RAKOVNICKEJ POTOK:

  Kdysi před lety jsem v Mexiku (to je hospoda) potkal po delší době onoho „legendárního rakovnického banjistu“ Jindru M., který mi sdělil že ho bluegrass už moc nebere a že se začal zajímat o jiné styly hry na banjo a to především o tzv. „clawhammer“. Shání prý nahrávky a školy a jestli náhodou něco nemám. No a měl jsem toho mnoho.

  Přešel rok nebo dva, kdy on trénoval banjo já kytaru a poslouchali jsme doslova stovky Old-time nahrávek od těch nejstarších co byly k sehnání (cca 1920) až po současné, nastal čas začít něco dělat. Nějaké textíky byly v šuplíku a první písně byly na světě.
Tak jsme byli dva.

  Drnkali jsme u Jindry v dílně asi rok než padlo rozhodnutí, že už to má „držku“ a je třeba angažovat nějakého houslistu a tak kde se vzal tu se vzal přibyl k nám Čermák Jan mladý to nadějný houslista zatím s houslemi vypůjčenými od kolegy, který na ně nehraje neb to neumí. (Třeba poznamenat že vlastní housličky si pořídil v krátkém čase.)
No a už nás bylo tři.

  Nastal rok 2005, pár písní bylo po kupě a my vyrazili na své první hraní už pod názvem „Rakovnickej potok“ na Zbečenského kapra. Skončili jsme poslední ale vyhráli dort. To bylo 4.6.2005 a bylo načase splašit basistu, který by „tvrdil“ vše co hrajeme. Kejvnul nám rocker z Kufru, Nového rocku, Rychtář, Profousák a tak dále, Ládík Černý.
No a už nás bylo čtyři a komplet.

  To začalo tak. Jednou jsem štípal dřevo (ne v horách ale u baráku v Rakovníku) a přišel Huber (LŠ). Už několikrát před tím jsme se viděli a povídali si o muzice pocházející z Apalačských hor, prostě z Ameriky. No a tak dlouho jsme si povídali až jsme se najednou sešli a začali to hrát.

  Nutno říci, že tomu předcházelo setkání s banjistou kamarádem Pepíkem Šteidlem z Prahy, kterej jezdí k Berounce na chatu. Ten přede mnou zabrnkal na openback banjo ve stylu Old-time technikou „clawhammer“. To byl moment kdy mě to doslova a do písmene uchvátilo, odložil jsem prstýnky a začal cvičit „clawhammer“ styl.

  Postupně jsme s Huberem na zkouškách v dílně vstřebávali starý melodie, včetně jejich nálad a svérázného stylu provedení. Celkem brzy jsme začali chápat proč to děláme a jak nám jsou obyčejné melodie pocházející z celého světa, tedy i z Čech, blízké a líbivé. Dělali jsme si tím radost a doma cvičili tuhle lidovou techniku hry a na vlastní kůži jsme se přesvědčovali jak obyčejné sdělení nějakého textu podpořeného jednoduchou melodií vlídně působilo na případné posluchače.

  Díky Hubrovi a jeho textařské iniciativě přibývalo repertoáru až padlo nakonec rozhodnutí, že je třeba opatřit hráče na housle jež jsou v tomto žánru velmi důležité.