá na budoucnost a hlavně u sebe samýho. Tož, kde já jen moch bejt.................................................

Uš ste si někdy zkusili škrábat vejce? Že né, tak to skuste, celkem nic na tom nejni a tekonc už začíná čas to napravit, bo co nevidět přindou Velikonoce. To se vemou vejce, vod špičky a vod paty se udělá dirka, vnitřek se vyfoukne a vejce sou připravený k další voperaci. Vejcata si obarvěte nějakou sytější barvou, nechte voschnout a tekonc uš přichází finále. Sežeňte si pořádný vyškrabovátko, vejce vemte do ruky, ale tak, abyste ho nerozmáčkli a škrabejte motývy, kerý vás enem napadnou. Je to heský a dyš je pak položíte do zelenýho vosení, tak se tam hesky vyjímaj. Já uš mám za ty léta dost vyškrábáno, já uš nemusim. Kdo nevěří, může se přijet podívat, můžu vokázat. To škrábání je zapotřebí dělat trochu do hloubky, páč jen tak povrchní škrábání je celkem k ničemu. Pokud budete pracovat na vejcích velikých – pštrosích, tak doporučuju je vyfukovat pumpičkou-hustilkou. Z obsahu pak můžete udělat voběd pro autobusovej zájezd. Ale aby ten zájezd byl v průměru mladšího věku, bo senijóři by to asiže nezkonzumovali, bo je toho moc. Takže přeju úspěchy při škrábání a pochopitelně vás pak nezaskočí, dyš uslyšíte: „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný.......“. Naopak se můžete přidat a kontrovat: „ Nedám vejce malovaný, dám vám rači vyškrábaný....“ A uvařte si dobrou velikonoční nádivku s kopřivama. Ty kopřivy sbírejte na místech, vo kerejch víte, že tam nechoděj močit psi, páč to voni rádi dělaj, že močej na mladý kopřivy. Nechtějte po mně vysvětlení, proč močej zrovna na mladý kopřivy, páč tak to je.

Shaw (J.B.) ne Show. Tudíž Šó a né Šou (amer.Šau). Za renonc se vomlouvám. A já furt co mi dělá starosti, že se nemůžu soustředit na práci...

Báchamr, alias vulgo ergo, kladífko:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Nelze číst Bách amr, ale nóbrž Bác hamr.

Nezdá se vám, že bláboly v chlívci jsou drobet přisprostlé. Můžete hlasovat v sekci \"pokecáme\". Mě ne, mě se nezdaj a je mi to vcelku jedno, tak hlasovat nebudu a to je dost užitečná informace, protože se můžete těšit na další přisprostlé bláboly. A nýčko jdu drobet popracovat..

Zanedlouho nastane doba, kdy budeme zasejc uvykat vstávání a nástupum do pracovního procesu vo hoďku dřívjejc. Jenom mi tak přišlo k údivu, že furt tohlenc nařízení přetrvává, páč dyš si uvědomim, že jednim z hlavních vodůvodněních bylo to, že ušetříme ( my né!, to asiže stát prej ušetří) na energyjy a dyš vim, že energetyckej gigant se chlubí neuvěřitelnejma ziskama a erární kasa zeje prázdnotou, páč je permanentně využívaná nevim kym a k čemu, tak mi přinde dost žinantní, aby stát prostřednictvim svejch vobčanů dělal zisky nestátnim firmám, nebo se státní účastí, ale potom to vypadá viz výše uvedeno – neboli máme erární prd, neboli pro mně je vstávání do tmy velmi krutej zážitek. A co vy. Vám se vstává nějak líp při myšlence, že sami sobě, potažmo národ sobě, ušetříme??Mi je z toho tak trošku smutno. Jak řikává moje drahá, tekonc pude čas podle Vola a né podle Boha.

Přátelé, až půjdete do vobřadní smuteční síně, tak vás snažně prosim, vypínejte mobilní telefonii. Bo nejni nic smutnějšího než pohled na zoufalce, kerej se přinde rozloučit a během vobřadu mu začne vyhrávat svěží melodie na mobilu, a páč je větčina mírně nahluchlá, tak to má na plný koule. Proč to tu zmiňuju.... Za léta mnou strávená při těchhle smutnejch událostech na, jak to říct, na jevišti, vidim kerak v hledišti ti zoufalci, kerý si ten telefon nevypli, zápolí s kapcama, páč ani nevědi, vodkaď jim to vyhrává. A poněvač mám ( takový dobrý čtvrstoletí) vystátej štont na levý straně vepředu ( z pohledu hlediště na pravý) vod truhly, tak to všecko všecičko vidim. Kroutěj se, rudnou, a rozdávaj pardón napravo i nalevo, dopředu i dozádu. Je jim to nanic, páč takovýhlenc nepřístojnosti se moc nepardónujou a maj velký štěstí, že pozůstalej tým jim neuštědří políček, páč na to nejni anivá připravenej. A věřte mi, že neblábolym, páč zrovínka minulou seanci ,u kerý sem byl, se tohlenc stalo. A sou na to svědci. Takže včas vypínat !!!! P.S. Dneska sem byl taky, ale po dlouhej době v hledišti a naštěstí se nikomu nelinula melódie z hárdwéru. Kdo zná rakovnickej stánek, tak ví, že je to menčí komorní prostor a na každýho je vidět a pochopitelně, že na každýho jednou dojde. A jen tak poznámka na vokraj... dyby se Adam nešprajc, tak dneska by na nás nedocházelo.

Z jistých informací získávám poznatky o tom, kerak na tom vlastně sem. Podlevá jedné informace sem blbej hajnej, podlevá druhej srandovní pán. Takže sem vlastně srandovní blbej hajnej, což nejni na škodu vo sobě tenhletenc náhled vlastně dostat. Jednou to použiju jako epitaf na svuj náhrobní kámen, teda pokuť budu mít prostředky a čas nechat si to vytesat:
„Zde, mezi polem a lesem, odpočívá srandovní blbej hajnej, kterej měl rád tichou samotu“. Pokuť se vám tekonc na tvářích kutálej slané potoky slz, klíďo je vosušte, páč rozesmutnit je tak lechký....

Tudlenc sem tak pouvažoval vo tom, kerak prochází láska žaludkem. Než sem stačil douvažovat, vodněkaď přišla záludná otázka „ A kde teda ta láska končí?“
Je mi to žinantní řikat, ale končí tam, kde všecky ekskrementy. Ale protože sem dumavej a filozofycký votázky se přímo nabízej k tomu, aby se s nima dál pracovalo, tak sem pouvažoval dál. A je to velmi jednoduchý. Je to vlastně koloběh a láska, kerá projde žaludkem je vrácena ve formě lásky k přírodě, páč kde jinde může dobře strávená láska končit. A jak uš to tak bejvá se všema láskama, kerý projdou zažívacim traktem a vrátěj se do lůna přírody, přemněněj se v životodárnou sílu, kerá dovolí na poli vyrůst vobilí, z vobilí je láska transformována do chlebůch a pečiv a opět se vrací do žaludku a tak to de porád dokola. Výjimka potvrzuje pravidlo, takže pokud je láska spláchnuta vodou a přes čističku se dostane do vodních zdrojů, tak se stává potravou všeliké havěti vodní nebo planktónu a vzápětí je kořistí vodních živočichů a tipádem se opětovně dostává na stůl labužníků nebo prostému lidu ke konzumaci. Rezumé jest: láska je věčná a vděčná a přestože s ní nakládáme tak, že si anivá nevšimneme a neuvědomujeme si jak náma prochází, tak je stále s náma. Fuj to sem se zapotil neš sem tuhlenc myšlenku dokončil.. no a tekonc si du užít nějaký zý lásky ve formě voňavejch makovejch preclíčků s voňavou kávičkou.

Mám votevřený vokno a pilně pracuju a tim votevřenym voknem slyšym ptačí zpěvy. A kerak tak poslouchám, řikám si, chlapče pilně pracujcí a hlasum ptákůch naslouchajcí, proč nejsi jako v tý pohádce Jiřík, kerej umněl řeč snad všech živočichův, kerý něco sdělovali v jeho doslechu. Nejde to, nejsem Jiřík a nezblajznul sem ten zázračnej pokrm určenej vrchnosti. Ále jedno sem v přírodě vypozoroval. Voni zvířecí živočiši totiš jentak zbůchdarma neplkaj. Voni si totiš sdělujou zásadní věci. Třebas ty ptáci. Slyšim koňadráka jak řve důrazně na jinýho „ sem ty pacholku koňadrákovej nelez, tady sedí moje stará na vejcích a chytat tady v mym rajónu žoužel taky nebudeš, páč aš se vyklubaj mladý, tak bych jim nemněl co strčit do zobáčků, dyž bys mi to tu včecko vyžral. Nebo, zprava slyšim sojáka, kerej si mele pod fousy „ já se na to nemůžu dívat, jak do sebe mámo soukáš ty žaludy, dyť se jima udávíš. Mušel bych si najít jinou, uš sem si na tebe zvyk a nemám chuť na starý kolena dělat přiblblý zamilovaný pohledy. A tekonc sem zaslech vod řeky rákosníka „ já se na to můžu ( s prominutim- jenom překládám) vysrat, voni ty trotlové zasejc vysekali všeckem rákos, depak a z čoho já si postavim bytelný hnízdo..“ A seshora je slyšet takový mručení. To si vostříž mrmlá „ kurňa uš aby přilítli ňáký vlašťovky, takhlejc nejni žádná prča a žrádlo“. Takže dyš to shrnu, to nám libě znějcí štěbetání ptákůch je vlastně z jijich pohledu pragmatycká úsporná řeč plná vyhrůžek a bojovejch pokřiků.
A ještě jentak na vokraj, je to blbý je málo fčel a tak asi bude málo ovoce, timpádem budou pěstitelský pálenice zet prázdnotou.

A nemůžu nevzpomenout na pani K., nýčko uš drahnou dobu poplouvajcí oblaky ve svym oblíbenym kožichu a čapce z jaguára nebo z něčoho podobnýho, páč její druh,nýčko uš taky poplouvajcí po nebesách, byl zdatnym kožišníkem, jak sdělovala mojí slunečnici : PANI, já sem z toho celá tumpachová, to je hrůza,dyť voni tady houkaj sovy“.
Vona totiž byla vodkojená velkoměsckym děnim, ale zdědila barák u nás ve vsi a mušíla v ňom bydlet a spolu se spoluvobčanama se podílet na životě v tej našej vesnici. Asi chtěla jinou formou sdělit, že v tej našej vobci dávaj lišky dobrou noc, ale vzhledem k tomu, že byl únor a slyšela houkat sovy, tak dyš stála na zápraží a čoudila svou oblíbenou značku cigár, tak jí utkvěly v paměti hlavně ty sovy, i když mohla zrovna tak slyšet skolit lišky. Mám pocit, že v tu chvíli jí ta čapka z jaguára cukala na hlavě sem a tam a ty zlatý prsteny na všech prstouch se měnily na mosazný. Zkrátka, musel to pro ni bejt hroznej nášup... a do velkoměsta, bóže, tak daleko. Přitom ty sovy si povídaly určitě na ta samá témata jak sem uvedl v předešlym blábolu a nikterak nechtěly ovlivnit tok života paní K. v našej vesnici.

Zdravím Tě Jeňýku, eslipa už víš, že fiddle sou štátnim inštrumentem v Missouri ve Státech emerickejch. Eslivá ne, tak Ti podávam informaci. Stalo se tomu pinktlich nebolivá volně počesku přesně 17.červenca 1987. Je to proto, páč je tam óbr hustota fiddlí a fiddlerůch na jeden štverečnej akr státní výměry. A ty notový partitůry s banjovejma tabulatůrama sou zrovínka z Missouri. To je masáž, viď? A jenem tak navokraj, je mi tůze blbě, asiže se to zvrhne v ňákou nemoc a tak se drobátko vodmlčim.

Drazí,
mi tak přišlo na mysl, dyž si preluduju tu písničku známou snať všeckim počínajcím bendžistům, že vona sicejc má text, pochopitelně englickej, možná, že aj českej ( pravděpodobně lyrickej), ale chlapcové potoční ju maj jako vánoční štěpánckou koledu.
Já sem si na ňu vymyslel tekst, kerej se dá spívat i v létě u táboráku a nemuší se do toho pchát Štěpa. Tákže kdo má záujem může používat v alternatývě i můj výtvor. Tu ho máte:
Up On Cripple Creek
veselý rytmus s neveselým začátkem a šťastným koncem (Hejkal)
1. Půjdu tam, vyznačím klajm
V baru pustím ňákej dajm ( Dime – U.S. deseticent-mince )
Kolorádskej zlatej důl
To by nebral jenom vůl
R Není sen ten Kripl Krík
Hroudy zlata, děvek křik
Nářek, hrozby, z pokru tik
Peklo zvaný Kripl Krík
2. Dneska už je všechno fajn
Prodal sem svůj zlatej klajm
Teď mám zlatou Merylou *
Stala se mou manželkou
R Není sen ten Kripl Krík
Hroudy zlata , děvek křik
Nářek, hrozby, z pokru tik
Peklo zvaný Kripl Krík
3. Odcházíme do hor žít
Velkou farmu budem mít
Pro mě a mou Merylou
Kripl Krík je vzpomínkou
R. Není sen ten Kripl Krík
Hroudy zlata , děvek křik
Nářek, hrozby, z pokru tik
Peklo zvaný Kripl Krík
*( nikoliv Mary Lou jako Mery Lů, ale jak napsáno, tak se vyslovuje )
Tak dyby se líbilo, je volně k mání

Juž mi tu zasejc máte. Dyž budete cejtit potřebu se něco dozvědít vo sobě, vo blízkym i vzdálenym vokolí, vo věcech, vo životě, smrti a tomu podobně, neváhejte a vemte sobě kníšku od Giordana Bruna, no jitstěééé, vo tom, co téměř všickni víme, jak skončil.
No a nežlivá skončil (myslim v pozemskym slova smyslu), tak taky žil. A když eště žil (myslim v pozemskym slova smyslu), tak nám zanechal něco ze svýho žití. Ta kníška se menuje Magie, pouta a dialog renesančního filosofa a vřele doporučuju. Takže mi anivá nepřekvapilo, dyš sem se takměř ke konci dověděl jakej sem hloupej voslík. No lepčí hloupoučkej voslík nežlivá vychytralej tyranosaurus (teda aspoň z pozice nekonečnýho unyverza :-)))). No a kdo by nevodolal a kníšku si chtěl koupit, tak vydalo nakl.Argo a vobjednávat můžete na www.kosmos.cz a je to za hubičku. Přeju Vám modrojasný nebe koncem jara s přechodem pod modrojasný nebe ranýho léta a při ňákym dalšim blábolu NAZDAR.

No už mě zasejc dostává to pokušení vo rýmovačku a já si nedovedu poručit ne.
Tahat šmytcem po fiddlích
hmm záslužná je věc
Hraje mladej jezevec - Jenda
Banjo hraju v náladě
To je přeci nasnadě
Doma jich mám plnej ranec
Dí nám velkej banjokanec - Bobeš
Když já hrábnu přes šest strun
To kymácí se hudby trůn
Nezůstává oko suché zde
Přítomných majitelek lůn - Huber
Basa s pěti strunama
Tvrdí naši muziku
Tvrdí rocker mánička
Kluk od Černých Ládíků

Přítelové moji drazí,
uš je to na betón.Aneb jak mezi sebou hrajou mozek s mluvidly kouzelnou hru \"myslím, že je to asi určitě na betón !\".
Tak uš to vopravdu asi na betón je, že je tu jaro v plnym proudu, poněvač počínám blábolit. To jest šedej mozkovej povlak se krapet zaktivizoval, problémem zvostává, že nevim v kerej hemysféře je aktývnější a zeptat se ho sicejc můžu, ale von je takovej vopatrnickej, že než aby na sebe něco prásknul, tak dělá mrtvýho brouka. No a dyš se mu zachce, tak dá povel periféryjím, v tomhlenc případě prstoum a už to jede. A já abych se pak rděl a pýřil jak mladá panna za ty jeho projevy. Takže prosím hned aspoň trojmo vo ženerální pardón za ty jeho ekscesy. Blbý je, že za něj neseme vodpovědnost a tímpádem nám to vobčas přináší muka a utrpení. Eště, že máme sportovní a jiný namáhavý aktiviti a že ho můžeme vobčas vypnout.Jináč by byl náš život jeden velkej zoufalej nesmysl. Tak čauky za hoťku......

Zatím nabírám dech a lechce vodchrchlávám. Jo a eště nemám ten patřičnej vobjem dříví na zimu.A dřevo na votop je přednější. A muší to bejt, poněvač peřiny nejni, poněvač pod čim se choulim po nocích, tomu se nedá řikat peřina, tomu se dá řikat hesky po apalačsky kapesníkovej pačvork sešitej do velikosti peřiny... vobjemově je to furt velkej kapesník i dyš to má vevnitř vlnu z nějakýho berana nebo z vovce. Tudlenc sem se byl podívat v dívadle ve fo-a-jé. Bylo to heský do hlubokej noci. Akurát, že sem nepozřel alkoholu, tak mi potem byla pod kapecníkem hrozivá zima. Tak sem vzal banjo a pidlikal a přitom si nohama tájmoval, tak semsi je zahřál. No a jak semi dolní končetiny zahřály, tak sem usnul a ráno se vzbudim a věřte nevěřte, to banjo se mnou ten zbytek noci prospalo a zřejmě mušelo na tom mym ruksaku zručně držet balanc, poněvač ráno leželo pinktlich na místě, kde má za hry spočívat. Akurát sem si celej příští den stěžoval na bolesti na čtyřiadvaceti místech břicha v pravidelnejch vzdálenostech a pinktlichově v kruhu přibližně jedenácti palců. Budu muset ty šroubky na háčcích nějak vobalit. Nějak podobně, jako je má vobalený Honza Bican na banju. Ovšem ten to má proto, aby se mu netrhal při produkcích bóžíhodovej dres. Takže tohlenc jenom na vysvětlenou proč to možná už bude.

Na ja, sem zvědavej, přijedou k nám hostí. Španělský. Bude sranda, páč já neumim španělsky, voni jo. Dyž budem konverzovat na anglickej platformě, tak to bude já vo koze voni vo voze. Takže nezbejvá nic jinýho, než si prohlížet vobrázky. A aby to bylo stylový, tak vobrázky vo bejčích zápasech v kníšce vod pana Hemingwaye. Já to už tušil před nějakejma deseti, patnácti letama, že to příde a že mušim bejt připravenej. Tak semsi tu knihu pořídil. Je fajn, páč vobrázků je plná. Jenom, aby host po mně nechtěl, abych dělal bejka a von matadóra a nehonili smese kolem stolu. Doufám, že na stole bude kvalitní čerstvá zdravá sladká krmě, třebas buchty a doufám, že mu budou chutnat a že si nebude utírat ústa červenym bryndákem, aby mu nenaskočily ňáký asocijace s muletou. V to doufám.

Juž to tak vypadá, že nejčko přestanu pidlikat a stanu se vobdivovatelem. Vobdivovatelem svýho banja. Dyš mi Bobeš uďál radost tim, že mi stvořil fajnovej krk s hnědym hmatníkem, začal sem přemejšlet (moje né moc výrazná vlastnosť) vo tom, že k hnědý by se šiklo něco žlutýho. A vono to dopadlo. Na banju se skví mosaznej žlábkovej stahovací kruh, kerej stahujou háčky v patině a to indigovej jaková na starejch rafičkách hodin a ty háčky se regulujou zdobnejma matičkama a to mosaznejma. Žádnej nikl, žádnej chróm, jenom čistá mosaz. No a to je to řácký horalský oupnbekový bendžo. Jenom si tekonc mušim dát pozor na sběrače žlutejch kovů.... No a až bude nějaký to inštrumento s černym hmatníkem ebenovym, tak k tomu se popatří určitě ponechat všecko v bílym kovu. Tak já du zasejc popatřovat užaslym zrakem na to svoje ukrutně krásný banjo... a přeju Vám heskej víkend.

Když Vás něco nadchne nebo načuří, můžete to ztvárnit v sonetu...
V záři lampy půlnoční
mosazné se banjo skví
spočinu zrakem
zálibným dosti
mysl se béře do radosti
hosana, unešen
jsem, to dobře vím
tak počnu hrát naň
v ladění tesklivém
v ladění modálním

Fiddle tune neboli hesky po našem inštrumentálka Cold Frosty Morning je vzpomínkou na bitvu u Culloden Moor. Ráno 16.4.1746 anglická ármija zmasakrovala skotské vojště a tím ukončila tzv. Jakobitskou rebelii ve Skotsku. Jirka Druhej (toho času král englickej) dal vojvodovi z Kambrlendu pokyny, kerý ze Skotů maj bejt potrestaný za podporu Karla Stuarta – skotského to panovníka.
Hódně těch, kerý měli spojení se Stuartovou armádou bylo popraveno a jejich panství bylo daný k dispozici loajálním zaprodancům krále Jirky Druhýho aneb v dějnách lictva nic neobvyklýho. Vítěstvim Angličanů to ale eště neskončilo. Porád to pokračovalo čistkama na skotskej vysočině. Jak englický vojclové narazili na skocký horaly, tak je pozabíjávali a to bez vohledu na to, esli byli spojení s jakobitskými rebelanty či nikolivěk. Englickejm to bylo šumafuk, tak mordovali ženy i děti. Výsledkem bylo, že vojvoda z Kambrlendu dostal přezdívku Řezník a mnoho Skotů odešlo do egzilu neboli nasměrovali svý kroky do Emeriky. A to špecijelně do voblasti, kerou dnes známe jako Západní Virdžínyje.
Tam vodtud se na začátku zmiňovaná skladba rozšířila po blískym i dalekym vokolí a dodnes se hraje. Toliko vo pozadí zmíněné inštrumentálky. Vzhledem k tomu, že se dostala do okruhu zájmu
RP a hošové si ji párkrát zahráli, tak sem sesmolil nějakej tekst, dyby si k tomu chtěli i zazpívat. Pochopitelně, že slova nekorespondujou s historickym pozadim. Možná, že si ju budu popěvovat enem já, páč nemuší bejt akurátní pro frázování rakovnickejm potočnim pěvcum.
A možná, že zvostane i u mně v instrumentální podobě...když pak čověk pozná historický pozadí a skrejvá se v něm tolik utrpení, tak ho přejdou zpěvy....
Troška tekstu...
Je mrazivé ráno a mrazivý den
mráz maluje ornament do oken
už brzo pro nás však přijde čas
a slunce zahřeje nás
Zatím je však zima a tuhý mráz
slyšet je jen meluzíny hlas
skřehotání vran nad svou obětí
zakleta je zem v bílem obětí

Pochopitelně, že je v modálním ladění - tam je cejtit ten švunk vosumnáctýho století

Pro dychtivý čtenářstvo, kerý ještě neví co to je, rozvedu termín open back banjo aneb po našom, ale s emerickou výslovností aupnbaek benžo nebo bendžo, jak libo aneb banjo s votevřenym zadkem neboli nemá to vzádu zadeklovaný rezonátorem neboli deklem, kerej vrací vyluzovanej zvuk přes takovou děrovanou kovovou placatou vobruč s dírkama zpátky dopředu vod hráče směrem k Vám neboli k publiku neboli ke konzumentu bendžové hudby aneb zvuk se nedere do břicha učinkujcího. Z bendža s votevřenym zadkem se zvuk tak trochu dere do břicha promotéra, proto muší bejt hráč vybavenej objemnějšim teřichem, aby se zvuk v břichu znásobil a vyzářil vibraci tónu zpět k velectěnýmu publiku. Óvšem.. to břucho nemůže mít zasejc nějakej vobrovitej vobjem, páč by se na ňom dělaly kroužky vod těla bendža a v případě, že by byly matičky, co držej háčky stahovacího kruhu, kerej šponuje blánu, dost nísko a přečuhovaly přes korpus, tak by se vobtiskávaly do blány, kerá drží střeva a žalůdek nebohého bendžohráče. A navrch.. zvuk absorbovanej do takovýho vobjemnýho baťohu by se nevracel k poslouchajcím, alébrž by se vstřebal do těla hudebníka aneb následkem konzumace přemíry tónů by v čověku vzniklo abdominální napětí se vznikem celýho meteorickýho roje a ten by mušel, chca nechca votevřenym zadkem, ale juž ne bendža, ven. A to je zřetelně na jiný téma neboli zborcený harfy tón aneb takto na začátku banjem vytvořený tón by krom vlastností jako je výška, délka a barva tónu, dostal eště vůni. No a to by bylo, uznejte, v prostředí jeviští a hlediští dost fópá.

No a juž tu máme stopadesátej díl blábolovýho cyklu. Tak sem zvědavej, esli se pochlapíte a pošlete mi ňákou vřelou děkovačku nebo mi pošlete za mý bláboly do Pelhřimova nebo za humna :-)))))

Všem čtenářum přeju půr felicité dvaticícedevět neboli pro štěstí v příštim roce a radostný vánoce aneb od ježíška kvalitní pantofle, fusekle a trencle chlapcum a děučatum voňafky alá dijór a šat noár a brůno banány apod.