pokec - rakpot

Tož, dyž šecko stihnu a neustrnu v němym oužasu před ňákou vejlohou, tak ňa tam večír máte jako nakoni. Med je ponejvíc javorovej a grandyjózní.

P.S. Naposledy sme na sebe jukli na Rosťovej benefici. Ta se mi taky moc líbila. Pánové Suchý a Matuška sou furt sekáči. Hesky to vodsejpalo a vychutnal semsi vod pána Erbena tu píseň na bázi rutin programovacejch jazyků. To je dyž mi pošlete do prava, tak by to mohlo dopadnout dobře, dyš mi pošlete doleva, bude to voklika s psejma patálijema a nakonec to dopadne pro blbý hlasování diváctva tuze špatně.

No ju, sem to já. Horkotěžko učitelnej žák pána Bobeša a jeho věrnej stín. Dalo by se říct, že sem taková jeho hezčejší kopie ve zmenšenom vydání.

Pane Kadle číhněte do Hej. chlívku.Budete ve vobraze.

Já teda nevim kdo to tady píše, ty písmena H,P,HP a další ale budiž. Povím vám pohádku, co se mi stala ve Slabcích na sklonku koncertu, nebo spíš večera. Stál jsem ve stanu u zvukaře Petra Elzy, hrál právě KOcman, skákal po podiu a hrál. Byla už noc, a on byl snad poslední. Najednou mě kdosi zatahal za rukáv:Pane, můžu se vás na něco zeptat?Otočil jsme se a viděl ve tmě postavu neznámého muže, okolo 55-60let, sportovní postavy, zarostlý vousem. No jo, povidám. A on: jak se vám to líbí, a pokynul v podiu. No, dobrý, tak někomu snad jo. A on: mě ne. Já si myslim, že to sem nepatří. Chvíli jsme si slušně povídali, jestli tam Kocman patří či ne. Pochopil jsem, ?e chlapík je střízlivý, má na věc názor, je tam sám a chce to s někým probrat. Pak povídá: víte co se mi tady nejvíc líbilo? Nevim. Gen a Rakovnickej potok. Vytřeštil jsme na něj oči. To jsou kapely, který sem něco přinesli a něco dělají, povídá. To se mi líbí. Povídám:tak to jste mě potěšil, já v tom Genu hraju. Aha, a vystoupili jsme ze stínu, no to já nevim, povídá, to je možný.Tak pozdravujte Slávka. Jméno jsem zamozřejmně zapoměl, ale myslím, že říkal, že je ze Slabců,Jarda(?).Konec pohádky, slovem nelžu. Dobrou noc.

Usumíruj, usumíruj, čas si na to udělej, bo se krátí a jenom krátí a co je důležitějšího než usumírovat včecky bláboly do jedný porádný knihy.